Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Divoké víno a Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
VYŠEPTALÁ
Přišel jsem o hlas,
Proto k vám šeptám.
Včera v mém hrdle byl,
Hodně se chechtal.
Dneska je bůhví kde,
Ozvěna zbyla z něj.
Teď letí vesmírem,
Jak moje beznaděj.
Dnes se mě neptejte
Proč? A co? Kde? A jak?
Se mnou si šeptejte,
Cvičte si raděj zrak..
Voní
Voní, voní, voní
sláva, něha, touha a radost.
Voní dotyk a láska.
Voní to co je cítit.
Cítím lásku,
ale nemohu se jí dotknout.
To je teď jediné,
co vnímám.
To je teď jediné,
co mi chybí.
Zajít tak na ryby.
I kdyby vyschly všechny rybníky.
Ty budeš ten ,
co vždycky slíbí
vždycky všechno.
Chce se mi plakat !
Ale možná by mě uspokojilo
vybrečet se do náruče nějaké ženské.
Nikdy jsem nepochopil,
proč je žena symbol lásky.
Zjištění pravdy,
je vždy jako chuť a vůně,
asi proto miluji ploty.
Vysvobození je žít mezi lidmi,
jak říká zeď,
ale nejlepší je stejně pravda v leže
a voní...
S ranní močí
S ranní močí se probouzíme,
když v noci spíme,
jako by si nás volal
náš osobní doktor
na preventivní prohlídku.
Doktor je v nebi
a my se probudíme
pod tlakem
orgánů pro život
a mezi plechovkami
s nedopitými pivy
se šouráme ke spáse
něco s tím udělat,
než přijde potopa
tohoto světa.
Kohout kokrhá
a všichni ptáci
ho podporují.
Nalepíme štítek se jménem
a zkoušíme se vrátit
do snu o láskách
a pracovních úrazech.
Zdá se nám,
že s ranní močí
spěcháme k oltáři
našeho spasení
a jen někdy
se pokoušíme ujasnit
kolik je hodin,
když se vracíme
do spacáku,
který ani neví čí vlastně je...
Svěrák
Klička se točí
pro tvoje oči.
A tvoje zuby
na mě se zubí.
Ve vlasech utonu,
Skloním ti poklonu.
Natáčky
Lásko voníš sněhem,
natočím ti natáčky.
Svět s tebou je během
krásný skládačky.
Dej si
DEJ SI
Dej si oči - rudý děti,
dej si pohled na pohled.
Chilli,králík,čokoláda,
cukr,česnek,kečup,med.
Dej si uši - řev vesmíru,
přidej vejšky,stáhni střed,
čtvrtky půlky do soboty,
basy ženy,drobnohled.
Vyndej jazyk - dech tvý doby,
vyndej prachy,zaplať hned.
Balanc krásnej,namarkuj ho
chlape jeden,jeden svět.
Dej si nosem - libou vůni,
dýchej vdechuj čistej vzduch.
Měsíc žije v černý tůni,
nedělej si u něj dluh.
Dej si děti - plod tvý duše,
budoucnost se obrací.
Dej si časem - trochu času,
Než už budeš na mracích.
Nedělní dům
V každém okně je žena
a v každých dveřích muž.
Muž kouří, je jak pěna,
květy v oknech jsou jak růž.
Přijímání
Mladí, znuděni stereotypem,
paseme po vlastní realitě,
kterou právě procházíme,
sedíc na záchodech vlastního svědomí
přijímáme pravdu,
stejně jako nahou lež,
přes všechny ty slovy :
"Tudy cesta nevede!"
A tak dál se vlečeme k cíli,
který se zdál z počátku jiný,
což si většinou neuvědomíme,
když zakopáváme po cestě o kameny
nastrčené těmi,
co šli před námi.
Dojmutí
Mohutně podojím své oči
dnes večer má milá,
až se v nich společně
budeme zalykat.
Naplakal bych celou vanu,
jak mi je všeho líto.
Všech nenaplněných lásek,
lásek mezi psem a kočkou,
mezi sněhem a vločkou,
bratrem a sestrou,
sakem a vestou,
tátou a synem,
divadlem a kinem,
ňadry a šíjí,
mezi těmi,
co přede mnou se stále kryjí.
Jak je mi líto té zatracené lásky
mezi prsty, které tě zebou,
mezi mnou a tebou,
mezi světlem a šerem,
mezi ránem a večerem,
mezi babičkou a dědou,
jejich hroby mě dovedou
dohnat k slzám lítosti.
Lítosti,co slzami mě vždycky pohostí. .. ….
HOSPODSKÁ LIDOVÁ
U naší hospody jeden je strom,
vracím se vesele, zase jak hrom.
Vracím se z hospody
zpitej jak pes,
tam, kde byl jeden strom,
já vidím les.
