Spolek Neformálních umělců Camelquerque -
Nacházíte se na stránce: Autoři / Ondřej Linhart

Drban kakal

Náš pes to není žádný šakal,
ale psíček boloňský,
myslím, že je to spíš kakal,
jím špagety boloňský.

Zrovna jsem se lekl tuhle
a klekl jsem ještě víc,
když pes vyštěk a já ztuhle
začal s ním výt na měsíc.

Není to pes jako jiný,
hlavně když je úplněk,
to se vyje u nás doma
a to pijem pelyněk.



Krátký proces (pantomimická - sekec-mazec)

Člověk trpěl,
úpěl i supěl
trpce se klaněl
mučen vlastními představami
ta bezmoc, bolest a pláč, ta zlost!!!
Až někdo řekl náhle dost!
A šept člověku "tr-pě-li-vost.."

A člověku to náhle došlo,
tak trpělivost? Nebo co?
A to mám za to utrpení,
aby se to tak nevleklo?

Trpíme dál, však trpělivě
snášíme tíhu-platíme splátky
a když nám dojde trpělivost,
tak uděláme proces!!! Proces krátký!!!!

PRD40WE27

Jednou dole ve sklepě
žárovka si prdla,
krkla a pak zhasnula
Prostě byla prdlá.

Pan vypínač nezmoh nic,
jednička i nula.
Od žárovky zchladl hic,
prdlá závrať vyvanula.

Pan vypínač jednička
a za chvíli nula,
udělal jen svoje cvak,
odér vyvanul a..

..táhl se až ke dveřím
hořejšího bytu,
prd protáhlý jako stín
se smyslem pro entitu.

Vzbudil pana vrátného
z bezuzdného spánku,
zkontroloval vlákno té
žárovky i baňku.

Prd vyvětral chodbovým
žárovku vyměnil
Vypínačem vyzkoušel
Střepy spánku slepil.

Z toho plyne poučení,
což ví každý krt,
že když je tu světlo denní
s žárovkou je prd.

Slepen

Les slepých
splav sjíždí,
dotek je výkřik
pohledem míří.
Silnice hýždí
jazykem kroutí,
večer tě klátí
na všechny čtyři.

Tit a nic

Ty tánské lidstvo se pomalu snáší do hlubin
Freudova svědomí.
Lehký zmatek pobíhajících
manažerů začíná znervózňovat.

Příroda zdá se nemá na to nervy
umělý vánoční stromek od básníka,
co ho suší ve sklepě, nikdo nechce.

Prý tomu chybí poezie.
Namísto úkolů, co vše je třeba ustlat, umýt,
uklidit, vyprat, nakoupit, vyžehlit, zahrabat, zakopat,
píšeme básně seznamů a tváříme se, jakože nic,
že nic se neděje při snaze myslet, myslet do hloubky.
Zatímco snášíme se snad už jen v bezvědomí.

Sochám

Měsíc je posedlí
bolejí dásně,
meju zas nádobí,
mám snad psát básně?

Měsíc je poslední,
ránem se kochám,
slavnosti polední,
večeři sochám.

Večírek vánoční
doma dnes bude,
zvoní stisk přátelí,
oči zas rudé.

Pohádal, miloval,
kde kdo se opil,
večírek sněhový
bláto tu ztropil.

Zveršován, zbičován
je příběh břitký
o tom, že člověk chce
být vůní kytky.

Půlnoc se přehoupla,
nikdo už nepoví
slyšení básně cit,
tak meju nádobí.

Vytí ženy

Velkolepý?monstrózně objemný,
celoplošně gravírovaný souběh myšlenek
Stavící se na zadní
vzpírající se pomyšlení
dokončit svou ultimátní životnost

A to maso a ten kuskus mám dát tati taky do lednice?

Psát se dá ovšem a neustále.

Tati víš odkud znám ty kámoše?

Psát by se dalo
i rušen snad ? kolize! myšlenek!

Jdi do svého pokoje a nech mě na minutku!

