Nacházíte se na stránce: Autoři / Ondřej Linhart

Usnutí

Jediná minuta před spaním,
jediná vteřina být se sebou sám.
Jediná láska, co zbyla mi,
jediná to všechno ví jen smrt.

Haiku

Holub hloubá - ví,
vrká ti v duši ? v přítmí,
na to sere pes.

Holub hlaholí
vrků vrků laskavě,
na to sere pes.

Facebůh

Ukrad ti čas,
rozmazal tvář,
tuální vir,
stoka všech pravd.

Nocí s ním bdíš,
má svatozář,
má i tvůj klíč,
všechno a nic.

Tak ztrácím tě
lásko všech lásk,
houpe sítě,
pavouk už mlask.

Ukrad mi tě
tvůj novej druh,
my nebudem,
zbyde Facebůh.

Okovy kovů

Okolnosti kolem vykouzlí mi oko,
pln polnosti a trochu kance na divoko.

Snědl jsem makrely už skoro půlku,
koukám, že vypadly jí oči z důlků.

Žádná spravedlnost v životě není,
i kdybys zažil jen života půlku.
nevíš ty člověče kdy míti dost,

to snad až potom - po setmění.
Kdy i tvé oči vypadnou z důlků,
a naposled polkneš, jak z ryby kost.

Otázky a odpovědi

Jak se jmenuje ten film?
Spousta cihel je tenhle slovní balast,
Ten film, kde hraje šachy smrt s časem,
Místo S píšu C, nekonečná prohibice.
Jak se jmenuje ten film?
Kde chlápek utíká před lokomotivou
A nakonec ho nezajede díky výhybce.
Jak se jmenuje tvůj leitmotiv, co mi opakuješ,
Stejně jako každou noc tvé chrápání.
Co je to za řeč tyhle překlady z telecího?
Kde se bere ta spousta otázek,
Kterým nestojí za to ani mít otazník.
Kde se vzalo tohle informační vyšinutí.
A kde máš knoflík - lásko?
Kdo se ptá, není jen dítě,
Je to forma vlastního těla,
Je to sousto pro vlastní ucho,
Je to sousto pro vlastní překlad,
Kdo tohle překládal,
Asi já a můj vnitřní dělník,
Na světě se dějou věci,
V lidech se dějou věci,
Ve vesmíru se dějou věci,
Ve mě se dějou věci,
I ve tmě - věci,
Pojmenovávání
Nekonečný natahovací párek bez střeva a křeče opodál,
To neútěšné vyčítání a zrychlování světa
A přitom nádobí meji stále pomaleji,
Abych si to užil - užil,
U žil je život,
Někde tam byl,
Uvnitř tebe tančí socha,
Někde v tobě je náměstí s tvým jménem,
Chodíš tou ulicí už léta, znáš všechna auta
Na parkování, ořech se jim sklání do oken.
Je to výklad snů. Je tam takový téčko, dveře,
Okna, vrtulníky, pískání v uších,
Jsme marní v chytání přítomnosti, ale skoro, teď podívej,
Co mám v ruce a my tomu stále říkáme nic.
Jsem podezřelí ze špatně vyplněného formuláře,
Jak se přestat ohraničovat,
Jak přestat se ničit a přitom nepřestat žít.
Vraťme si duše nafoukanci pneumatik
Krutostí rychlí marníme ventilky lentilek.
Prosím tě kolik je hodin?
A dáš si k snídani 2 otázky a 15 odpovědí?
3 nožičky instrukcí a vlastní uvědomění.
Jak se jmenuje ten film, kde hrál jsi hlavní roli?

Sonet na ocet

Dneska je láska skoro všude,
je jako písek zjemnělá.
Hrubá i hladká, jako mouka,
vlídná je tlustá - hubená.

Však mezi zuby skřípe někdy,
tak jako cukr anebo med,
chvíli je sladká, ohnivzdorná
pak zbyde houby - na ocet.

Ten zvláštní cit, co hlavy motá
vědecky nelze vyměřit,
rodí i končí, životem kloktá,
může se snadno zaměnit.

Láska buď je anebo není,
to za ní stojí - vítězit.

