Nacházíte se na stránce: Autoři / Ondřej Linhart

Sláva

Kdo by neměl rád slávu.
Kluk ,který čeká
na okraji řeky ,
až mu na prutu
bude škubat splávek.
Najednou chytil velikanánskýho úhoře,
co jmenoval se Slávek.

Pitomost

Jak nespěchat
a přitom přijít včas,
jak neumřít
a přitom zlomit vaz?

Jak přestat pít
a přitom stále sát,
Jak s tebou bdít
a přitom s tebou spát?

Jak přitom dřív
než zbyde jenom potom,
se z předtím vymanit
a nepřetrhnout nit
života z lýka motouz.

Tak to zní jako pitomost
a je to přitom přitom přitom
přítomnost.

Opilá

Moje matka je opilá
i já jsem opilý,
volá mi ze zahrady babičky,
kde asi bývala šťastná.
Babička. Právě na cestě k Jupiteru.
Leč, teď jsme oba opilý.
Chceme takoví být.
Láska je opilá.
Vzpírá se životu a nechodí rovně.
Láska opilá.
Opilý tramvaják srazil chodce.
Opilý příslušník ohrožoval barmana.
Opilá domovnice vyházela vzteky všechny popelnice....

Přírodní

Ráno jsem nemohl dospat.
Nebe zkrvavené.
Hned vylítl jsem z pelechu,
jak stařec.

Houba se rozrůstá - měsíc.
Hory se pyšní,
jak nosy horolezců.
Něco mě zvracelo ven.
Měl jsem štěstí - jít lesem.
Vypreparovaná Venuše Hvězdonická
leží na operačním sále.
Zatímco ostatní spali,
válel se v kakaovém poli.
Králík cupitá...až zastaví se.
Poslouchá hudbu z poblíž zaparkovaného auta.
Pták naráží na sklo - nevidomý útok.
Šum éterického vedení.

Krásné - všechno je krásné Přírodo!!!!

V dáli jemně bzučí
motorová pila.
Posed v okraji borového lesa zarostlý šípkem,
pro lidské oči zalité krásou,
ranní čaj se zalévá sluncem.
Chtěl bych být zvíře
má matko - země bez obav.

Kramářská píseň starýho Vočka

Já jedno eso v ruce mám
a to je pro mě kluk.
Takovej von je nemluvnej
a kouká jako buk.

A tak si našel princeznu,
co velký srdce má,
chodil s ni 7 měsíců
a už je celá jeho uáááá!

Žena květinou zatřese,
semeno zachrastí,
kule padnou-za nimi flek,
tu hra se vyjasní.

9 měsíců uteče,
jak kočka zahradou
a narodí se děťátko
a houpy houpy hou.

Tak radost přišla zas na svět.
Co? Už má 4 zoubky!
Kluk roste z vody,
hned je mu 5
a sklízí první vroubky.

Tak konec často přichází,
když z lásky zbyde jen
skepse - toť lógr do kávy,
černý jak v hrobě zem.

I stalo se, že život tu
s námi hru divnou hrá,
tak mladá nová rodinka
za pár let zmizla v tmách.

Co stalo se? To nik neví,
stejně jak v životě,
láska zas tak mocná není,
však navždy byla, bude i navždy je!

Na klozetu

Na klozetu,
na klozetu,
tam náhle zastavíš se v klusu,
tam je si každý roven,
však né obsahem svého trusu.

Plevel

Chce po mě život, abych rostl,
hampejzů plnou mísou ševel?
Možno být lesa stromem foerster,
či svobodný vždy cochcajs plevel.

Kabelka

Života ženy je krušná
a to nehleďme někdy,
nýbrž vcelku,
naštěstí oděrky z rtěnky nosí
vždy přítelkyni za kabelku.

Mobilní

Místo krajíce chleba držela mobil,
jenom se do něj zakousnout,
mluvila k němu, byl s marmeládou
já nemoh civění své odtrhnout.

Pak jsem zas jednou slyšel mobil,
jak za mnou ve frontě vibruje,
nic není nikdy, jak se nám zdává,
to jen kamarádky spolu se baví
a jedna druhé HMM HMM........přikyvuje.

Podzim MMXVI

Je krásně smutný podzim,
to skleslé přijmutí
prázdného nádraží,
Poslední vagon léta v dálce září
a mraky dojmů se seskupí
do listem zapadlého dojmutí.
« Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 13 24 36 47 Další »