Nacházíte se na stránce: Autoři / Ondřej Linhart

Autor - Ondřej Linhart

http://www.volny.cz/ondrus.double/

Školní sběr

Ráno začíná
stejně jak začíná
ráno,
i když už tím to končí,
podáním balíku 9,3 kilo klukovi na vrchu kontejneru
na vrchu Noemovi archy,
papír nemilosrdně potetován vesmírem znaků,
abecedně řazeným systémem čísel
zvoleným vymyšleným myšlením
účastníků života na planetě Zemi,
strana 93, večírek rodičovských ambic,
2 kila zmrzliny pro vítěznou třídu.
Nezastavíš se
Večery před sbíráním se prolézají sklepy,
hledají provázky, recyklují rozhádané domácnosti,
matky sbírají síly, otcové svazují,
zatímco junioři sbírají body
ve virtuálním mobiliáři s pozadím atomových hodin
odkrajující okoralý čas.

A pak to vážení spravedlnosti.
Usínáš,
nekonečně
sen zapomeneš a ještě rychle vyvenčit psa.
Tak odkud jste? Ptá se Vás s dcerkou anděl s culíky.
5 cé, 6,3 a 11 kilo no vida tak hezký den a děkujeme.
Prázdné ruce spěchají do práce,
když chlápka před tebou skácí
padoucnice
na pěší zónu,
ve škole zvoní,
zastavíš se.
Konečně?

Plyn

Ach Bože!
Miliony tužeb!
Jsem krásný?
Jsi krásný?
Sny jsou o ní,
sny voní,
sny voní po šamponu v plynových komorách..
Mrazem mrtvi.
Mrazem mrtev snad,
jsme mrtvi snad?
Ano a žijeme!
Ty ne?

Pohyb Pochyb

Jsi prázdný a nahý,
nemáš nic,
jen země prach pod nohama.
Prstem píšeš s přicházejícím opojením.
Houkající požární vozy projíždějí kolem.
Co se přiblížilo, už se vzdaluje.
Pohyb Pochyb.
Zpozorníš a přestaneš psát?
babí léto létá kolem zaparkovaných letadel,
sněží ptáci?

Mám tě plný zuby!
Rodič si srovná děcko do podpaždí jako aktovku.
Jednoaktovku svého života.
Malý král řve na sirénu!!!!
Další zmrzlináři v dál houkají o pozornosti.
Vrata jsou zamčená.
Musí se přelézt plot,
pes označkuje cizí botu,
město-pád na beton,
kolo
cyklostezka
stesk
Jsi prázdný a nahý,
nemáš nic,
jen čas.

České moře

Verše jsou krásné,
solím je mořem sušenek,
krásné i krátké,
to je život,
začíná bílou od plenek.
Krásné jsou verše,
vlny na pobřeží,
rýmy se pění na skalách.
Bez slz však žádné moře není,
tak zbyde nám tu jenom hrách.

Usnutí

Jediná minuta před spaním,
jediná vteřina být se sebou sám.
Jediná láska, co zbyla mi,
jediná to všechno ví jen smrt.

Haiku

Holub hloubá - ví,
vrká ti v duši ? v přítmí,
na to sere pes.

Holub hlaholí
vrků vrků laskavě,
na to sere pes.

Facebůh

Ukrad ti čas,
rozmazal tvář,
tuální vir,
studna všech pravd.

Nocí s ním bdíš,
má svatozář,
má i tvůj klíč,
všechno a nic.

Tak ztrácím tě
lásko všech lásk,
houpe sítě
pavouk už mlask.

Ukrad mi tě
tvůj novej druh,
my nebudem,
zbyde Facebůh.

Okovy kovů

Okolnosti kolem vykouzlí mi oko,
pln polnosti a trochu kance na divoko.

Snědl jsem makrely už skoro půlku,
koukám, že vypadly jí oči z důlků.

Žádná spravedlnost v životě není,
i kdybys zažil jen života půlku.
nevíš ty člověče kdy míti dost,

to snad až potom - po setmění.
Kdy i tvé oči vypadnou z důlků,
a naposled polkneš, jak z ryby kost.

Otázky a odpovědi

Jak se jmenuje ten film?
Spousta cihel je tenhle slovní balast,
Ten film, kde hraje šachy smrt s časem,
Místo S píšu C, nekonečná prohibice.
Jak se jmenuje ten film?
Kde chlápek utíká před lokomotivou
A nakonec ho nezajede díky výhybce.
Jak se jmenuje tvůj leitmotiv, co mi opakuješ,
Stejně jako každou noc tvé chrápání.
Co je to za řeč tyhle překlady z telecího?
Kde se bere ta spousta otázek,
Kterým nestojí za to ani mít otazník.
Kde se vzalo tohle informační vyšinutí.
A kde máš knoflík - lásko?
Kdo se ptá, není jen dítě,
Je to forma vlastního těla,
Je to sousto pro vlastní ucho,
Je to sousto pro vlastní překlad,
Kdo tohle překládal,
Asi já a můj vnitřní dělník,
Na světě se dějou věci,
V lidech se dějou věci,
Ve vesmíru se dějou věci,
Ve mě se dějou věci,
I ve tmě - věci,
Pojmenovávání
Nekonečný natahovací párek bez střeva a křeče opodál,
To neútěšné vyčítání a zrychlování světa
A přitom nádobí meji stále pomaleji,
Abych si to užil - užil,
U žil je život,
Někde tam byl,
Uvnitř tebe tančí socha,
Někde v tobě je náměstí s tvým jménem,
Chodíš tou ulicí už léta, znáš všechna auta
Na parkování, ořech se jim sklání do oken.
Je to výklad snů. Je tam takový téčko, dveře,
Okna, vrtulníky, pískání v uších,
Jsme marní v chytání přítomnosti, ale skoro, teď podívej,
Co mám v ruce a my tomu stále říkáme nic.
Jsem podezřelí ze špatně vyplněného formuláře,
Jak se přestat ohraničovat,
Jak přestat se ničit a přitom nepřestat žít.
Vraťme si duše nafoukanci pneumatik
Krutostí rychlí marníme ventilky lentilek.
Prosím tě kolik je hodin?
A dáš si k snídani 2 otázky a 15 odpovědí?
3 nožičky instrukcí a vlastní uvědomění.
Jak se jmenuje ten film, kde hrál jsi hlavní roli?

Sonet na ocet

Dneska je láska skoro všude,
je jako písek zjemnělá.
Hrubá i hladká, jako mouka,
vlídná je tlustá - hubená.

Však mezi zuby skřípe někdy,
tak jako cukr anebo med,
chvíli je sladká, ohnivzdorná
pak zbyde houby - na ocet.

Ten zvláštní cit, co hlavy motá
vědecky nelze vyměřit,
rodí i končí, životem kloktá,
může se snadno zaměnit.

Láska buď je anebo není,
to za ní stojí - vítězit.
« Předchozí 1 2 3 4 13 24 36 47 Další »