Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Nacházíte se na stránce: Autoři /
Ondřej Linhart
CACTUS BLUES
Jediné,co Silver měl,byl jeho život.Asi proto měl z čeho rozdávat .Jednoho odpoledne se probudil s chutí azalek v ústech uprostřed smetiště svého prachem nadupaného bytu . I když ho napadala spousta myšlenek , jediná reálná a uskutečnitelná byla jít na balkon a dát si cigaretu , která po ránu zamotá a vrhne Silvera s agónií do postele . Hned mu došlo, že se s ním balkon může utrhnout a kolemjdoucí
může ohrozit na životě . Dnes ráno-plné blankytu , ale Silver nechtěl vraždit . Kouřil již druhou cigaretu , vítr mu čechral vlasy a z balkonu měl božský výhled . Kolem se nesla kocovina . Pomlaskl si a vzpomněl na děti v polepšovně . On sám vyrůstal na malém městě bez aut a hi-fi . Polepšovnou pro něj byla práce , společenské akce , dobré mravy , sport ,výchova,tělovýchova, zaměstnání , sledování nejsledovanějšího seriálu , fotky příbuzných , mateřská péče , vládní auto a touha po nesmyslu . Alkohol měl rád asi jako svou sestru , která mu kdysi v dětství zavázala bezelstně ve školce botičky a on pro ní ukradl svojí mamince zlatou brož , mezitím co se sprchovala . Teď ale Silver stál , díval se do kraje a pokuřoval . Myslel na to , že má deset prstů , ptal se sám sebe , kdo jich má víc , kdo míň , kde jich je víc , co je to prsty , kdo to je , kde jich je víc , kde míň , kdy míň , v kolik , proč,kdo to sem hodil , kdo ho sem hodil , šoupnul , vrazil , nalíčil , nastražil a kdy si pro něj přijdou . Ztrácel se, po tváři mu stékala jedna jediná slza , opustila tvář , dokápla na cigaretu a zhasla ji.....
Patnáctého
Vyplať mně Bože,ať je nějaká sranda,
popíjet víno sám je nejsnadnější.
Je východ slunce,
svírá veranda,
vyplať mně Bože,
co v bance děláš nejsvatější.
Stojím ve frontě u přepážky,
stojím ve frontě na konci světa.
Uchem poslouchám
jen světa nářky,
vyplať mně Bože,
snad mám už léta.
Fronta se hnula
a černý šerif zívl,
vždyť bez čísel
já, bože byl bych nula,
tak už mě vyplať,
ať k tobě můžu jít.
UMYVADLO
Bludný bludy , chtíče míče ,had by syčel , kdyby byl .
Kýče z tyče , krásný krámy ,
vrány šlapky , tisíc mil.
Trosky mozky , vlky vlaků ,
míče z tyče , k tyči klíč .
Hadry kradly , svět se zbláznil ,
umyvadlem rychle pryč………
Pachtění
Pach pach ,pach pach pachtěnínechtěného chtění,
za které si stále přikládáme vinu,
se vine jak vlna k moři,
jak moře k vlně
logicky i bez myšlenky,
vroucně i věrně ,
jak těsto k maminčiným rukám lepí,
protože slepí a hluší
i čitelní a rozpoznaní
jsme marní.
A komu třpyt v oku to činí,
ať otočí se v kruhu
a věří všemu co dělají jeho ruce,
ty mosty k dotekům a poutům beze slov,
když v poušti stepní kozy
a v stepy pouštní vlci
bez hladu jak touhy po cíli,
tak radíme těm ostatním
sami bezradní se strachem z vlastní krásy.
Co na tom,že přítomnost nemá budoucnost
a nestane se minulostí?
Co?
Co?
Nic?
Kameny v kapsách,parkovištích,multi - multi,
v politických ústech ,v uších ,
na psacích stolech - těžítka.
Aby se nám to nerozlétlo!
Jdi se vyspat z TOHO
Co vy?
Já trpím nespavostí.
Páry bez budoucnosti,
prasklé párky ve vyvařené vodě
a to oč se staráš,ti připadá najednou plné zla
zlo se nezlobí,zlo tě rovnou zlomí.
Pojmy bez konce a pořád na začátku.
Chtěl by ses potkat a místo toho
mladík s pečlivě omotanou kravatou
jak anděl sebevražd ti nabízí
prachy ,čas a jistotu.
Maluje - pro lepší pochopení,
jak profesorka praštěná ekonomií.
