Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Divoké víno a Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Ubohá iritující báseň 1
Ubohá iritující báseň 1
Nechte hrát Erika,
už začal
a já jsem mu zato vděčen.
Všechny slova lžou-
za činem stojí pravda.
Srkám z louže,přes kterou
skáčou ostatní
a přesto chci tě líbat Markéto!
Jen trošku cítit člověka.
Nechte hrát fantazii demižónů
a lehkost miluju a jízdu
tanec a let -
jen trochu cítit člověka,
jen trochu milovat,
opít se,lásku pít,
umřít,
chci lásku,chci přátelství,
chci všechno čemu unikám,
koušu si nehty,znáte mě,
snad jste už na mě zapomněli,
když padal jsem ze skály.
Mám citů moc a lásky málo.
Přes kaluž z níž se opíjím,
už zase skáčou ostatní.
Je mi uboze v téhle básni.
V téhle básni je mi slabě
a měkce.
Sotva držím tužku a papír na dlani topím se v louži.
Ubohá iritující báseň 2
Ubohá iritující báseň 2
Topím se v louži,
na dlani sotva udržím tužku
a papír.
Je mi měkce a slabě
v téhle básni,
je mi uboze v téhle básni.
Už zase skáčou ostatní,
přes kaluž z níž se opíjím.
Mám lásky málo a citů moc.
Když padal jsem ze skály,
snad už jste na mě zapomněli.
Znáte mě koušu si nehty,
chci všechno, čemu unikám,
chci lásku, chci přátelství,
umřít,
opít se, lásku pít,
jen trochu milovat
jen trochu cítit člověka -
tanec a let
a lehkost miluju a jízdu.
Nechte hrát fantazii demižonu
Jen trošku cítit člověka
a přesto chci tě líbat Markéto !
Srkám z louže,
přes kterou skáčou ostatní.
Za činem stojí pravda - všechna slova lžou.
A já jsem mu za to vděčen
už začal,
tak nechte hrát Erika.
Pulp pub
Spiritační stolek létá
ve vzduchu.
Jsme jako on
je na nás vše co potřebujeme.
Skleněná milenka vedle mě
ve dveřích nerozbitá krásná
tajemná přitahuje,
proto se v ní odrážím.
Rudý oheň kolem kreslí
plameny ty co pomilujeme.
Uprostřed svíce slunce
co hvězdičky
do našich očí otvírá.
Zblázním se vášní
do toho skleněného
hladkého láskoviště.
Hlava zakloněná
a rudá hladí po tvářích
dým pohltí
dotyky zůstanou.
Na představení
Na představení
Chci - počteníčko - chci
chci,chci nosit bílou košili
jako v blázinci,
PROBOHA lidi
vášeň nechte doma.
Jistě jsem málo placený.
Herec.
Kdy už rozsvítí,
chci je vidět.
Ptáš se koho?
Koho jiného
můžeš chtít vidět
na tomto světě?
Jen člověka!
(Muž ženu,žena dítě)
Klaka
Až mi otrne
Až mi otrne
Opilá krev
se valí tepnami,
lahve se sklidily
a přivezli už nové.
Zas další Nový Krásný Den.
Slunce se prohlíží
ve výkladních skříních,
sem - tam mu dá někdo deku.
Někdo dvě,
jiný pracuje
a já?
Jako všichni,
Čekám až mi otrne.
Mým básním nikdo nerozumí
Mým básním nikdo nerozumí
ani já sám...
Snad s něčí pomocí
i já mu mohu pomoci,
mým slovům skládaným,
jak z cíga - rety dým.
Toho se nenajím
ani ty,
leč ořech snad
pomoci rozlousknout
společně ty a já
přijít na kloub oparům slov
napovědět druhému,
nebát se vět,
jež uchem sem - zdají se tam
a nazpaměť jen školní, nebo úchvatné:
pověz je hned!
Hned teď
jdi s nim ven!
Než zapomeneš,
jak tahle báseň začíná.
A netřiď je!
Vždyť sám si vystačíš,
vždyť sám si pomůžeš,
tak proč mě chceš?
A pomoc mou..
..nebo já tvou..
..tu žádám?!
Třeba se směj,škleb se, mrač
anebo plač, kousej si nehty,
rty olizuj, jemně mni látky šat,
dělej co chceš!
Jak ale báseň jednou pustíš k světu,
nic s tím už nenaděláš..
..a pak se poděláš
a pak si to moc bereš
a pak se .... ptáš
proč nikdo tobě nerozumí,
když zrovna dneska verše nepíšeš.
Z Kosu na Nos
Vracím se z Kosu na Nos,
Panthenol další pomazán,
letadlo - delší autobus,
jak vlak, co letí ke hvězdám.
Je klid na průsečících
Je klid na průsečících
i na průsečkách,
rozprostřen je
klidu prach.
Mezi čtverci – chodí starci,
Jsou plni kruhů a hů
Pod očima.
V přímce rovné,
Stavějí rov né?
Pod svislou čárou,
Uprostřed tečky,
Tam je ti dobře,
Tuš kolem tebe
Rozpívá se,
Tak se
Tuš!
Rozpívej se.
Psí život
Psí život - abeceda řecká,
nesourodost diamantů na stromě,
zatrpklý čokl
v čokoládové polevě.
Nažer se myšlenek!
Sbíječka probouzí,
souží mé nitro,
zabíjí, ječí!!!!!
Báseň je hněv,
bolest je taxík do rozkoše.
Jak Bože mám stát
Jak Bože mám stát
v tvých poručených světlech?
Jak zrna hlasům
mám položit v tvých stéblech?
Jak se tě nevzdat - přitom vzdát?
Jak mít se rád,
jak mít se, umýt a jít spát,
nechat si sny žbrblat do polštáře,
jak bože hemoroidní tváře
mé nechat zulíbat?
