Nacházíte se na stránce: Autoři / Viola Fischerová

Autor - Viola Fischerová

http://cs.wikipedia.org/wiki/Viola_Fischerov%C3%A1

Písečné dítě

[Záložka]
Člověk se může setkat s bytostí, kterou si nelze nezamilovat. A ona se zamiluje do vás. Pak nehraje roli, je-li to muž, žena, chlapec nebo dívka, ani v kterém životním období se tak stane. Láska si hloubí své vlastní řečiště, žije svůj jedinečný neopakovatelný příběh.

Emě
Čemu se smějí
ty malé hlavy
už v matčiné krvi
a ještě v ráji

Co je v nebi tak smíchu
ze ho znají
ještě i potmě a v krvi
lásky i nelasky
která je čeká
či nečeká

Teď už jen ve snu
se občas rozpomenou
ta nemluvňata
co chtěla do světa

a co nic neprozradí
Písečnému dítěti

Budu-li ti sukňu šít
z květa makového
budeš ty mně niti přást
z dešča májového
///
Tolik písku a slunce
Našlo sis horoucí ruce
mé láskylačné dítě

Uplácávám

ňadra z písku
břicho z písku
hladím útlé boky
i skrytou proláklinu

Zalévám tě
mořem z dlaně
prosívám ti plavé vlasy
nad čelem

Jak blaženě se směje
mé zlaté písečné dítě

Ještě neslyší stíny
kostelních hodin
které ze stromů

padají na mne
///
Tvé zlaté písečné oči
i po nich zůstanou stopy
přede mnou
ve mně

Jemné hloubení
jak otisk dlaně
v písku

Žasnu
a sladce se poddávám
svému jinému vlastnímu
tvaru
///
Odbilo jedenáct
Konečně se smí
ten léta polomrtvý táta
začít rozpadat

Plač dítě plač

Vyprosím ti
i mlčení matky
abys o něm nemuselo
snít
///
Jak ses ve mně zabydlela
Usínáš na tisíc kilometrů odtud
a já jako ve snu
jdu pro vodu po špičkách
abych tě nevzbudila

A už je to měsíc
co ses tu nevyspala
///
Už jsem nechtěla
nikoho živého
Jen psa a kotě
které jsem našla

Samota dým
Samota droga

Proč sis vybrala
právě mne

?Protože ty jsi ty
a já jsem já"
cituješ nevědouc
Montaigna

Známe se tak
jak si to lze jenom vymyslet
nebo vysnít

Já se však lásko
musím ptát
čím za to všechno
budeš jednou platit
///
Má pyšná kůže je popsaná
od hlavy po paty
samá čára znak a hnědá skvrna

Co na mně lásko máš
a k čemu je mně
svěžest krása a něha

Usmíváš se
Jsi šťastná

Učíš mě
milovat pokorně
///
Odlétla jsi v očích slzy
a já už zas začínám tesknit
a snít

Je to jak když se řežou zuby
v srdci
ty sloní třetí
a poslední

Jako termiti
rozhlodávají moje zdi

Dobytou samotu
Vítězný klid

A ty jsi odletěla
///
Okouzlilas je všechny
jak židovská nevěsta
Bratra čtyři přátele
i mateřskou Ninu

Žasli
jak jsi líbezná a moudrá

Vidíš
a jenom já
jako bych to celý rok
nevěděla
///
Se mnou neprojdeš Tibet
a pro lásku
nebudeš muset skočit
z útesu do jezera

Půjdeš jen bosa po mokrém písku
kde kdysi rostla zelená mochna
V drobounkých vlnách
ještě šťastného dětství

které jsi neprožila
///
Máš kůži jak nejjemnější hedvábí
útlý dřík do ruky
a dívčí prsa

Dotýkám se tě
v neskutečném snu
Jaký jsem nikdy předtím
nedosnila
///
Po milování jsou tvoje oči
zlaté egyptské
jen bez černé linie
kolem

Božské dítě
které se na mne
usmívá

Nejsem těžká
netrne ti ruka?
///
Už mě nebolelo
že brzy sejdu
Bavilo mě ztrácet

dávná já jména i místa
kde jsem byla šťastná
a proč

Svedlas mě z cesty
stáhla z kůže
vrátila bdělé sny
a noční strach

jak nebudu
bez tebe

a zapomenu
tvůj smích hlas
i tvoji tvář
///
Na staženou kůži
máš lék
jak jitrocel

Chtěla bych tě teď držet
a houpat v klíně
pláčeš smíchem

Matka? Dítě?
///
Od mala stavěný
do koruny rozsochatých stromů
pokoj
podlaha pod nohy
a čtyři zdi

