Nacházíte se na stránce: Autoři / Ondřej Linhart

TŘI MUŽI NA PADRŤ

A jedna žena,
Hlavně se nerozdrť,
Jak o skaliska mořská pěna.


……kdo ví zda hranice spojuje, či rozděluje…….

Princip

Princip je reakce
děvčete a chlapce,
tak jako v pohádce
o zlobě,o lásce

OPUŠTĚNÉ NOCI

Jak je jen přemoci?
Snad jen jako cvoci,
v opuštěné noci
Bez rady a bez pomoci
s tíhou,který dává pocit,
když samotou,chladem procit
náhle večer i tvůj soucit.
Pozvi tedy tu noc zvoucí
na večírek k sobě v noci.
Jednou se snad spřátelíte
v opuštěné temné noci.

ARIEL

Ariel!
Vrať se!
Má malá mořská animovaná!,
Vílo o níž jsem slýchával
Na programech kabelové televize.

Ariel!
Vrať se!
Srdce mi pláče zármutkem.
Ty jediná víš,
Co je to skupenství.
Ty jediná víš,
Co jsou to variace.

Ty jediná víš,
Co je lásky moře prvenství.
Ty jediná víš,
Co je to animace!

TELEPOVÍDKA č.1.

Zase jsem opilej a píšu ti v rauši.. - Ty mi vždycky voláš,jenom,když mi chceš něco nalhat..! - ...ale holčičko... -..no,co potřebuješ? - ..víš já ti dneska nechci zase povídat,jak tě miluju,vždyť to dávno víš..-...nevymejšlej si blbiny,tak co si ještě vymyslíš..?-..no vidíš,jak se to krásně rýmuje,Pasujem prostě do sebe.. -...Kecáš..! Uplně vidim,jak se tam vožralej potácíš,sotva se držíš sluchátka!Ha!Že ani nevíšv jaký ho máš ruce!? -..co jako!? -Víš prdlačku vožralo! -....né..nej..sem ..opilej..! -..no tak to se podívejme,tak panáček si dal něco lepšího!A že nezavoláš ty parchante! Jseš pěknej sobec!Místo abys rovnou přijel,tak voláš jak je ti hej!Parchante! -Miláčku,miláčku,uklidni se !Ztratil jsem klíče,tak ti volam ,že stojim před barákem! -Příště si vymysli něco lepšího.................cvak...!

Spánek

Chceš se zahřát,
Když usínáš,
Když vrháš tělo k popelu.
Unaven opouštíš tuto zemi,
Nemáš sil zjistit,
Jak to všechno vlastně je.
Pojď miláčku,
Skočíme spolu do té studny noci,
Abychom se probudili ráno
na břehu oceánu
a s chutí větru
začali zas zjišťovat,
jak to vlastně všechno je.....

K.L.I.D.

Uklidnilo mě,
když jsem viděl
klidné lidi.
Uklidnily mě krásné ženy,
to ,že je ještě rozpoznám.
Uklidnil mě tichý oceán.
Z kousání nehtů a strachu po ulici
mě uklidnila chůze chodníku
a uklidní mě vždy klid,
když rozkvétá.......

(19.2.00´)

GAUČ

Šouplej doprava i doleva,
obleva už byla včera.
Šouplej,šouplej,šouplej
jsem dneska, jak gauč,
na kterym ležim.

Nohy mi přečuhujou,
trčí ve vzduchu,
asi levituju, asi se vznášim,
asi už padam, asi moc piju
a pak se válim
na gauči tohohle světa.

SILVER

Bylo ráno a Sliver pil plnými doušky ze sklenice plné ledové vody. Třebaže všichni kolem něho se propadali do hlubokých depresí a zdravotní služba je jen tak tak stačila odvážet, on věděl, že na svůj čas má ještě čas. I když pravda, toto kalné odpoledne cítil značný pokles optimismu a nenávist ke svým přátelům se stupňovala.
Bratr Silvera opětovně nedovřel dveře a to tak rozzuřilo jeho smysly, že si pustil ponurou pomalou hud – bu – dum - - dum – dum ..., při které mohlo následovat a následně probíhat jen sebevražda. Zašel do schránky vybrat poštu. Mezi reklamními letáky byl i jeden dopis, jehož pisatel označil Silvera za Soudruha, což je podivné, protože Silver se za celý svůj život veřejně projevil pouze na Straně Malé či Velké a dokonce jsem ho viděl i zvracet.
Silver usedl a rozbalil novou citrónovou žvýkačku, aby dopis, který právě otvírá, nebyl tak trpký a patřičně ho vychutnal. Začal číst a hned ho to přinutilo se rozesmát. To byl ale jen první moment. Dopis, který jakoby ho pálil v rukách, mu připomínal jedno staré drama z kina. Bylo to tak strhující, že zatímco jednou rukou četl, tak druhou už psal pečlivě připravenou odpověď. Když dočetl, přečetl si co napsal. Pocítil zmatenost a tak si řekl, že bude jistější se najíst. Sedící Silver v kuchyni zvolna pojídal míchaná vejce a pomalu se mu začala vracet svěžest a chuť do života, ztracená ranním probuzením. Vedle v pokoje ležel na stole dopis, nad kterým se tak podivil. Není divu, vždyť to byl další z těch osudných dopisů, které si sám sobě posílal, aby se nepropadl do stupňujícího se smutku, který mu už vzal všechny přátele, nepřátele až i celé lidstvo zahubil. Takže nakonec zbyl i sám jako jediný na této planetě. A toho bratra jsem si vymyslel.

Narkoman

Každý den abych ožil
od všedního hororu,
píchám si vždy jen do žil
svou denní dávku humoru.
« Předchozí 1 13 24 36 44 45 46 47 Next »