Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
JISKŘENÍ
Jiskra,
to ona,
puberťačka mých snů
vše začíná,
kdikoliv,
nikoliv ,
ani nekončí nocí.
Jiskra
profláklá větrem
poroučí všem
a nikdy nepřísahá.
I do mě právě vrazila
pochodeň zloby a lásky.
Zapálila střechu z vlasů,
dvě okna,
přes které se na vás dívám
a nohy jež staví můj dům.
Z komína se kouří neustále.
Asi jsem spíš vláček,
co občas někde zastaví,
vybalí,zabalí a jede zas dál.
Dnes už ale nechci žít s rezervou
tíží mě,
pořád jí někam s sebou vláčet.
Dnes řeknu vše,
jak je štěstí krásné bolestivé
až rozum žasne.
Pneumatiky,
na které se teď spolu díváme:
leží na hřišti
a vypadá to,že jsou prázdné,
duši vzal ďas
zhora i zdola
a všichni se kutálí
po svém vzorku.
Právě ale ta jiskra bolesti
začíná ve mě probouzet- střízlivění.
Ležím na louce
a střízlivím.
Slunce hřeje,
v dálce se míhá zbytek světa
a já cítím,že vůbec nikam
nepotřebuji.
Možná musím,
ale ani to teď nemusím.
Nestýská se mi.
Lidé,co jezdí okolo,
chtějí evidentně něco ušetřit,
nemám to rád,
ale alespoň vidíme
kam se SVĚT ubírá.
V noci jsem se pomočil,
snad proto střízliVÍM.
Komu je to líto,
ať víc pije.
Byl jsem opilec,
dá se to říct podle vzorku,
byl jsem pak i feťák,příslušník,
milenec,podvraťák,byl jsem pyš- -nej,slavnej,umělej,blbej,
vychytralej,záviděl jsem,
lhal jsem,miloval,skoncoval,
marnotratník lehkovážnej,
politik,obchodník,básník
anarchista,
co anarchii chystal,
řidič,kopáč,
doktor-když se usmála,
byl jsem i zloděj,prasák,
romantik,sklerotik i pošťák,
organizátor i blbec,
byl jsem i pneumatika se svým
vlastním vzorkem,nicméně teď
střízliVÍM a to je to,
když nechcete jít jinam,
je dobře na tomhle flekhausu
ikdyž kocovina mňouká.
Nej Lepší pocit je ale stejně
láska.Je to ta nejfajnovější
pohodička v lajfofce.
Neztrácet naději i později
a opíjet se situacemi života
a střízlivět na loukách
v letních podvečerech,
kdy všechno tvé,
co jsi kde cítil,
tě konečně dožene,
potom klidně můžeš vzít kolo
a projíždět se po hřišti
a najít si svůj oblíbený plácek.
Pak už jen j e t j e t j e t a j e t
nic jiného nezbývá....
Hodně zdaru lásko….
Robot
Jsem robot....
dostatečný na to,
abych se sám vymyslel,
sám sebe slyšel,
poslouchal své.
Mechanicky přerovnávám věci
v pořádku i nepořádku.
Jsem robot,
co chodí
bez programu
za tvým hlasem.
KDO BY MĚ HUBOVAL
V osidlech samoty,
Polykám dobroty,
Srandu si z nahoty
Dělám bez drahoty.
Z kuchyně do špajzu
Koupelnu neminu,
Než najdu obývák,
Asi se pominu.
Záchod se rozpůlil,
Stojím na terase.
Do oken jsem se vpil,
Nevím ,co jen zdá se.
Chvilku si povídám,
Jindy bych zase spal,
Protože není tu,
Kdo by mě huboval.
KUS ELEKTRICKÉHO VEDENÍ
Stejně jako hučíte Vy!!!
Tak hučím i Já!!!
Vy dráty ---- struny země.
Propojeni fází , zemí spjati.
Když jedu tramvají,
myslívám na Vás,
když vařím si vodu
v rychlovarné konvici.
Tisíce kilowatt zachraňující
lidská těla na operačních sálech.
Mraky elektrických výbojů.
Vzpomenu na Vás,
když večer zhasínám a mixuji
se mixérem doby elektrických zásuvek.
Myslívám na Vás velmi často,
ta asi proto,že jste se mnou stále vy krásné dráty!
Dráty země!
JSEM TEPLEJ
Jsem teplej,
jak sedm neděl v prosinci
a černou holku chci mít v náručí.
Jsem teplej,
tak ,jako žádnej druhej
a čím jsem starší,
chci mít jen svůj klid.
Teplej,jak psí čumák
a studenej,jak modř,
unavenej lidma,
který mi sílu dávaj.
Očištěnej špínou,
hladem přežranej,
starej dobrej pajcovanej rum,
starej dobrej vyčištěnej kolt………….
MÁ MALÁ SVAČINA
Ať si tam práskaj !
Ať si tam bleskaj !
Já vím,že mě tu nikdy nezatleskaj !
Ať si tam řvou ,
Po zemi válej,
Já proti nim budu vždy malej.
Malej jak stánek
V obchodnim centru,
Malej jak párek
Na půlce metru,
Malej jak chlápek
Uprostřed války,
Krátkej jak láska
Uprostřed dálky.
Žlutej jak podzim v zeleni,
Mokrej jak tuleň při focení.
Bláznivej jak vedle holčina,
S kterou to končí i začíná.
Tak jako čína z Jičína
Začíná moje svačina.
Vše bez příčin
Miluji sex bez sexu,
miluji oblohu bez přílohy,
miluji tebe bez sebe
a pokrývače bez střechy,
minulost, bez budoucnosti
a vše bez příčin.
Moře
Když nadechneš se poprvé,
staneš se rackem
křičícím,
jako vlny.
Pak nadechneš se po druhé
a pochopíš
kolik je v moři slz.
A po třetí je nejlepší
ta báseň
si jako delfín zaplavat.
Na posedu
Ráno jsem nemohl dospat,
hned vylít jsem z pelechu
jak stařec.
Něco mě zvracelo ven.
Měl jsem štěstí - jít lesem.
Zatímco ostatní spali,
já válel se v kakaovém poli.
Krásný.
Vše okolo je tak krásný.
Přírodo!!!!
A v dáli jemně bzučí
motorová pila.
Spočal jsem na posedu.
Ó země matko!
Je mi jedno ,
jestli je středa,
je mi jedno,jaký je století,
je mi jedno,jestli je svátek práce.
Chtěl bych být jako zvíře.
Protože s tebou je mi dobře.
Má země – Má matko.
Naši
Naši se rozvedli,
otec je na ocet
a matka na mašli.
Měli to udělat už dřív,
aby mě nenašli.
Našli mě, co naplat
s láskou i bez lásky.
Pryč už jsem z ostrova,
kde tonou provázky.
Pryč už jsem z ostrova,
který se potopí brzy..
moře ho zaleje,
slané jak bratrovi slzy.....
