Nacházíte se na stránce: Autoři / Jan Votlučka

Jan Votlučka

Pražský básník a bohém.

Roury

Jen si na Tebe vzpomenu
a jsem hned ve stavu beztíže
a očekávám potíže,
že už Tě znovu nepotkám,
že propadnu těm dorotám
co jsou na každém rohu,
že neuvidím Tvůj úsměv, tu duhu,
ale zas ty doroty,
co nesahaj Ti po paty
a ač je mi to nemilé,
tak tyhle kočky spanilé,
jsou stále v přesile
a já celý mrzutý,
říkám si, kde jsi Ty?
Co asi děláš,
chci vidět Tvou tvář,
vidět Tě celou, nemyslím nahou,
jen naplněnou něhou,
stačí, když řekneš: ?ZMLKNI...
...a přede mnou si na kolena klekni!?

Dost

Ladná ve všech směrech,
dost i na bedrech,
stejně jako pohyby,
hned ztrácím pochyby,
jestli jí mám rád,
to bych hned zdech,
jenom abych cítil její dech,
samozřejmě má i chyby,
to jsou její pochyby,
jestli jí dost miluju,
jestli jí nemažu med na hubu
a ty její pohyby, ty nic nenahradí,
kde bere inspiraci, ani mě neprozradí...

Ne

Tohle psaní nebude tak lehký,
jak Tvý oči křehký,
nebude to snadné,
stejně jak Tvé ladné tělo,
ale to by se dost oteplilo
a sprchu po ránu, to zbožňuju,
hlavně ledovou hned na uvítanou,
Tebe trochu ulítanou,
že by jako na čekanou, NE?