Nacházíte se na stránce: Autoři / Irena Svobodová

Autor - Irena Svobodová

http://vramcibezobrazu.cz/index.php?action…

Hlava

I o mě se řekne,
česká, tvrdá hlava.
Víte vy vůbec co je v ní?
Při troše námahy dost rychle měkne
a občas vybuchne myšlenek láva
se značnou bolestí porodní.
A já si žiju tady s tou hlavou,
která jen bohužel naráží,
však pěstuji v sobě myšlenku zdravou
nosit si hlavu v podpaží.
Bude mi líp, na mou věru,
už te' mi každý nadává
a nejspíš udělám kariéru,
když budu opravdu bezhlavá.
Má hlava je tvrdá, te' to vím jistě,
jen vždycky mi ztvrdne na nepravém místě.

Mistr

Jeden mistr od pop artu, prožil velké vzrušení,
koupil stolek z umakartu,
už ví, co je umění

Dáreček

Jsem pěkný dáreček,
v nepěkné krabici zabalený,
můj papír balicí
na mnoha místech je roztržený.
Přesto mně schovejte,
co se vám stane,
na obal nedejte,
vážený pane!
Co se mnou bude, řekněte, nevíte?
Jsem z lásky a vy mně nechcete,
prevíte!
A tak mě jednou na něčí radu,
lidičky zlatý,
odvezou do hlavního skladu
a vyplní kolonku ztráty.

Básně I.

Před bolestí se neutíká
v životě zbytečně zmateném.
Trápení v srdci je zapíchnutá dýka!
... a ho'te po mně kamenem.

Jednoho dne jsem nastavila uši
a zaslechla zpěv tvých prstů a tanec řeči.
Zopakovala jsem si harmoni,
v dálce zaslechla paralelu kvinty lesních rohů
a složila pěkný doprovod.
Zapoměla jsem pravidla správné kompozice.

Mlčí hladina rybníka,
rákos šepotá osudy ryb,
čas po vlnkách v tichosti utíká,
a jenom v dálce, zas bude líp, zas bude líp...

Panenka Maria plakala
v kapličce, byla z kamene.
Ježíše na klíně chovala
chudinka, kdopak si vzpomene.

Les plaché světlo spolykal
v útrobách divoce zasténal z hladu,
bledý měsíc se o špičky stromů popíchal,
zbloudilé hvězdy mu zbraňují v pádu.

Pálí se lidi na hranici pochopení
s bolestnou obavou, a3 nikdo nevybočí.
Život, smrt, že spravedlnost není?
Přinejmenším... a přece se točí, přece se točí...

Jsem zkrátka dřevo,
na omak hladké...
pletu si vpravo, netrefím vlevo
jsem živé dřevo, někdy prý sladké.

Žil jednou jeden muž

Žil jednou jeden muž. Celé hodiny a dny mlčel. Miloval ryby. Nedokázal na ně přestat myslet. Byl to jeho svět.
Jednoho dne potkal ženu. Cítil, že rozumí jeho řeči. Mlčeli spolu a on se vpíjel do jejích očí. Měly barvu hladiny
rybníka plného ryb. Jednou zatoužil po jejím těle. Nemohl si pomoci. Onemocněl. Vyslovil nahlas své přání.
Zapoměl se jí přitom podívat do očí. Ona byla smutná. Onemocněla. Úplně přestala rozumět jeho řeči.

Básně II.

Kdyby tvé oči tolik nemluvily,
tak bych se možná i smála,
protože nezmlknou, ani na malou chvíli,
říkám si, kéž jsem tě nepoznala.

Nikdy jsem na tebe nevěřila
a te' mi duše hoří.
Pozdě, jsem malá mořská víla
rozplynu se ti v moři?

Kdyby to šlo, tak s tebou žiju,
třeba i jako rybka v akváriu.

Chladila tráva, vonělo seno
a vítr šuměl, jen tvoje jméno...

Utéct před tebou se nedaří,
jsi na zemi, jsi na obloze,
tvá hlava na mém polštáři
a tvoje ruka na mé noze

Nad naší láskou visí
bezradnost jak Damoklův meč.
Kostkou si hodit, čí asi čí jsi?
Je třeba přichystat poslední leč.

Sejdem se na věčném mejdanu
a možná tam konečně dostanu...

Ta bolest je větší než by měla,
identita balancuje stranou,
převládá duše nad touhou těla
a sbohem je také nashledanou.

Před bolestí se neutíká
v životě zbytečně zmateném.
Trápení v srdci je zapíchnutá dýka!
...a ho'te po mně kamenem.

Hodils mě přes palubu
jak chcíplou rybu
držím krok a držím hubu,
možná dělám chybu.

Zkrátka a jednoduše
není ni prázdnějšího
než prázdná duše.

Ve vinárně U Sudu
je ve vzduchu cítit tráva,
zatracený tu splín
prázdnota vzdory osudu
na nervy vybrnkává
svůj oblíbený evergreen.

Cítíte, že tu něco hnije?
Že by moje poezie.

V podsvětí, kde Cháron
mrtvé duše převáží,
kde ani ptáček nepípá,
zmizelo z mých vah závaží,
ruce vzhůru
Xantypa

Stinná stránka anglicky
se řekne jednim slovem „drawback“.
Miláčku, přeji ti navždycky
ať vůbec žádnou nemám,
nebo jenom drobek.
P.S.: Páni a já už to vím,
že tohle není přání, ale prostý dream.

Dialog

A: Je hluchavka hluchá?
B: Jak dvě babský ucha.
sněz: Čtyři rybí prsty,
tři španělské ptáčky,
dva moravské vrabce
no a máš to v kapse.
Pondělní ráno,
měsíční svačina,
nemá co končit
a všechno začíná.

Dny psí

Nejhorší jsou dny psí
kdy na kraji chodníku
se my ženy proměníme v psy
a čekáme až pán vezme za kliku.
Marně si říkáme horem dolem
to bude on je lepší se schovat
stejně pak jdeme „náhodou“ kolem
když jde pán k večeru nakupovat.
Jednoho dne máme panáčka v hrsti
a můžeme na to krk vsadit,
že hned jak si povšimne hedvábné srsti,
dovede s něžností laskat a hladit...
Tak začne uznávat tuhle psí sortu
a nám je dobře líp a ještě líp...
trousíme výkřiky při aportu.
Já asi nejsem lovecký typ!

Prosby

Přes všechny prosby nepitá káva vlahne
Přes všechny prosby i novomanžel zahne
Přes všechny prosby se Pisská věž nahne
Přes všechny prosby se po zakázaným prahne
Přes všechny prosby se miska vah zvahne
Přes všechny prosby se to ve dvou líp táhne
Přes všechny prosby i na mě smrt sáhne
Přes všechny prosby musím se snažit,
abych ty nesmysly mohla zažít.

Šachy

Krásky nám zase stouply v ceně
ošklivkám dávají na tahu mat
zkušené koketky, bujně a promyšleně
slaví si letní slunovrat.
Hladoví králové očima házejí po nich
zpřístupní vchody svých útulných věží,
a s chutí přicválaj na vlastních koních
přisleplí střelci až do rána střeží.
Jen některá ošklivka, opravdu těžce
v rámci svých možností
vyhraje pro sebe malého pěšce
a vcelku lehce ho pohostí.
Když to tak vidíte uznáte sami,
že není tak složitá hra s figurkami.
« Předchozí 1 2 Další »