Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Divoké víno a Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Přírodní
Ráno jsem nemohl dospat.
Nebe zkrvavené.
Hned vylítl jsem z pelechu,
jak stařec.
Houba se rozrůstá - měsíc.
Hory se pyšní,
jak nosy horolezců.
Něco mě zvracelo ven.
Měl jsem štěstí - jít lesem.
Vypreparovaná Venuše Hvězdonická
leží na operačním sále.
Zatímco ostatní spali,
válel se v kakaovém poli.
Králík cupitá...až zastaví se.
Poslouchá hudbu z poblíž zaparkovaného auta.
Pták naráží na sklo - nevidomý útok.
Šum éterického vedení.
Krásné - všechno je krásné Přírodo!!!!
V dáli jemně bzučí
motorová pila.
Posed v okraji borového lesa zarostlý šípkem,
pro lidské oči zalité krásou,
ranní čaj se zalévá sluncem.
Chtěl bych být zvíře
má matko - země bez obav.
Kramářská píseň starýho Vočka
Já jedno eso v ruce mám
a to je pro mě kluk.
Takovej von je nemluvnej
a kouká jako buk.
A tak si našel princeznu,
co velký srdce má,
chodil s ni 7 měsíců
a už je celá jeho uáááá!
Žena květinou zatřese,
semeno zachrastí,
kule padnou-za nimi flek,
tu hra se vyjasní.
9 měsíců uteče,
jak kočka zahradou
a narodí se děťátko
a houpy houpy hou.
Tak radost přišla zas na svět.
Co? Už má 4 zoubky!
Kluk roste z vody,
hned je mu 5
a sklízí první vroubky.
Tak konec často přichází,
když z lásky zbyde jen
skepse - toť lógr do kávy,
černý jak v hrobě zem.
I stalo se, že život tu
s námi hru divnou hrá,
tak mladá nová rodinka
za pár let zmizla v tmách.
Co stalo se? To nik neví,
stejně jak v životě,
láska zas tak mocná není,
však navždy byla, bude i navždy je!
Na klozetu
Na klozetu,
na klozetu,
tam náhle zastavíš se v klusu,
tam je si každý roven,
však né obsahem svého trusu.
Plevel
Chce po mě život, abych rostl,
hampejzů plnou mísou ševel?
Možno být lesa stromem foerster,
či svobodný vždy cochcajs plevel.
Kabelka
Života ženy je krušná
a to nehleďme někdy,
nýbrž vcelku,
naštěstí oděrky z rtěnky nosí
vždy přítelkyni za kabelku.
Mobilní
Místo krajíce chleba držela mobil,
jenom se do něj zakousnout,
mluvila k němu, byl s marmeládou
já nemoh civění své odtrhnout.
Pak jsem zas jednou slyšel mobil,
jak za mnou ve frontě vibruje,
nic není nikdy, jak se nám zdává,
to jen kamarádky spolu se baví
a jedna druhé HMM HMM........přikyvuje.
Podzim MMXVI
Je krásně smutný podzim,
to skleslé přijmutí
prázdného nádraží,
Poslední vagon léta v dálce září
a mraky dojmů se seskupí
do listem zapadlého dojmutí.
Míč
Dítěti stačí míč
svou hrou se podělí
písničku veselou
dozpívá v dospělí.
Dospěje k názoru,
že život není med,
už nestačí mu míč,
chce nakopati svět.
Ceny
Jiří Wolker
získal Ortenovu cenu,
Jiří Orten
získal Seifertovu cenu,
Jaroslav Seifert
získal Nezvalovu cenu
a Vítězslav Nezval nikoho nezval.
Bezinka
Bezu je moc,
vždyť je to keř,
moci bezu
věří i zvěř.
Černý jak les,
kde není pomoci
je tenhle keř,
květ plný bezmoci.
Chebdí či červený,
člověk se mílí.
Někoho otráví,
že černý je bílý.