Teď mám dva
Vysoko nad lesem
i se svým psem

Sen
který jsi obnažila
///
Slunce ještě hřeje
ale mrazivý vítr
rve a sráží

včerejší léto
dnešní podzim

Za den
sahá do okna
holá větev

Jak křehké jsou stěny
mezi bylo není
a jsem
///
Štědrý den potemněl
Kolik lakomých večerů
navléká šero na šňůru

studených netěšivých odpolední
na zamrzlém rybníku
s bruslemi

Jen jednou se mi povedlo
vyrýt do ledu
první stopu

Jako tobě
o loňském Štědrém večeru
///
Co za dary mi přinášíš

Uhaduješ moje sny
a potřeby v domácnosti
o kterých ani nevím

Přivezla jsi i laptop
a vymýšlíš cvičení
pro nesystémovou hlavu

A já lásko
- jaká úlitba -
nad nimi potajmu troskotám

znova a znova
///
Když se směješ
umím přeskočit hladovou zeď
chodit po laně
vyprávět život
jako vtip

Usměj se
Směj se dítě
Ať se ti taky
proměním
///
Ještě jednou být s tebou
za noci v kukani
hotelové sprchy

být s tebou jedno
uvnitř
a nemoci otevřít

chvět se
i v teplé vodě
z které nevyjdeme...

A potom v peřinách
se smát a smát
a smát
až do rána
///
V jaké závrati
jsi zvrátila hlavu
nade mnou

Milovala jsi v té chvíli
sebe
mnou

tou z bezčasí
kde ještě nejsme
já a ty?
///
Kudy jsi bloudila
krásná a lačná
že jsi pro lásku
skočila z útesu do jezera

abys ji stvrdila
aby byla

Nepochopil nic
ani v těch vysokých horách
Nechal tě odejít

Teď po letech se dovolává
výšky srázu
ledové vody
tvého skoku

a volá
///
Kolikrát za den tě slyším
kolikrát volám
do toho přízračného biura

Mému srdci narostly uši
zuby a drápy
lítého tygra

jenž z dálky větří
a sní
jak roztrhá na kusy
kdo by ti ublížil
///
Co všechno se tu sešlo
protlo a prolíná
něhou

tvé zjizvené dětství
kmotra cizích dětí
dvojí jazyk a jedna řeč

v srozumění
až do konečků prstů
nemýtus touhy
dcery a matky

A jiskra
která to všechno
podpálila
///
Nikdy ses nezeptala
co na to dva mrtví muži
které jsem milovala

kteří ti hleděli z očí
zrána kdy přicházejí psi
a vlci

Už v nich nečíhá obava
když ti v náručí usínám
zkonejšená a blažená
///
Říkáš
nad hromadou smetených dětí
v slzách

že jestli chci
můžeme vykoupit
alespoň jedno

co potom nikdo nezatratí
do bordelu
nebo do otroctví

Holku a kluka
ať tady po nás dvou
zůstane -

jedno dítě za mne
jedno za tebe
///
Můžeme k nim i zaletět
dvě laskavé paní
které je obdarují pomazlí
a zmizí

Pane
ochraňuj i ty ostatní
jimž jsme odepřeli sen
i naději
///
Pokaždé se stydíš
žes nedala dost
že z víc
činíme málo

Stín ničeho
Tíseň viny

Zamáloučinění
///
Oslavuješ nahé tělo
co se bojí
samo před zrcadlo

dávno ulovené
s otisky jiných sítí

Tušíš v něm muže
na prahu stáří
kterého taky
milovala dívka

krásná a svěží
///
Jsi moje snění
holka nie z tej ziemi
hezká jak obraz
v kterém se vidíš
a jemuž se podobám

ve tmě i za světla

té blažené zimní hodiny
navíc
///
Neměla jsem komu umřít
jen strachu
psa nalezence

Teď mě lekají
stromy ve tmě
každý sám jen
kmen a kmen

ty beze mne
já bez tebe

ledový měsíc

a pes
///
I sněhová
by hřála tvá nahá dlaň
mé prsty v rukavici

jak vždycky dáváš
víc

i díru v nové bundě
mému psovi
///
Nabízíš se
plná slunce

Nikde ostří trávy
křoví
ani trn

Náruč
co se zítra neuzavře

Vesmír dítěte
které ví
///
Taky jsi malá malovala
růžový sníh
aby byl vidět

a jabloň
s růžovými květy
i v zimě

Taky jsi v noci
potkávala paní
s úsměvem
jenž tuhne a kamení

a v úzkosti odlétala
padala hlavou dolů

na louku
k potoku
do trávy
///
Kam bys však odletěla
když jsi nemohla
ani za roh
mezi děti

holčička
co se u stolu nesměje
a nesmí mluvit

Teď se ledová královna
rozpadá
Vracíš se od ní
zimou mřivá
a pláčeš

Marně tě konejším
Že i svatý
ze svého pláště
dal jen půl
///
Tichá voda
do Dunajka padala
šustí přes kamení
voraři mají vylovit
zelený vínek z řeky

Tak chceš
abych ti zpívala

Aby tě v sobotu
budila

voděnka studená
bazalička
kterou jsi zasiala
///
A zase
úplné světlé nebe
večer

Sníh mokvá
na dně bláto
šlápot a stop

Křik ve větvích

A vdech náhle předjarní
až strach
///
Kde jsi od rána
se svým kajakem
uprostřed dravé Rawky
nebo už na břehu

