Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Nacházíte se na stránce: Autoři /
Ondřej Linhart
Sen
Z kapsy sen vypadl,dopadl na chodník
a přitom vyletěl
jako křik!
Do světa!
Měl chuť žít,
chtěl být víc
než jenom kapesník.
Pozpátku
Není že náhodou vše pozpátku?Konce již není, vše jen začíná.
Hlína sama skáče na lopatku,
na vrchol hory funí lavina.
Nejdřív se vzbudíš a pak se ti zdá,
po půli vždycky zbyde čtvrt.
Rak kráčí a měsíc zase dorůstá,
do těla vlétlo další prd.
Hloupost
Podal jsem všechny žádosti,na vymýcení hlouposti.
Nikdo se nevyjádřil,
jen měsíc se rozzářil.
Jako by lidé už na něm byli
a jeho prdel políbili.
Řím-březen 2018
Snědé slunce se škrábe v podpaží.Tunely, hrady, srdce skal a neustálé klesání do útrobí útrob obuvi.
Tak zřím Palestinu v Nikaragui,
sklo v rámu okna,
přítomnost života v nadživotní velikosti.
Noční zaplivané lásky,
sexuchtivě drceny opilostí kávy.
Sám přitom se všemi vši mými,
všemi lži o pravdě, o jediném tématu člověka.
Hra v autě do autu.
Jediném tématu ? život.
Ráj dlaždiček s průhledným Ó.
1300, kde si všichni fotí lidskou nedokonalost.
Antickou moudrostí se musí každý poučit znovu a znovu.
Vytáhnutý pštros.
Člověk chce být poučován, ale ne lidmi, leč lečí života.
Každá generace chce být poučena fackou reality,
pěstmi života.
Usínáme cestou, zvracíme z vlaků bez zastávek.
Svět.
Svět je v nás,
svět je vše, co je v tobě.
Věnováno hlíně
Hlínou jsem býval,hluboko v zemi ponořen,
listím i sněhem přikryt,
ve spánku hlubokém,
tam mezi zrnky prachu.
Hlínou jsem býval,
zapadlí štěstím,
otáčeje keři nedorozumění,
v zajetí krtků,
patronou střelených.
Hlínou jsem býval,
žížalí král,
bez vidění,
slepý zármutkem,
slepý a nevědomí,
otřelí o skály,
tam kdesi pod povrchem.
Hlínou jsem býval,
malátný a ztěžklý,
po mnohém dešti,
kapkami omámen,
zarostlí do sebe,
do matky, do otce,
jíloví úšklebek.
Hlínou jsem býval,
obsypán květy kontryhelu,
svit nočních dravců
vrhal stíny,
obtěžkán kameny
těch mrtvých náhrobků,
těch hrobů zemřelých,
nočními můrami obletován.
Hlínou jsem býval,
sypán po náspech lesů,
jehličím umlčen,
i na dně řek
lasturami přikryt.
Až náhle změna
nečekaně.
Už nejsem zasypán,
slepý a nevědomí,
s hlavou pštrosí,
i když stále sním
a nejsem co jsem býval.
Drban kakal
Náš pes to není žádný šakal,ale psíček boloňský,
myslím, že je to spíš kakal,
jím špagety boloňský.
Zrovna jsem se lekl tuhle
a klekl jsem ještě víc,
když pes vyštěk a já ztuhle
začal s ním výt na měsíc.
Není to pes jako jiný,
hlavně když je úplněk,
to se vyje u nás doma
a to pijem pelyněk.
Krátký proces (pantomimická - sekec-mazec)
Člověk trpěl,úpěl i supěl
trpce se klaněl
mučen vlastními představami
ta bezmoc, bolest a pláč, ta zlost!!!
Až někdo řekl náhle dost!
A šept člověku "tr-pě-li-vost.."
A člověku to náhle došlo,
tak trpělivost? Nebo co?
A to mám za to utrpení,
aby se to tak nevleklo?
Trpíme dál, však trpělivě
snášíme tíhu-platíme splátky
a když nám dojde trpělivost,
tak uděláme proces!!! Proces krátký!!!!
PRD40WE27
Jednou dole ve sklepěžárovka si prdla,
krkla a pak zhasnula
Prostě byla prdlá.
Pan vypínač nezmoh nic,
jednička i nula.
Od žárovky zchladl hic,
prdlá závrať vyvanula.
Pan vypínač jednička
a za chvíli nula,
udělal jen svoje cvak,
odér vyvanul a..
..táhl se až ke dveřím
hořejšího bytu,
prd protáhlý jako stín
se smyslem pro entitu.
Vzbudil pana vrátného
z bezuzdného spánku,
zkontroloval vlákno té
žárovky i baňku.
Prd vyvětral chodbovým
žárovku vyměnil
Vypínačem vyzkoušel
Střepy spánku slepil.
Z toho plyne poučení,
což ví každý krt,
že když je tu světlo denní
s žárovkou je prd.
Surditas
11 chlapů v hospodě a jedna žena, jdu k výčepu. Ticho jak na divadelní premiéře pročísne jen pohyb ruky, tlesknutí, uchechtnutí. Každý má pivo rozpité, přesto moc nepijí. Gesta létají vzduchem, nemají vyschlo. Ani žádné ťukání na zdraví na svobodu na život. Potichu jako pěny baví se náramně a už jim nesou jídlo. Žena jde k baru pro heslo na Wi-Fi. Osm osmiček píše barmanka. Ukazováčky mluví, dlaně se smějí, prsty vykreslují života pocity. Mluvení beze slov. Ještě deset piv a budu jim rozumět, ještě deset piv a budu také hluchoněmý.Slepen
Les slepýchsplav sjíždí,
dotek je výkřik
pohledem míří.
Silnice hýždí
jazykem kroutí,
večer tě klátí
na všechny čtyři.