Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Divoké víno a Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Sněženka v létě
Oči prosáklé krví,
nevyditelný dům na tvé pouti.
Proč pláčeš dívko
na konci ulice?
Že jsi se pochopila?
Už nemáš žádný půvab,
používáš nůž,
místo jemného jedu,
naivně duhou si omotáváš tvář,
vcházíš do temna lhostejnosti
a přitom ti na všem záleží.
Nech být své tělo a dýchej
a dýchej zase svým srdcem.
Jsi vlastně ještě dívka?
Zahoď ten obraz,
upadni do bláta,
aby jsi poznala své srdce.
Máš stovky přátel
a jsi stále sama,
sněženka v létě duhou oplývající.
Vždyť umýš létat,
tak proč nejsi s námi?
Ano, ptám se tě,
protože to jsi ty,
sněženko v létě.
Kopec
Ten kopec je tak blízko,
když ozářen je světlem
slunečním.
Ten kopec je tak daleko,
když opředen je v mlze
tajemstvím.
Píseň pro hudbu
Hudbo! Ty rozptýlení všední,
ty lásko melodická,
hraješ na mě
a zpíváš mými ústy.
Obrázku o životě lidí,
jsi jednoduchý kýč
a přece máš v sobě
nesmírné kouzlo.
V tranzu
Dívám se na tvou fotku,
poslouchám Pinky
a snad se mi i zdá,
že jsi tu se mnou.
Výstřední postava
V šeru a mlze,
stojí si drze
výstřední postava.
Stát tam jak ona,
musí být otrava.
Stojí a nedutá
na stranu nahnutá.
Má vůbec duši?
V poli ta socha mlčenlivá.
Nic ji neruší,
co jenom v sobě skrývá?!
Stojí a čeká
snad,
stále ji oblézá chlad.
Postava s hrůzným dechem,
stojí jak šílená.
Nezabývá se spěchem,
jak hrůza vysněná.
Sluneční paprsky rozehřály,
tajemné šero skolí.
Čeho jsme se tak báli?
Z hadrů jen strašák v poli.
MEZINÁRODNÍ LÁSKA
Zkouším všechno
A všechny dosud nepoznané metody.
Snažím se ovládnout to nespoutané.
Pár špeků v tramvaji,
Nohejbal na pláži,
Stovky kinosálů,
Útržky z mejdanů
Plných telefonních čísel
A krabicové víno,
Jako výkřik moderního světa.
Zelená odpověď
Na modrou otázku.
Sama voda přihořívá,
Sexuálně odolná,
Na pavlači vztyčená,
Tuleni se nevyrovná
Láska,co v nás tiše dřímá.
Svatební
Ležím v zahradě a pozoruji letadla,
každou chvíli nějaké proletí pár metrů od země,
aby přistálo na nedalekém letišti.
Zahrada je plná svatebčanů,
baví se každý po svém,
po svatebním obřadu.
Moje letadlo leží u jezírka,
vedle stolku s čajem
a jediný, kdo přežil jsem já.
Muž stojí ve dveřích
a žena sedí u okna.
V hlavě je vše dovoleno,
tam nikdo krom vás nevidí.
Píšu, protože zpomaluji.
Svatebčané vytvářejí skupinky,
někteří se tváří do objektivů, jiní pijí, olizují se
po svatebním dortu, cachtají se v potoce, honí děti,
stavějí pingpongový stůl a nosí další dárky
ke stromu nového manželství.
Stařík hraje na heligonku:
..život už není, že mu budeš mávat z vlaku...
Okolo zahrady roste les-to krásné slovo plné jehličnatých písmenek.
Muž stojí ve dveřích a zapaluje si ještě cigaretu,
žena se dívá z okna, a jestli tam něco vidí, je to pouze její.
Svatebčané postávají, sedí i leží,
někdo umírá.........vedrem,
muzikanti si nosí vychlazená piva z nedalekého obchodu.
Kolem mé hlavy v trávě pošlapuje chlapeček stejného jména jako ženich
a stále mi nabízí klíčky od auta svého táty,
který nás z dálky pozoruje úsměvem.
Nad hlavou nám prolétá Boxing, Tupolev i Iljušin,
všechny modely, které jsem v dětství postavil,
než mi zbyl model matky a otce.
Všechny stromy jsou rovný!!!!!
Žena u okna se zahledí na muže,
muž odchází vedle do pokoje,
už dokouřil.
Kůže
Kozačky tvé vášně
se prodírají kalužemi mé krve.
Ležím opodál a sleduji tě.
Když se mi díváš do očí,
tak nemůžeš to unést
a olizuješ si rty.
Práskneš bičem,
šrámy od nehtů
a když je v noci po orgii,
tak svlíkneš se jak had.
Já samí strup,
nemám sílu už tě ani pohladit.
Proto se nediv moje milá,
že připadám si zmateně,
když ráno přenádherné
a tvé rty usrknou:
"Dnes nějak nejsem ve své kůži....."
Milenci milénia - týden
Pondělí:
TEPRVE až ráno rozqete pravé tajemství večera..
Úterý:
Těleso ponořené do kapaliny se většinou potopí.
Středa:
Tak jsem si ZAMEDITOVAL do bezvědomí,záchod jsem obtancoval no a pak kdo ví.
Čtvrtek:
Dvě stě dívek různého pohlaví.
Pátek:
Konec světa?Myslím,že se tu všichni umlátíme smíchy..
Sobota:
Až tenhle svět ztratí PŘITAŽLIVOST,tak to hmmm poletíme…
Neděla:
Volové a krávy zůstanou vždy ve svých ohradách.
Pondělí:
Je vás tu hafo - jako psů.
Oklamané dvojice II.
Oklamané dvojice
probuzené realitou,
rozcuchané láskou.
A další stopa
předbíhá tu druhou.
Vykřičené a zas probděné noci
a noci bez bolesti a bez milování
a každý pocit
nad sebou samým se jen skláníš.
Nedočkavé čekání
než vyjdeš jako úplněk
z koupelny.
