Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Divoké víno a Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
1.květen
Zítra je svátek a dneska práce
a to fakt myslím bez legrace.
Nebo se pletu?
Pozdravuj tetu...
ta plete větu ke větě ...větu
ve svetru ...pro bratra...
Ne vážně dnes práce, zítra svátek,
práce je svátek ,svátek je práce,
práce je láska ,láska je svátek ,
práce je Mácha
svátek všech matek,
práce je máchat, nad hlavou sklízet
pole své ....
...sklízet
..neměl bych zmizet?
Láska je bratr sestry co rodí
bratr den po dni do práce chodí,
slaví tam svátky se svými předky,
to jsme se ale vzdálili vzadu,
vidíte dobře ..? slyšíte vzadu?
šílíte vzadu..
tak já zas jedu
dneska je práce a zítra svátek
jde nám to spolu
svátek a práce
práce a láska no to je zmatek,
kde je ta láska a kde je práce
že by byl svátek?
Krystaly
Zemřít v papíru - rapíru slov,
rozhodl jsem se dnes,
kdy láska opouští lásku
a nová hledá nic nového pod sluncem,
to stálé kulaté,
aby to vše bylo dokola.
Vznešený porcelán,
když spí a venku u dveří prší
blahobytem odkrytá,
zuby i pěstmi,
po vznešenosti.
Když jako krystaly
na okapech marnosti jsme my.
Vyždímanej pomeranč (povídka)
Snad citron bez odpuštění, vystříklí hnis někomu cizímu na kabát.Bezprizorní čekatel v kavárně Tragedie o hodinu dřív s lístky do dvanácté řady,s kravatou ještě v kapse hned vedle lístků a kapesníku objednán separátním psem hlídajícím vchod do jeskyně.Cestou do divadla potkal pár mrtvých , jako když se on prochází hřbitovem , tak se mrtví někdy na podzim procházejí mezi živými .Pokleknou k nim a čistí , co z nich zbylo.
Moravská třešeň je v polovině , starý rébus, s kterým si láme hlavu v divadelní kavárně plné manželek a přítelkyň kamarádů , kteří by snad dnes večer měli přijít na představení.Unavený herec sedící v šatně ve kraji světla a tmy.Nenápadný uzoučký proužek dýmu opouští jeho nozdry podobné odhodlání koni.
Nadržená bolest sebou občas škubne kdesi v páteři.Jakoby čekal v čekárně přeplněné stehny,břichy a zpocenými zády.Jakoby stále hledal výmluvu, proč kdysi dávno neřekl, že půjdou všichni do kina a teď hledal ospravedlnění v kavárně divadla Komedie.
Občas si připadal sám , jakoby všichni byli na dovolené.Neutěšený vnitřním světem snaží se podobat vylouhovanému sáčku čaje v popelníku.Půlhodina je již dávno pryč.Vlevo pár lidí z literárního spolku a vpravo banda popelářů.
Dnes je prý derniera, v kavárně to vře – kouření, srkání a šebetavé prchání prstů po stolcích.První gong, u šatny pořád někdo stojí.Před vstupem na záchod se mrkne na cedulku s pohlavím.Ujištěn vyhlíží hladově skrze vyžrány divadla do celého světa.Druhé zvonění, jak budík po ránu s ním škubne. Zaplatí u baru a pozoruje, jak všichni po schodišti odcházejí na představení. Nervozita milenců kolem oběda.Postavené hlavy – angrešty s neznámou kyselostí na rtech.Je nás tu hrstka, co mají odzvoněno. A třetí klinkání znervózní i barmana.
Rozžhaví se doběla, jak ruská raketa země-země! Neudiven pomáčkne lístky v kapse a frivolně odchází z představy klikatým bludištěm mezi kulisami města...
Beátce
Můj protest song je párek v rohlíku
a zákaz pondělí na úředních deskách.
Minulost ztrácí se ve freskách
a mé oko – plný břich
je trochu na oko baroko.
Kde tedy poletuje hřích?
USMRKANÁ
Vyhrk mi smrk
a já na něj tůdle!
Hned vytáhl jsem kapesník ,
tu máš ty nudle!Nudle!!!
Tu máš ty bílej pudle ,
co z lidí děláš usmrkance ,
tu máš ty kanče , štrůdle.
Tu máš ty tího , ať jsi lehčí....
… tu máš ty!!...a hepčí!
U Kata
Zemřete v podvečer tokijském metru,
U kata změnili vchod,
Čekám na knihy o matematice
Algebra neexistuje
V blízkosti technické knihovny.
Čekánu lidi,který chtějí něco říct
Většinou svoje výlevy duše,
Která nikam nepatří,
Rád jako ostatní s chutí mluvím
Psát na stroji je jako hrát na klavír
První láska
s dětským zalíbením,
je ta ke které se už nikdy nevrátíme,
nejširší paleta malíře,
jež jak povodeň se valí našimi myšlenkami.
Vztyčené prapory svobody ,
jsou chvíle ,
kdy noříš nohy do vody,
pak dospělost a podvody....
Opravdová a největší,
kdy srdíčko je tak malé,
že by mohlo prasknout ,
je pohádka dospělých
v dětství ,jež vnímáš,
jako opravdoví život
zrady,lásky a pokušení.
Dětská láska v tobě navždy spí,
spí protože jsi člověk
a teď mě posloucháš,
spí,protože je to láska,
jež ucítíš budeš-li milovat
i svůj ztroskotaný koráb
na neznámém moři,
pln vln a jedovatých příšer,
pln plynů z aut
a shánění se po úřadech
a samoty bez cíle.
První láska,
snad připadá nám dětská,
to ale dospělost o to lepší nebude,
tak vrývej se dál všem pod kůži...
...ty krásný dětský přelude....
Žít zodpovědně nezodpovědně
Jsme dnes tu bez lásky,
jak řádky bez odstavce,
jsme dnes tu sami v sobě
a snažíme se propojit.
Někdo má hlodavce a jiný dravce,
v sobě i době už se nezmění.
P.R.O.Č.
Proč opouštíme
ty ,co milujeme?
Proč černou kávu
vodou zalijeme?
Tak řekni bože,
proč se párujeme,
když se v těch párech
zase jenom štveme?
Proč rodíme se
a pak zas umíráme?
Proč bereme si ,
to co dáme?
Proč potom
vždycky přemýšlíme?
Když ti to bože
vždycky sníme...
TAK NEJRADŠI BYCH TI JEŠTĚ ZAVOLAL
TAK NEJRADŠI BYCH TI JEŠTĚ ZAVOLAL
...a telefon mi visí přímo z ucha.
Mrzí mě,to ,že jsem ti vždycky lhal
-já vím,žes vždycky byla mrcha.
Tak proto prchám,
Proto jdu vždy dál
a zapaluji si poslední cigaretu.
Na spodním retu,
V tom rychlém letu,
Kdybych to s tebou neprohrál,
Nedělo by se třeba nic .