Posíláš mi
líbezné olše louky
a vodu s vyvrácenými kmeny

Jak nebeská modř
Jaká úzkost
o nedělích
///
A přece to budu já
kdo tě zavede do pekla
kdo tě opustí
a nechá stát někde u zdi

jako jedno
z těch židovských dětí

co je měl taky
někdo zachránit
///
Vím že hledím ze dna
zrnko toužící po světle

Mám tu však lásku Pane

to zahleděné dítě
které pod tunami vody
rozeznává v modři
jenom mne
///
Tiskni se ke mně
kůží co se sladce ježí
když se tě dotýkám
dej mi své pysky
hebké kůzlečí
chuť jazyka mezi zuby
sáhni po srdci
Vtiskni se do mne
ať si zmizím

Ať se mám
///
Tvá ztišená tvář
Usínej lásko
a spi

Všechny tvé starosti
leží ted na mé paži
hemží se jako mravenci

Neboj
ani se ti nehnu

A něco vymyslím
///
Postavíme kolem tebe
ledovou zeď
Uvidíš skrz ni všechno
co nesmíš nevidět

Tlustou stěnu ze skla
co tě ochrání
před maminčiným láskyplným
sápáním
///
Ještě jsi o mně nevěděla
a už sis z Třeboně odvezla
na třech snímcích

ulici s podloubím -
dílo praděda
z předměstí
ničím nápadný dědečkův dům
můj dětský pohled z okna
mezi kašnou a radnicí

Až mi zatrnulo
///
Teď na hrázi
– přede mnou
za mnou
ani na krok –
jsi mi nedala jít

Úporný lačný bourec
co si mě pevně ovíjí
hedvábím
///
Těch vzlyků smíchu –
až na nás klepali

A butik¨kde jsme kupovaly
kalhoty blůzy a sukně
jedna druhé:

?To je vaše dcera?"
usmívala se prodavačka

?Ne láska"

?Stejně"
řekla
?je to dar"
///
I v loďce na řetězu
se dá plout
Smysl je utajen
v pozvolném vzdání vlná

To jsem ti lásko psala
kolébaná
s nohama po kotníky
ve vodě

Snila jsem
jako se dýchá

Bylo mi patnáct
a tys ještě nebyla
na světě
///
Nebyl to pahýl doubku
byl to kalich v mlází

dřevěný kalich
strom ocún
rozhodla jsi

Pak jsme mu
- každá na chvíli -
půjčily svoji hlavu
///
To dítě lásko
které přišlo
pod solnou vlnou
zkamenělo

Neumí se usmát
ani v nových šatkách
s květy ve vlasech

Jmenuje se Periyanyaga Maru
chodí do třetí třídy
a je jí sto let
///
Lásko
to druhé dítě
je tmavý chlapec
Niroshan ?bez světla"

princ z tisíce a jedné noci

To jen v tom oblečení
- bílá košile kalhoty s puky
a staré boty -

vypadá na dvanáct
a jako odsouzený
///
Slad srpnových borovic
neptej se který je den
vynoř se znovu na cestě
a přicházej

přicházej dlouze
jako tvůj obraz
hodiny

mé starodávné štěstí
živé a blízko
pod stromy
///
Z kočárků zmizely
trčící nahé noženy léta
Už prosvítá les

Pospěš si
ať ještě zastaneš
poslední letošní listy

Nejen ty čtyři
které nám vloni
na vrcholku břízy
vydržely do jara
///
Radimu Vašinkovi
Když v pátek přiletíš dřív
zavedu tě
do krytového divadla

Kdosi tam stvořil
ze starých stolů židlí
a kuchyňských lamp s šátky
dětský sen

Vousatý principál
a jeho krásná žena

Ve sklepení
vaří do misky zelňačku
a pěstují poezii
///
Procházely jsme září
mědi a zlata
Psice ulovila
snášející se list

Tiskla ses ke mně
k zalknutí

Ještě večer před zrcadlem
nebyla moje tvář
stará
///
Vánoce
budou prý letos bílé

Od štědrosti lásko
nečekejme nic

Ne víc
než hlas který za tmy
prochází uchem jehly

naše bohatství
///
Už zas mi lásko nastavuje
svá černá zrcadla
Tentokrát sahá na bratra

Vidíš
a já skoro zapomněla
jak v nich vypadám
zblízka
///
Řekni
z jakého dávna
tě znám

byla to tenkrát
stejná hlava
a tvář

bylas to ty
nebo já
koho jsem poznala

a komu jsi vyšla vstříc
Byla jsem to já
bylas to ty?
///
Věř mi
až tě opustím
pominu bránu lůna
i nadějné bardy

Nechci se znovu narodit

Jen si na Kristu vyprosím
abych tě alespoň první dny
směla ještě chránit

31. srpna 2006