Narozeniny

K narozkám mi dejte
už konečně svátek,
hořčici dijonskou,
bavorský karbanátek.

Každý slaví ani neví
je to trest, či odměna,
tenhle život,
co pro koho znamená?

Na přirozeniny má každý
přirozeně nárok,
samozřejmě stačí
taky jednou za rok.
Dneska nezůstane
suchý žádný oko,
barák ať si spadne
a v něm mi dejte pokoj!!!!

Ona (povídka)

Dveře lokálu až jakoby se rozlétly.Ano,jakoby ten efekt,který oslovil snad všechny,byl vyvolán tím,kdo v nich stál.Pochopitelně,byla to mladá půvabná žena ohnivých rtů a havraních vlasů.Dlouhý bavlněný plášť.Toho si každý
hned všiml.Do těch překrásných purpurových očí se snad každý bál pohlédnout.
Právě ty velké něhou překypující oči,do kterých by se člověk nevynadíval, si prohlížely všechny kolem, kteří na ni se zájmem hleděli, i když byl čtvrtek podvečer a v rohu na obrazovce se chlapci přetahovali o míč. Mladá žena přistoupila k výčepu a objednala si dvojitou Grenadu. Po chvíli,když se nic nedělo a žena poklidně popíjela svůj drink začali všichni setrvačností opět
sledovat televizi.I Standa v rohu se díval,možná jen tak zasněně civěl na prolétavájící obrázky.Bylo mu kolem třiceti.Vášnivý pěstitel kobylek milující svou práci.Celé dny jezdíval po městech a zapisoval údaje pro mezinárodní
statistický úřad.Před časem prodal svou sbírku známek,o které netušil,
že má vůbec takovou cenu.?Vždyť dneska vám daj za známku z roku dvacetpět
div né pět tisíc!To vám povídám mladej pane!?Když se tohle dozvěděl
od toho starýho sympaťáka na autobusovém nádraží Holyně ? Vlašim,tak těch
pár známek,co mu zbyly po otci prodal a měl dneska fajn náladu.
S ženami si toho již dost užil,s pitím taky a teď už jen tak pozoroval bezstarostně lidi.Když ručička oznámila,že je již půl deváté,pocítil Standa,
Že dvouhodinové čekání na svou budoucí snoubenku se proměnilo v marnost.
Ztrácel naději a pomalu ji vyplňoval do křížovky.Doufání na šest?..tak to jsem právě teď ztratil i s trpělivostí..a dál luštil rádce Mohameda.
Žena dopila a vykročila právě k Standovi.?Tak se zvedej mladej jdeme domu.!
Standa jí nejistě pohlédl do očí.?Dobrý den?.?.?No tak šup,šup ? jdeme!?
?Ale já !???Tak honem ,venku čekaj děti!? Kolem sedící se nechápavě koukli na Standu.?Ty máš děti ?? Ratolesti si mezitím hráli před hospodou,ale jak slyšely maminku,že tatínek se vrací,všeho nechali a vrhli se tatínkovi do náruče.
A od těch dob měl Standa rodinu ,děti tátu a Marie manžela.Vždyť Marie byla první.

Slova

Texty a kusy slov se válí na zemi.
Létají ve vzduchu, papír je unáší.
Padají ze stromů, pokřtěny písmeny
Z úst jako z včelína se ženou do uší.

Ústa jsou úlem slov tvých
jsou jak med,
někdy však zabolí a smích
se změní v jed.

To si pak cibuli
přikládám na tělo.
Už mlčíš a slovo tvé
jak včela umřelo.

Uvnitř však bodá
ještě několik chvil
Jed se rozplývá
a odpouští se z žil.

Tak odpouštíme,
měníme slova v med.
Však naše stromy - činy,
ty lze jen těžko vyvracet.

Zapo

Kde jsou ty radosti, které jsem míval,
kde jsou ty starosti z kterých jsem zíval ?
Možná že nemožná něco jsem kdysi měl,
neviděl, nebo chtěl, někde jsem zapomněl.
« Předchozí 1 2 3 4 5 13 24 36 47 Další »