Narážím do peřin a probouzím se.
Zdálo se mi jak se všichni zabíjíme,
nejspíš z nudy,protože jsme nesmrtelní..
pa, sbohem pa chtění....
Notový zápis
Již se tě nikdo neptal:plul jsi severským přístavem?
Ó aha , aha...
Ženy jsou jako karty,
některé falešné,
bojím se přijít o všechny.
Jak najít dvě srdce?
Když jedna a jedna jsou jen dvě.
Najdi dvě shodná srdce,
matka, ni otec to není,
dávno rozvedení
Jsou žluto oranžovo růžovo červený.
Člověk se dívá po ulici
a snad si myslí,
že by to mělo mít
všechno nějaký smysl
a tak hledá a tápe
mezi popelnicemi
a hladovými průčelími.
Ze slovníku...
Ještě dřív než Ti povím,Jak jsem koaxiální,
má diametrální oso.
Má balzámová paní,
slyš,že vždy,když Tě spatřím,
vidím věčnou gloriolu
a i když nejsme zrovna spolu,
snad jako bych psal epištolu.
Ale vlastně chci říct tedy
a to není naposledy :
Cítím lásky verdikty,
lásky naší Corpus Delicti..
Vzduch jó vzduch
Naštván na svůj penis,píši rychle,než se mi odkrví hlava
a zbudou v ní jen prázdné myšlenky.
Prý jsem zdráv podle internetu,
ke kterému se čím dál více
připojují moji známí,
jako by to bylo
vemeno Budhy s transcendentální
schopností
budit mrtvé,
když ráno už ti stojí
horká voda na zalití.
ZELENÁ
Další otázka. Kde hledat mléko?Čekám na zelenou. Je tu, vyrážím po jejím vypití ven z hospody. Na mé cestě je překážka. Další. Další křižovatka. Tak tedy čekám na zelenou. Je tu. Je tu babička o holi. Musím ji pomoci. Musím, četl jsem o tom v novinách, že by se mělo pomáhat starým přes přechod. Stojíme spolu na chodníku, před nemá zebra. Auta sviští kolem dál a vesele přitom troubí na dívčí školu, jenž stojí naproti v čele s třídní učitelkou. Jdou na exkurzi do Národního technického muzea, kde je dnes přednáška o vzniku hornictví v severočeské uhelné pánvi. Auta zpomalují. Beru babičku pod ruku. Je tu zelená, ale babička nechce přejít, prý nerada šlape po zvířátkách, hlavně po zebře, jejíž černobílé pruhy připomínají mládí. A tak tam stojí dál, od té doby, co jí tam postavili jako semafor pro chodce. Ale zelená je tu, všichni musíme jít dál, tak jako číšník se svým tácem, jehož lesk vyvolává dojem, že má zelené oči.
Ležím, medituji o něžnostech, přátelé se probouzejí a nad celou symfonii na zeleném vršku se pasou krávy. Strakatý.
Básník
Sražen k zemi,jako tělo bez hmotnosti,
bláhovými skutky zmámen,
neschopen napsat kloudnou větu,
zatímco ostatní již dávno vydávají své paměti.
Ráno odvíjející další den,
ráno,
kdy ruce mluví o pravdě
a zrcadla se nám smějí.
Bylo na čase vstát
a postavit se zpříma na nohy,
ve kterých dřímala sabotáž,
aby se vše lehce zvrtlo.
Včera se to všechno zvrtlo.
Včera se to tak všechno zvrtlo,
že vůbec nevěděl co,
protože nevěděl
jak na tom je.
Všichni mu sice říkali děje se to a to,
ale nikdo mu neřekl,
co má cítit.
Čekal na autobus
a v kapse pomačkával prázdnou krabičku cigaret.
Papír byl poddajný,
ale ten staniol....
jakoby se mu vysmíval.
Ne včera rozhodně nepřestal kouřit,
ba pozoroval, kdo všechno ještě v dnešní době kouří.
Nikdy nechtěl dělat to ,co ostatní
a své verše raději žil,
než aby se s nimi trápil ,
utopen v inkoustu, jak prsty zmáčené klávesnicí.
Oklamané dvojice
Oklamané dvojicedveře do ložnice,
pootevřené jak dětská ústa.
Pojď do mě pěkně zhusta!
Ať naše země není pustá.
Vstup do mě a zavři…
a zavři noc na petlice..