Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Nacházíte se na stránce: Autoři /
Ondřej Linhart
Co je důležité
Deli žúElita želit
Teli že? Tú !
Želit i oželet
Let jelit
U2
Sem tam se telit
Tím pádem tmelit
Osamění dost
Nepozvracet se
Udržet balanc
Dát mu facku
Nedat mu facku
Překonat strach
Překonat to
Cvičit
Nehýbat se
Nenahýbat se
Vyzvracet se
Stát rovně
Nelhat
Dýchat
Myslet
Jenom líbat
Nemyslet
Nemyslet na sled myšlenek
Jako průběh hominoidní běh bez určení odvěsny a tečny
Na dlouhou trať,
Štafetový kolik neztrať
Nepít
Soustředit se bleskově
Usnout pohotově
Nehroutit se
Pracovat
na sobě
Nést břemeno
Vypracovat si dobré návyky
Zahodit zlozvyky
Válet se u moře
Pracovat bez moře
Najít si práci
Najít cestu, nový způsob myšlení,
Co bůh v přírodě ukryl schoval
Teď tu důležíš
Tys to dopracoval
zasypán pudrem slov té holé věty.
Lučba
Léto se loučí,čůrám na šišku,
vítr je vlídný,
jak nohy opálené dívky,
chuť čmeláků a pampelišek v octě,
zbyla mi chatrč,
tak co já s ní?
Sním občas jenom trochu,
sním ve spacáku dream,
bojím se cigaret
ně těch, co už jsem sněd,
spím a nevím jestli sním
ten pokrm vášně tvojí.
Vítr zas laská
má cit nebýt a všude jest,
na kopretinách roste káva
a na víčka přikládáš čajovník.
Tak tady jseš v den posledního léta
v ping pongu vyhrála ta marmeláda v trávě leží zas my konzumenti času v nás v kadibudkách superdechu neustále pod kontrolu
zažloutlý časáky v dřevěný kadiboudě
strachy žen a mužů ješitnost pozvolný déšť droguje
přání tu je
až děti půjdou spát
vnitřní vlk má zas chuť žrát. .
Čistá láska - smrt v autě
podnebí kroutě.
Nad Cidlinou
Ten čas tak letí,přemýšlím, má snad cenu žít?
Je osm hodin a najednou půl třetí,
člověk se probudí a už by měl zas snít.
A když se zastavíš
ať si ten čas sám klidně letí,
ať táhne do oblak!
Nejenom, že je zas půl třetí,
ale i do oblak ti ujel další vlak.
A tak je dobrý občas na refýži
si jen tak stoupnout na slunce
jinej vlak přijede a přiveze ti třeba
tvou novou lásku
odněkud ze Chlumce.
Tři hvězdy
Večerní balkonová cigareta,Velký vůz parkuje přímo nad hlavou.
Žena v kuchyni osvícená novým honorem 6x,
dcera v pokoji ozářena nokií po babičce,
já ozářen samsungem
hledám popelník místo souhvězdí.
K svátku
Na co máme čas v tomhle světě?Dnes zemřela babička Hana
Hané!!!Hané!!!!
Nadzvedám žaluzie a hledám
nebe ? směr vím a už je vidím
ubělené mraky na zmodralém pozadí,
ještě tam ale není,
ještě poletuje poklidně nad kladenskou nemocnicí.
Stoupá pomalu,
jak balónek se smajlíkem z poutě
nechtěně puštěný malým Lojzou,
jež dostal strach z kostlivce z cukrovou vatou
tančícím na zámku hrůzy.
Stoupá
bez inkasních poplatků
Bez domova důchodců,
bez přívěsků a šatů
kamenů ze zahrady
konečně volná, bez vzdělání pro nebe,
bez nehtů, vlasů, bez zubů,
bez rukou, bez nohou
bez těla letí a štěstím celá bez sebe
pomalu a vytrvale jako život?
Teď už mezi oblačny poslední babočka
den před svým svátkem.
Dusno
Potřebujeme vodu do dlanía hlavu do oblak,
Ne hlavu v dlaních,
kdyby to bylo naopak,
což může se i stát,
budem se dusit
ve vlnách
a ruce budou mávat
do nebe znakovou křečí.
Europosranec
V týhletý době plný slamu,já si tu hlavu do krychle lámu,
když do řiti se dere tenhle svět.
Peníze vládnou, tříděj je čuníci
A mluvjej zaň Zementi, Putny
a kdejaký Trampíci.
