Nacházíte se na stránce: Autoři / Jaromír Komorous

Autor - Jaromír Komorous

https://www.nakladatelstvicas.cz/autor/jaromir…

Léto 1989

Z kandelábru teče pot srpnového večera
unavená paní pláče do kanálu
na chodníku fízl
z celé té marnosti dloube se v nose.

Chrupavky nechrupají
už ani chrupky
nad městem balón létá
placený jen pro ten plezír komitétem.

Zavřít se do sklepů
hluchých pod platy na vejce
narvat se do kytar
dokud to jde.

Londonbus civí z plakátu
jako vždy ze zdi
v keckách se kamínek tváří jak šutr
a žízeň si natřásá peří.

Identifikační

Pomalý, až oči bolí
zvláště ty z minulých let
Budoucí radši si nezvykají
aby se nemusely zpít
a k tomu snímám srdcovou dámu
a batikově vymačkán usínám s ní v klíně
a kulhavý noční hlídač
kroutí hlavou a znechuceně skřípe
zubama a sípá dechem
který jsem od něj opsal
abych zbytečně nevyčníval
v tom odkládacím depu
kde rozhoupají podlahu každou chvíli
a do cesty postaví v mžiku tál
a rozkvetlé vlčí máky
do pole jak vykřičené otazníky
Hendrix se ozval právě včas
byť z velké dálky a s hallem
nehodným psychedelické kytary
vhozené do smečky apoštolů
těsně před jejich rozprchnutím
vydaných vůli pouští a měst
s květinou věčně mezi rty
a s láskou na dlaních místo světlic
upustil slinu do plivátka z prachu
vytyčeného kameny příštích let
a do davu vykřičel obrysy sebeúcty
kterou rok předtím psal reverend King
a poslední čipman kejkle do rozednění
a úsvit až boďák vyhasl
a za obcí kam nic nezajede
doteky síly pápěří
kdo nic nepohladil, ať odejde
to není chlouba pekelných jezdců
i když se řítíme z kopce
a ukradli úpatí
to není jízda moravských králů
a vůbec tu nejde o zvyky
pokud v to nezahrnou zkousnuté pysky
a schované pěsti v kapsách
tak už je Jimi neposlouchej
zakvákej nebi skřehot žab
a kdyby jim to bylo snad málo
připomeň jak padá listí
a já si přešlápnu na druhou
a přehraj mi sloku
a udělám možná celý krok
a ty dávno vyděláno
Pomalý, až oči bolí
no tak se nekoukej a zhasni
Budoucí radši si nezvykají
nebo nemají čím

Situace

Koupil jsem si noviny
ostatně jako denně
papír voněl událostmi
události stereotypem
stereotyp papírem

Ale nevím proč

Golfský proud se zpomaluje
lidé vodí za nos Zemi
a sami sebe
život se zrychluje
tone kdo nepluje

Až se Země ožene
nebude kdo by to napsal

Cesty z kšeftu

Spuštěné hledí, vydlabaný bus
krvavé bifteky prstů po kapsách

Nikdo nic neříká
a přece každý slyší

Doslech do páté řady
Až na rampách světel zátarasy

Z beden zdi proti sněti
upatlané z hluku dne

Nabílené patníky nezdravit
asfalt už notoricky žebrající bard

Raději šeptat než spásat řeč
určenou pro příští ráno

Z ašrámu kouř vonných tyčinek
stoupá do vytracena

Hledám si palebný post
kdyby chtěl někdo platit a jít

Okoralá bábovka s vidiovou kůrou
jak pejsek s vyplazeným jazykem čeká

Na vrcholové politické scéně
určitě zase nic

Tanec

Mollovými akordy nalíčili pokoj
v mollových šatech přišla do světel
přivoněla k bezpohlavním květům
a pak ji to přestalo bavit.

Ani se nedivím
pořád se zatím díval
tančili až vzápětí
akordy ze stěn v rozestupech
mizely ve chřtánu lásky
jak bifteky v mlýnku na maso.

To ti nezapomenu

Ponořila ruce do popela
má gospelová ikona
o její prsty trnu strachem
samotou vrže zvířený prach

Pašije

S křížem na zádech
s lačností kura u pekáče
ulicemi mezi světy
pokropen vlastní krví
stoupám

na svoji Golgotu
...
Nazareti rvou do lidí Love Hurts
a ruce si klestí cestu
snivé.

Výpověď účastníka nehody

Pysky žvatlaly o milování
nohy se chvěly už ze zvyku
a na Ruzyni přistál trojský kůň
diverzní výsadek...

Prozření

Nechal jsem žáby za dálnicí
na to jsou ochránci v rukavicích
Ale jak poznají, že žába chce kuňkat
a mně je to jedno?

Do toho Axel bouchá na nebeskou bránu
a večer kluk u řeky jakbysmet
Kdyby tak věděli, jak jsou daleko
a přitom tak blízko.

Vysněžená

Zasněžte krajinu
ať po ní nejde chodit
chci vidět panenskou blánu
která se rozpíná
až nahoru k lesu
kde klepadlo chybí
stejně je pro ruku daleko
jak pro krále do funkce podkoního
« Předchozí 1 2 Další »