Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Nacházíte se na stránce: Autoři /
Ondřej Linhart
NECHÁM SI NARŮST VLASY
Od té doby,o odstřihli svobodu,říkám si:
nechám si narůst vlasy,
nepřestanu milovat svou holku,
nepřestanu psát,
nepřestanu poslouchat blues,
nestanu se nikdy vojákem.
OBRAZ VE TVÉM POKOJI
Krásně si maluješ kočičko,chvíli ti podržím,jak to máš ráda.
Opravdu krásnej to obraz jsem.
Miluju tě - nenávidím tuhle situaci.
Zvěčnilas mě - díky za nesmrtelnost.
Zasklilas mě - díky za to teplo.
Pověsilas - miluji tě.
Odešla jsi - dýchám ale na sklo.
Tma,ticho,chlad - rozbil jsem sklo.
Nebylas nikde - smyl jsem barvu.
Přišla jsi - utekl jsem.
Plakala jsi - co jsem zas udělal ?
Chtěl jsem žít.Byl to sen.
Podívej,pořád visím ve tvém pokoji.
Padám k tvým nohám.
Podlehl jsem ti,
jak před pár lety............
V cíli
Zdeptaní lidéodcházejí z představení,
komplexy utíkají v dál.
Tam,kde činy zrodily se ze snění,
přichází skrytý tenký žal.
A davy proudí z východu,
každý se cítí jak hlavní hrdina,
čas všechno spláchne,
jak zbytky v záchodu.
Nestůj!Vždyť další cesta začíná.
Tel:02-53-231-0312 1.část
Vyřazen ze hryhledám vaše ruce.
Zvony odbíjí další flašku
a v telefonním sluchátku
zní hlasy známé,ztracené
před jízdou skrytou v jehličí.
Z nozder se chrlí krev
až z mého srdce
s ozdobnými bambitkami
od RUMcajze.
Ementálové ponožky
barvy mé pleti,
navléknu v pohřební den,
než přijdou kazatelé nářků,
aby mi vtloukli do hlavy strach
před královnou té nekonečné jízdy.
Na druhé straně aparátu,
sluchátko visí něžně
a opodál mé kroky táhnou pryč
-hluboko do mrtvého moře.
Serveme lustry v stromoví
a místo domácích úloh
pod blikající vůní zářivek
sepíšeme dopis
-na rozloučenou.
Kočičko dělej mi to pomalu
a s láskou.
Bojím se doteku tvých rtů.
Přitlač ať víno teče proudem.
Plynoucí hněv se obrací,
já k tomu svinstvu přikusuji
chleba.
Pojď!Vem si!Ochutnej!
Ochutnej jak to chutná !!!
Udělám ti to zezadu.
Vždycky jsme chtěli ožrat se
po tom co pil Ježíš
ve svém kalichu.
Teď z toho škytám proti všem.
Básník a anarchista,
má noci ulehám
do orgasmu z hlíny.
Smuteční parte - přišlo,
přišly mi vaše dopisy.
Plakal jsem.
Zajíkal se
tam mezi hřbitovem,
dusil se řevem
a do ruda zalitými červánky.
PÍSEŃ BOBA MARLEYE
Jó,já jsem Marley Bob,jdu si jen tak kopat hrob.
Vop pi bo bi pi Vop bi bob.
...........Jó kopat hrob.
V jedný ruce krumpáč mám,
v druhý ruma - sílu dá.
. . . ....
A na zádech lopatu,
jdu zjistit svou podstatu....
Míjím další z patníků,
v očích záře blatníků.
Auta míjejí můj stín,
taky jsem tak šlapal plyn.
. ...... .... ...........
Až pak v jedný zatáčce
došlo k další bouračce.....
.......... .......
Tak jsem si vzal lopatu
a šel pro svou odplatu.
.............
Jó,já jsem Marley Bob,
jdu si jen tak kopat hrob.
Míjím další z patníků,
kouřím jeden z doutníků
..jó jeden z těch dlouhejch doutníků.
V jedný ruce krumpáč mám,
v druhý ruma - sílu dá...
....A na zádech lopatu,
jdu zjistit svou podstatu.
........ ..... ....
Jó já jsem Marley Bob,
jdu si jen tak kopat hrob.
Míjím další z patníků,
smrt už bere za kliku....
....a při dalším patníku,
....fakt už vzala za kliku...
..v dýmu toho doutníku
smrt zavřela potichu..........
........
Jó já jsem ten Marley Bob.....
*THE END*
RANNÍ SATORI
Popíjím čaj ,kolem se staví Čínská zeď ,
vzbuzený kraj
růžovou nastavuje pleť.
Pokuřuji cigaretu ,
tamtamy zní východem Indie.
Ježíš pod stromem v Nazaretu
z kalichu hořkosti pije.
Probouzím myšlenky ,
diamant stoupá nad hory ,
tančí divoženky ,
probouzím svoje satori.
Svět
Svět není hranatý,ale je kulatý.
Proč tedy lidé
naráží stále na hrany?
Křídla
Malý chlapec na skále,sedí jak v úžasu.
Chtěl by vzlétnout vysoko
k slunečnímu jasu.
Tak to byl jeho velký sen,
lesy mít u ruky
a krásné laně pod skálou,
pole i potoky.
Zdálo se mu jednou večer,
jak ze skály skočil
a lehce mával rukama,
v oblacích se točil.
A ráno, hned za svítání
snu věřit začínal.
Tak s touhou pevně rozhodnut
na skálu utíkal.
Tam rozhlédnul se do okolí,
ptáci se mu smáli,
když začal mávat rukama,
odrazil se od skály.
A jeho tělo padalo
do temné propasti.
Bez života dole ležel,
pod stromy, jak v slasti.
Bez názvu
Jako když se na tebe řítíprůtrž mračen,
je ta chvíle, když přečteš dopis.
Tak nevíš, jestli se máš
někam schovat,
jak dopis ve tvé dlani,
nebo na sebe nechat
znovu pršet
příval slov.
Černý den
Byl to den tvé svatbyanebo narození?
Byl to den kruté pravdy,
byl to den tvého snění.