Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Divoké víno a Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Úsporná realita
Mám krušnej tejden,
moje holka chce mít
bezpodmínečně mezi
nohama nové ultralehké always.
Stejně se ve středu se mnou rozejde,
až dostane funkci.
Zlomená srdce a zlomené šípy.
Ne,ne ,ne,to mě přece
nevtáhne do depresí.
Skočím do supermarketu
a koupím si co chci.
Třeba to,co ani nechci,
ale alespoň utratím mý vydělaný – podělaný prachy.
Uklidní mě to.
Najím se v mekáči,
počkám až bude šest,
abych mohl volat bez kreditu.
Zajdu do čtyřhvězdičkovýho bordelu,
opiju se reklamní vodkou
a večer se vykoupu s Cavinem Clainem.
Usnu a nebudu na ní myslet.
Přestanu myslet na lásku,korupci,
erupci na slunci,násilí ve městě,
zkurvenou politiku a další sobce
neschopný rozhodnout za ty ,na které si dělají nárok
a přesto chtějí rozhodovat jak děti,
ale jiné než ty,které nás potřebují.
Přestanu myslet na hluboký smysl válek
a úbytek tolerance v procentech.
Přestanu myslet na všechny nás,
jak na těžítka na mém pracovním stole
Přestanu myslet
a ráno vstanu
a půjdu usměvavý do práce………..
Hodiny
Po dvou nožičkách,
tak jako všichni my
se snaží dohonit
skutečný čas.
A běží
a letí
a pádí
dohonit chvíli,
kterou právě promeškali,
visící stále na té samé zdi,
v pokoji, kde jakoby se kdosi zastavil.
Číslo
Strávil jsem dvě hodiny
Nad telefonním seznamem,
Jak jsem byl tebou omámen,
Ale tvé jméno v něm nebylo,
Ty milá sladká kobylo.
Tak jsem si vymyslel vlastní…
…zvedla to Lucie
a teď jsme spolu šťastní.
Poslední
Modré tričko
jednou vybledne
a krása tvá
jednou zevšední,
tak prosím dnes večer
má milá ke mně usedni.
Tak jako v noci naší
poslední.
TISÍCKRÁT
Tisíckrát větší
než slunce,
které z té velké dálky
se dotýká i tebe.
Tisíckrát hřejivější
je ten pocit,
který nic jiného nenaplní.
Tisíce vesmírů v jednom
a miliony komet
nad tvou hlavou,
letíc v těch chvílích
až hluboko do tebe,
jen tam,kde můžeš cítit
strach,lásku,bolest,klid,
nenávist a soucit....
Ono
Hledám tu svojí Yoko Ono,
aby to bylo ono,
aby to byla opera.
Hledám tu svojí Yoko Ono,
abych mohl umřít za šera.
Láska se snoubí s tolerancí
a bůh ví jen ,co máme v rancích.
Láska se krví prohání
a bůh nás k slzám dohání.
Hledám tu svojí Yoko Ono,
aby to bylo ono.
Trochu japonsky,trochu česky
a v hiši věži americký desky.
Hledám tu svojí Yoko Ono,
jen pro ní broukat stereo i mono.
Hledám tu holku šikmookou,
abych plul řekou a ne stokou.
Hledám svou kytku na poli máků,
aby to bylo ono
a hlavně bez bodláků….
Početí
Otupělí
čekáním na štěstí,
venčíme tiše psy
vlastní reality.
Moudří slepci.
Držíme se jako kapitáni
své ponorky u dna.
Bloudíme v kruhu
a používáme věci,
které již jiní použili.
Saháme na těla,
jak horolezci na své skály.
Vyčníváme do prostoru
a cítíme sebelítost.
Vyčníváme do prostoru
a nejsme hvězdou,
ani kometou.
Jsme hvězdným prachem,
co rád si hraje,
protože neví,
co jinak si počít.
Klid na lůžku
Natolik miluji svobodu ,že se asi neožením.
S jako spánek ,co chutná ukojením ,když tě pochopí.
V jako víra.A jaká ?To je jedno, když uchopí tě za klopy.
O jako obdiv ,který ti náleží ,protože s lehkostí
a bez všech otěží žiješ tu s námi ,zatímco stahují se mraky,
na tobě záleží.
B jako tisíc bohů ,blískavic ,bláznivých blesků , bičujících bičů ,
tak jako báseň , kterou jsem chtěl říct ,že když jsem s tebou
už se celý třesu na další
O , neboli OO ,protože jsem toho již vypil mnoho.
D jako dásně , bez kterých nepochopil by jsi jasně
o čem jsou básně,písně,komunikace vlastně.
Zbylo nám A ,to není Ach!Tak nezoufej,
na nějaký mouchy hold není spray. Zbylo nám
A – ta nádhera´,když klid na lůžku můžeš mít,
když lůžko tvé a klid je tvůj ,to umí jenom svoboda.
Však možná lhostejností pohrdáš ,když nikdo nedá nic ,
tak co ty dáš ?
Já neptám se tě na tvé meze , vždyť volové a krávy
jsou jen teze ,co zůstanou v svých ohradách.
Čehokoli
Hodiny běží za časem
a my hledáme návod na život.
Na světě není bída - bída je v nás.
Já nejsem a v životě už nebudu.
Celá Oceánie na nás pohlíží jako na ryby.
Psí život je organizován lidmi.
Jel jsem na moře,
abych si uvědomil,
co vše se skrývá
za těmi všemi svíčkami......(na parníku).
Hygienická láska v heřmánku..
Věci, které stojí za to říct...
Světlo, které se na nás dívá.
PAPÍR - Stříhám si majetky doby...
Jakoby všechny naše sny byly jen
pravopisné hrubky diktátu života, který tu všichni píšeme...
Hodně pus neškodí, jsou-li z lásky...
Máš problémy?
Tak zajdi do lékárny.
Nemáš-li chléb,
zajdi do naší pekárny.
Asi se uchlastám
Dívám se jí do prstů,
Pomněnková Marie,
Dívám se mu za záda,
Tu špínu nikdo nesmyje .
Sedím a zmítám se
Šije se mnou všechno
A přemýšlím,proč lidi kolem nepijou,
Nechce se mi domů,
Utrácim čas s chlastem…………chlastem….
