Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Divoké víno a Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
ONA PRÝ ZASPÁVÁ LÁSKU
Ona prý „- zatracené vodítko,
obzor přes vlasy.
Podvodníci s citama
dál plahočí se světem
a ona zaspává ztracenou lásku.
Proč leží sama,
proč ležím sám
a ruka trčí ve vzduchu,
jak rotující mince
– orel nebo pana?
Na prázdno hrábnu,
místo abych tě pohladil
a ty prý zaspáváš lásku.
Opsaná
Jsem tělo z vašich těl, jsem mrákota,
jak po dně kotva vláčená,
zní olympijsky zvučně prázdnota,
jsem ruka v nádobí, ta máčená.
Miluji život, ze smrti mám strach.
Kluzký jak úhoř, oko rybářovo,
jen pohleď, jak se tluču ve vlnách,
když sebou sám jsem převtělován v slovo.
PENÍZE
Potřebuji peníze,
abych mohl spát v oblacích
a na tvých bocích rozjařených
mohl se kolébat.
Peníze k nezaplacení.
Peníze zkažené nákazou lidskosti
a šustící ve větru halasů
i cinkající po dlažbách
jak slepci s bílou nadějí.
Peníze jež svou bídou
připomenou lásku všem,
kdo zasažen – jimi neskažen.
PRODAVAČKA
Jsem zamilován až po uši
do plastikové lahve
s chladnoucí Coca-Colou.
Stojí totiž v regále
hned u tvých nohou.
Zlíbal bych tajemství pod silonem
a bílým pláštěm
ze svatebních šatů.
Díváš se na mě,
v ruce se mi roztéká polárka,
mléko v krabici se počalo vařit,
chléb se mi drolí mezi prsty.
V očích se ti lesknou drobné
co máš v dlani.
Křičím do sáčku brambor:
Miluji tě !!!!
A nakonec tvé jahodové rty
se našpulí jak kuře v mrazícím boxu:
Ještě nějaké přání ?
Představení
Představte si ??..
tak třeba nahou tramvaj ? nejde to ?
Tak co třeba propisovací tužku?
Vidíte náplň.
Co je náplní vašeho života?
Jak chutná inkoust?
Necucali jste snad nikdy propisku?
Nahá sklenka vína je víno.
Průhledné je prázdné.
Nahé a polosladké,
trpké a kořeněné.
Představte si,že jste na představení
plného nočních můr?.
Představte si, že jste mezi miliony šňůr,
že se vám ztratil v kapse bůr.
Představte si zelené písmo,
představte si osamocenou nulu mezi jedničkami,
představte si v hlavě vaší zmatek,
co v chvíli bouchne jako krakatit,
ten už tu představil
všemi známí Karel Čapek,
tak jako on, já chtěl se jenom představit.
Rodiče
Zavolat tátovi:
tati, už nepřijdu.
Pozorovat mámu,
když jde spát.
Učit se z každého momentu,
kdy je člověk s nimi.
Jsem starší
a někdy stále ještě čekám,
až si pro mě přijdou k autobusu.
Ó zdravý rozume!
Ó zdravý rozume!
Kde jsem tě ztratil?!
Když jsem zas účty tvé
na pohřbu platil.
Ó zdravý rozume!
Kde ses mi zaběh ?!
Nechals mě v samotě!
Tos se mnou vyběh...
Ó zdravý rozume!
Něco Ti povím,
možná, že bez tebe
víc se dnes dovím.
SIRKY
Vemte si příklad ze sirek,
jak tulí se ve svém domečku
hlavičkami k sobě.
A když od nich jednu
vezmete,
tak touhou po návratu
vzplane.
MŮRA
Vlítla mi do okna můra
a na mém krku zrovna šňůra.
Proč bych se věšel,
když takových ,
co hledaj světlo,
je přeci jenom fůra.
Služební cesta
Jedu autem,
indián na koni,
okna pootevřená.
Dám nažrat koňovi,
odložím hadici do stojanu,
přeparkuji a usnu.
Zamčen v rozmáčeném autě,
stěrače odměřují čas.
Další výlet bez tebe,
jen já řízen autem
stávám se větrem letícím kolem.
