Spolek Neformálních umělců Camelquerque -
Nacházíte se na stránce: Autoři / Nataša Černá

Nataša Černá

Nataša Černá, narozena 24. 9. 1944  v Praze. Bývalá redaktorka internetového periodika, básnířka a překladatelka poezie z ruštiny, bulharštiny a angličtiny. Vydala tři knihy svých básní, jednu s překladem Puškinovy Gavriiliady a jednu knihu s výběrem veršů bulharského básníka Davidkova.

https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/natasa…

Bez úlovku

Písmena stopou ptačí
se trousí nahodile,
myšlenky klovou,
a zarputile
vyzobávájí smysl
mých slov.

Nějak vždy zaonačí,
že prsty polobdící
nestačí vyťukat
na klávesnici
hejna vět.
Marný lov.

Čas neúprosně tlačí,
naléhám zhurta na ně.
Tváří se polekaně.
Zdá se, že nade mnou
hladově visí káně
myslilov.

13.2.2004

Zpozdilá louskání

Ve stopách smutných po ořechu,
krajina tančí do výsměchu,
a opadává za tebou.
A opadává do úžlabin,
a zebou, zebou srpky slabin,
a zima tlačí do mechu
půjčenou trpkost od jeřabin.
Dokonám krásu.
Nerozkvete.
Snad naposled,
snad v příštím létě,
vyloupnu jádra vyklovaná
pro červencovou potěchu.
Už opadala ve spěchu.

Mrholivá

pošmourno
pláče mi na písmena
podzim
snad proto, že jsem žena
chce si mě získat
tím, co umí
škoda
že ženám nerozumí

Strach má velké oči

jsi jenom snový
laskám tě slovy
je to tak dojímavé
kdo ví
kdybys byl živý
moh' bys mít chyby
které by byly
nelaskavé

Živý terč

prohnutá tětivou

napětím svých zrání

vší silou držím rovnováhu sil

bývalé nezbudou

bude po zdráhání

hrot šípu už se dávno do zad vryl

no a co, raději

napjatá k prasknutí

ve vzdoru budu hrát si s osudem

pořád mám naději

než šíp mnou s nechutí

projede od bylo až k nebudem

4.3.2004

Zaříkávání

vlastním terčem

třísky tvých šípů

budu vstřebávat

tětiva napnutá

při svých představách

ruším tvá příměří

trpkost nejistoty

párám

na třepotávé třásně

zářezy příkrých

výstupů a ztrát

až potřetí protknu třísla

třpytkou vášně

zapomeň na návrat

Cvičně plošná

jsou plochy nárazové

a plochy třecí

plochy napínané

protínané

a přeci

plošně se přiznávám

stylem cvičným

že zásadně

dávám přednost

plochám

styčným

18.3.2004

Stříbřitým pstruhům

mých leklých lásek

zapomeň lásko na úbytě

těch spalujících vášní

jež prorůstaly krví skrytě

už dávno nejsme zvláštní

doteků křídla polámaná

na větvích paží pálí

kde že jsou slova nedospalá

s kterými jsme si hráli

ostrůvky našich potěšení

už zarůstají travou

a leklé ryby bříška cení

když po vzpomínkách plavou

* * *

Zaťukám na klíč

u tvých vrat

a ona neodpoví.

Paměť je pryč,

ač nastokrát

ji zaříkávám

slovy.

Zámek je střádal.

Tiše sklap.

Rzí protáčí se planě.

Déšť popřepadal

přes okap

a na rtech chutná

slaně.

1.12.2004

V nahotě

svlečená duchy
vzpomínek kletých
stojím tu bez pomoci
nade mnou hluchý
v úplňku měsíc
ohanbí bledé noci
« Předchozí 1 2 Další »