Kolize psát se dá,
pokud nepotřebujete zjistit cože to hraje v rádiu.
Psát můžete v klidu, jste-li grafoman.
Psát ovšem i otom, že se snažíte něco napsat,
ach tak zaspat, do hlavy nacpat, jít se vycpat!
Kdo co? Cože?
Prosím jdi si udělat úkoly do pokoje!
Děkuji, jek kuji, jů kyj
Né pij! Nepij nesrkej!
Nech klid mi v kuchyni alespoň!

Psát spát, jít se zavrtat, zahrabat?.
Hrabal
Né klid, věty jsou jako lid,
Shromažďují se do?..do sakra
všude! Jsou všude!
Nejen v lodích knih,
ale i v novinách,
kdejakém plátku, na stolech, na zdech
i konečných vlaků.
Prosíme nevyhazujte věci z oken.
Slova nás zaplavují jak písmenková polívka
z hrnečku vař!
Únavou zas nedokončíš ani větu.
Je půl dvanácté, nejvyšší čas jít prostě jinam.
Kam tě unesou - tvé nohy

Dcerka už usnula a zbyla jen dvě slova, jako my dva.
Jedno si říkáme, druhé spí s ním
Dobrou noc.

Plná moc

Tak bezmocní a přitom mocní
v noci se vzbouzíme úlekem ze sna.
Moc s močí zápasí, tápeme životem hledajíc splachovadlo,
drže se kulis motáme se přes předsíň, návštěvní místnost,
kolik jich bylo před tebou? Těch člověků.
Všichni a všichni prošli. Přežili.
Někteří kulhali a jiní tančili, kde se tvůj tanec náhle zastavil?
Dohrála hudba, či jsi snad ohluch?
Či nějakej čerchmant vysává ti z žil?
Vraceje zpátky se do poměného snu půlnoční drožkou tulí se deka k tvojí ruce a polštář už tě líbá bez zbytečných slov.

Ve sklípku ?

Skladník dny skladuje pro naší vybíravost,
hroznů je výběr hravostí
a vše mít ? pomíjivost.
Skladník dny skladuje
pondělí, středu, pátek,
sýr v ústech ? plátek.
Kdo s kým tu obcuje?
My věcmi obklopeni
nedáme jim svátek.

Sklad plný skladníků
a voda vzácností se chápe,
bar ? román básníků
se existence chápe.
Skliď pole nálad svých
a jistoty své pojmy
uskladni klid,
v duši jist preparát,
oči si láskou dojmy
a nejen pojmy, kterými nám bývají, tak duší.
Bože ach proč není svět
krapánek jednodušší?
A tak se loučím chápu louče, musím jít,
museje do věků se také uskladnit.


Školní sběr

Ráno začíná
stejně jak začíná
ráno,
i když už tím to končí,
podáním balíku 9,3 kilo klukovi na vrchu kontejneru
na vrchu Noemovi archy,
papír nemilosrdně potetován vesmírem znaků,
abecedně řazeným systémem čísel
zvoleným vymyšleným myšlením
účastníků života na planetě Zemi,
strana 93, večírek rodičovských ambic,
2 kila zmrzliny pro vítěznou třídu.
Nezastavíš se
Večery před sbíráním se prolézají sklepy,
hledají provázky, recyklují rozhádané domácnosti,
matky sbírají síly, otcové svazují,
zatímco junioři sbírají body
ve virtuálním mobiliáři s pozadím atomových hodin
odkrajující okoralý čas.

A pak to vážení spravedlnosti.
Usínáš,
nekonečně
sen zapomeneš a ještě rychle vyvenčit psa.
Tak odkud jste? Ptá se Vás s dcerkou anděl s culíky.
5 cé, 6,3 a 11 kilo no vida tak hezký den a děkujeme.
Prázdné ruce spěchají do práce,
když chlápka před tebou skácí
padoucnice
na pěší zónu,
ve škole zvoní,
zastavíš se.
Konečně?
« Předchozí 1 2 3 4 13 25 36 48 Další »