Spolek Neformálních umělců Camelquerque -
Nacházíte se na stránce: Autoři / Jaromír Typlt

Jaromír Typlt

(*1973) Narodil se v Nové Pace, na Filosofické fakultě UK vystudoval obor filozofie - český jazyk a literatura, nyní zde dokončuje doktorské studium komparatistiky. Civilní službu strávil ve sdružení Fokus Myklub Liberec, které se stará o duševně nemocné. Byl kurátorem liberecké Malé výstavní síně a Galerie U Rytíře, do sociálních služeb se vrátil v Kulturně komunitním centru Art na Letné. Literárně debutoval v roce 1990 básnickou sbírkou Koncerto grosso (Mladá fronta), za sbírku Ztracené peklo (Český spisovatel) získal o čtyři roky později Cenu Jiřího Ortena. Z knih na hraně mezi poezií o prózy mu vyšly Pohyblivé prahy chrámů (Mladá fronta, 1991), že ne zas až (Host, 2003), Stisk (Torst, 2007) či Za dlouho (Argo, 2016). Napsal monografii sochaře Ladislava Zívra (Kant, 2013), edičně se podílel na zveřejnění textů a výtvarných děl Zdeňka Koška, Františka Nováka nebo právě Hany Fouskové. Jako hudební a literární performer připravil s Michalem Ratajem představení Škrábanice (v letošním roce vydali u Polí5 druhé album Zaškrábnutí) a s Pavlem Novotným Ursonate podle básně Kurta Schwitterse.

https://www.typlt.cz/

Zaživa

Píšu o tom
a nechci na to myslet

Nemám potuchy
proč se vždycky upnu na jedno slovo
nějaké takové slovo
na kterém nakonec ztroskotám

"To se ti stalo ještě

zaživa?"

Toho odpoledne jsem se v tom trochu potácel
vzadu po louce
a z trávy mě sledovala černobílá kočka
Byl to můj konec
Najednou jsem viděl že k ní všechno vede
a že se jí
jak tam sedí
nedokážu vyhnout

Viděl jsem se jak natruc měním směr
a mířím jinam
jenom kvůli ní
ale stejně průhledně marně
zase jinam zase nazpátek

Buď nepřímo k ní
Nebo rovnou

Uzel se stahoval dokud přede mnou neutekla

Uzel
zase jedno z těch slov

Sotva se za nějakým takovým pustím
už na jeho místě začne číhat něco
s čím jsem si vůbec nikdy neměl začínat

A pak už nepomůže ani škrt ani útěk
za jiným slovem
Žádné není jiné
A všechna si to navzájem umějí připomenout

Necítím už báseň ale jen studený stisk
že nikdo z nás živých
by asi nechtěl doopravdy vědět
natož prožít
co může taky znamenat

zaživa

Dokud to přede mnou neuteče
Jako tenkrát