Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Divoké víno a Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Ve sklípku ?
Skladník dny skladuje pro naší vybíravost,
hroznů je výběr hravostí
a vše mít ? pomíjivost.
Skladník dny skladuje
pondělí, středu, pátek,
sýr v ústech ? plátek.
Kdo s kým tu obcuje?
My věcmi obklopeni
nedáme jim svátek.
Sklad plný skladníků
a voda vzácností se chápe,
bar ? román básníků
se existence chápe.
Skliď pole nálad svých
a jistoty své pojmy
uskladni klid,
v duši jist preparát,
oči si láskou dojmy
a nejen pojmy, kterými nám bývají, tak duší.
Bože ach proč není svět
krapánek jednodušší?
A tak se loučím chápu louče, musím jít,
museje do věků se také uskladnit.
Školní sběr
Ráno začíná
stejně jak začíná
ráno,
i když už tím to končí,
podáním balíku 9,3 kilo klukovi na vrchu kontejneru
na vrchu Noemovi archy,
papír nemilosrdně potetován vesmírem znaků,
abecedně řazeným systémem čísel
zvoleným vymyšleným myšlením
účastníků života na planetě Zemi,
strana 93, večírek rodičovských ambic,
2 kila zmrzliny pro vítěznou třídu.
Nezastavíš se
Večery před sbíráním se prolézají sklepy,
hledají provázky, recyklují rozhádané domácnosti,
matky sbírají síly, otcové svazují,
zatímco junioři sbírají body
ve virtuálním mobiliáři s pozadím atomových hodin
odkrajující okoralý čas.
A pak to vážení spravedlnosti.
Usínáš,
nekonečně
sen zapomeneš a ještě rychle vyvenčit psa.
Tak odkud jste? Ptá se Vás s dcerkou anděl s culíky.
5 cé, 6,3 a 11 kilo no vida tak hezký den a děkujeme.
Prázdné ruce spěchají do práce,
když chlápka před tebou skácí
padoucnice
na pěší zónu,
ve škole zvoní,
zastavíš se.
Konečně?
Plyn
Ach Bože!
Miliony tužeb!
Jsem krásný?
Jsi krásný?
Sny jsou o ní,
sny voní,
sny voní po šamponu v plynových komorách..
Mrazem mrtvi.
Mrazem mrtev snad,
jsme mrtvi snad?
Ano a žijeme!
Ty ne?
Pohyb Pochyb
Jsi prázdný a nahý,
nemáš nic,
jen země prach pod nohama.
Prstem píšeš s přicházejícím opojením.
Houkající požární vozy projíždějí kolem.
Co se přiblížilo, už se vzdaluje.
Pohyb Pochyb.
Zpozorníš a přestaneš psát?
babí léto létá kolem zaparkovaných letadel,
sněží ptáci?
Mám tě plný zuby!
Rodič si srovná děcko do podpaždí jako aktovku.
Jednoaktovku svého života.
Malý král řve na sirénu!!!!
Další zmrzlináři v dál houkají o pozornosti.
Vrata jsou zamčená.
Musí se přelézt plot,
pes označkuje cizí botu,
město-pád na beton,
kolo
cyklostezka
stesk.
Jsi prázdný a nahý,
nemáš nic,
jen čas.
České moře
Verše jsou krásné,
solím je mořem sušenek,
krásné i krátké,
to je život,
začíná bílou od plenek.
Krásné jsou verše,
vlny na pobřeží,
rýmy se pění na skalách.
Bez slz však žádné moře není,
tak zbyde nám tu jenom hrách.
Usnutí
Jediná minuta před spaním,
jediná vteřina být se sebou sám.
Jediná láska, co zbyla mi,
jediná to všechno ví jen smrt.
Haiku
Holub hloubá - ví,
vrká ti v duši - v přítmí,
na to sere pes.
Holub hlaholí
vrků vrků laskavě,
na to sere pes.
Ovládání
Od nepaměti člověk touží ovládat
svého psa,co je mu věrným druhem
jazyků tisíce a hlavně i ty druhé
Ač sám nezvládá se ovládat
A tak je rád že ovládá
kopírku, skarťák, pořadač
jízdu na kole jak za mlada
a doma televizní ovládač.
Chtěl by ovládat počasí,
myšlenky lidí i těla,
hada, co v trávě zasyčí
třeba i křídla archanděla.
A tak si tělo vysvleče,
jen tak do půli těla,
čemu nevládne, před tím uteče,
však né před svou pěstí,
pěstící se na konci těla.
Ta občas neposlechne
příkazy svého pána,
ruce se třesou nepěkně,
ach, to bývají rána.
Ovládat život zrození i smrt
Vypit svý pivo ale nebýt škrt
Facebůh
Ukrad ti čas,
rozmazal tvář,
tuální vir,
stoka všech pravd.
Nocí s ním bdíš,
má svatozář,
má i tvůj klíč,
všechno a nic.
Tak ztrácím tě
lásko všech lásk,
houpe sítě,
pavouk už mlask.
Ukrad mi tě
tvůj novej druh,
my nebudem,
zbyde Facebůh.
Okovy kovů
Okolnosti kolem vykouzlí mi oko,
pln polnosti a trochu kance na divoko.
Snědl jsem makrely už skoro půlku,
koukám, že vypadly jí oči z důlků.
Žádná spravedlnost v životě není,
i kdybys zažil jen života půlku.
nevíš ty člověče kdy míti dost,
to snad až potom - po setmění.
Kdy i tvé oči vypadnou z důlků,
a naposled polkneš, jak z ryby kost.