A tak vám vzpomínám,
jak asi žil Leonardo da Vinci,
medituji nad barem,
až jsem v tom okouzlení
najednou polknul minci.
Cítím ji v krku, tam však není.
Je tam, kde pomoci jí není.
Volám si záchranku
a slečna na konci druhém
mě uklidní, že jednou vyjede
to malé euro pluhem
a možná už teď se řítí,
vyjede samo prostě z řiti.
Snad je je to stejné jako při porodu,
hned ráno s kocovinou po tom vinou
běžím v práci ku záchodu.
Zvracím a kálím o sto šest,
zelený zcela pak klozet prohrabuje moje pěst.
Nic nenacházím
a pár dní se stále hrabu
špachtlí v svých lejnech
a cítím, jak jsem v srabu.
Měď, Zinek, Nikl
tak to jsem slupl, než by fikl,
Nikl, zinek, měď,
Člověk si na vše zvykne,
než by řekl teď.
Nikl, měď, zinek,
pomůže zelí prý, klidně 5 mandarinek.
Pomalu zvykám si na své exkremence,
na wc nosím gumové rukavice.
Pak mi to nedá, že jsem takový kretén,
zajdu do špitálu a tam je doktor Rentgen.
Sestřička říká, co zrovna byla tu,
že jsem snad spolkl celou výplatu.
Bylo to jen euro z roku 2002
a tak se díváme na sebe jen my dva.
Je zvláštní únor
a venku padá sníh,
dle lékařského nálezu
je mince stále v útrobách mých.
Až druhý den po 183 hodinách,
rutinně s rukou v míse vzdechnu svoje ááchchch,
vidím, co všechno člověk nestráví
a je tu jedno jaké máte pohlaví.
Pod ním má každý stejnou díru
což asi neví všiváci proti míru.
Jezte vše zdravé a dobře kousejte,
nad každým čistěním se pousmějte.
Nejsmíšenější pocit však přichází na konec,
že už je ze mě europosranec.
Lavina
Vztyčená hrbolatá žlutá sjezdovka,vystlaná sněhem - láskou žlutobílou.
Sněží mi do ksichtu - stěží,
nevinná lavina se valí
na svaly unavené,
protékám tmou - popadám dech,
jak na schodech tajícího
hotelu - smrt v sněhohotelu,
není tu padák,
jen malá škvírka na dýchání,
chladící tváře kolem,
lem kol se táhne ledem,
jdem spát se sněhem
něhou obklopeni,
ne láskou uhořeni,
jak v popel spáleni
a zpopelněni,
tak ledy propoceni,
jedinou cestou v závěji
milovat právě ji
je roztát jako led,
teď hned jak v okně parapet.
Asi už zmírám bez tvé lásky, bez kyslíku, bez myšlenky,
kdesi v Jizerských horách
na konci světla
vidím tunel,
tuleň se láme,
mé prkno hoří,
nohy necítím, ruce již nemám,
prý pozvolna příjemnou smrtí je u mrz nutí
no hy se ztrá cí v bal zak ově zpo vě di
už za 3 mi nu tt ty - brr to je zima,
nepoznám jméno své a umřu zažžii vva..
Míchaná
Co nás tady míchá? Snad lžíce? Ležíce za obzorem leknínové polévky hned vedle vidličky? Cože? Snad není ta vedle nože toho ostrého stále nabroušeného chlapíka, že se ho to tu netýká? To bych se divil já namíchlej jsem už dost. Copak vy necítíte tu zlost? Tu i tam tam tudy tam a tam...nebo je to snad radost? Starost se mění v lítost, chytrost se mění v blbost , mladost se opět mění v starost a míchá se Čech se Slovákem, Francouz s indiánem., Tatar s omáčkou, národ s národem, bílý s rudým, rudý s hnědým, žlutý s hnědým, zkrátka muž se míchá se ženou a ženy se míchají s dalšími ženami i muži. Ženy se pak pletou, dcera s tetou, až se spletou a pak mužům se pletou až jim pletou, nakonec i muži se pletou, všichni se pletou, pokud se dobře pamatuju. Tak se to všechno plete a mele a celý svět dýchá až u srdce nás píchá, jak nás to tady míchá...ano láska ta nás tu míchá ...Pokuta
Můj list na botěpřilepen lejnem
drží nehnutě
a lístek za stěračem
ten z javoru je.