snad proto že domek na kopci
je tak pěkný
a také poloha
je to výborná
no jen si to představ
sedět a rozhlížet se do kraje
do kraje rovného jako stůl
jehož hrana
na horizontu hoří
jak valí se na tebe mraky
širým nebem
no jen si to představ
každé ráno
sledovat děti jak rostou
a dospělé jak se v nich probouzí stáří
lidé by chodili na odpolední čaj
přeptat se na výhled na příští rok
a kdy bude výhodné uzavřít sňatek
smlouvu pochovat dědečka
kdy si nechat ušít oblek
a kdy ho rozpárat
kdy připustit králičí samce k samicím
a psy k fenám
a možná co já vím
syny k dcerám
a dcery k synům
kdy pole kosit
a kdy sít
kdy vypustit výletní balon
aby se i s posádkou
vrátil zase zpátky
no jen si to představ
jaké výhody by nám z toho mohly plynout
zatímco já bych jednou týdně v převlecích
slézal pěšinou do kraje
abych se pobavil s lidmi
kteří by se bavili na náš účet
a kdybych snad někde zaslechl
nějaké opravdu nepěkné slůvko
pak?
no jen si to představ
náves jak ovčák s nastraženýma
dlouhá chvíle
náves jak ovčák s nastraženýma ušima
leží a vyčkává
kdopak to schází po schůdcích kostela
do ranní mlhy
že by skřítek
s pytlem peněz pro mne
nebo nějaká dávná
neopětovaná láska
a nebo můj vlastní osud
aby mi nandal
co mi patří
ne
to mě jen v montérkách
a vatovaném kabátě
za zdviženým límcem nevrlý
zahuhňaný
zdraví střelmistr josef
hostinský otvírá okna
včerejší život se rozplyne nad vsí
půjdu mu trochu
poklidit v sále
zrození loutky
vyšla ze dveří cihlového přístavku aby se zastavila pod rozsvíceným venkovním světlem
škleb dřevěného kašpárka na němž pracovala celou noc se jí moc nezamlouval
pak se u branky pod hvězdami zjevili dva muži a píchlo ji pod žebry
paní farská pojďte honem stalo se neštěstí!
loutka se zuřivě roztřásla zacinkaly rolničky a zlé tušení se prohnalo celým tělem
tak vidíš řekla bůhvíkomu a v ústech jí zdřevěnělo
z nosu nám vycházel bílý kouř a sníh
sníh křupal uvnitř prach a popel
liška
na lavičce pod oknem ústavu sedí douděra.
mezi prsty pravé ruky, s níž táhne smyčcem po strunách, drží hořící cigaretu.
občas z ní blaženě vdechne voňavý kouř.
hlubokým zastřeným hlasem si brouká tóny mimo rozsah nástroje.
kontrapunkt se splétá, znovu vdechne kouř.
mezi stromy na konci zanedbaného parku se vynoří muž.
zvolna a jaksi mechanicky přijde blíž. "dobře, velmi dobře," řekne douděra.
uvolní muži místo a ten si přisedne. "jak dlouho jste tady?"
muž k němu otočí hlavu, mlčí.
douděra položí housle a začne balit další cigaretu. podá ji muži a připálí.
"jste jiný. ne jako ten nový," podívá se na muže, "váš soused."
ale muž neslyší. ztrácí se myšlenkami kdesi ve vysoké trávě.
?nedaleko skládky, kousek odtud, chodívá liška. má tak hezké oči.
myslíte, že tam chodí za mnou?? douděra pokrčí rameny, stébla se rozhrnou.
sotva znatelnou, jemnými tlapkami prošlapanou stezkou se plíží liška.
náhle se zarazí a nastraží uši. poslouchá.
