Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Divoké víno a Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Povídka o expresu
Silvere!Co tu pro Boha děláte?! Já ? Otázal se mladík ,spíš štěně.Když strojvedoucí nic neříkal Silver spustil:..Já...já....prosím cestuji jen touhle třídou a moc dobře vím,že tenhle vagón je jen pro cestující se zavazadly,já sice žádná nemám,ale během cesty mi mají nějaká dodat......”No člověče,jak si to představujete
cestovat bez zavazadel,jen tak nalehko,bezstarostně!Koukejte si honem rychle sehnat nějaký krámy,než vám sám udělám ty problémy!”Strojvedoucí rozhořčeně odešel,protože věděl,že Silvera z vlaku vyhodit by bylo zbytečné,protože krajina kolem také dál ubíhá.Jedna malá babička mu poradila rafinovaný spoj,aby se dostal přesně tam,kam potřebuje.Život pomalu odvážel Silvera a Silver odvážel pomalu ten vlak kamsi za sluneční obzor z dětských knížek .
SILVER´S ROCK
Zapuštěn do židle , živí do mrtvého,ostře zíral svým tupým pohledem do zpola plné sklenice piva .Z kuchyně se ozýval nový hit o Zombiích . Nádherný ženský vokál . Nikdo však textu nerozuměl,zněl z dálky a nikdo tu řeč neznal .Silver ten hit však ani za mák nevnímal .On vlastně svou ignoranci projevoval ke všem hitům. Takže místo rudého býka , Erouše , či Létajícího koně pil své oblíbené pivo s rumem . Pivo mu připomínalo,že má žízeň a rum,že je drsnej chlap od moře . S pitím to ale nikdy nepřeháněl . Pil vždy tak , aby vždy byl schopen přeplavat to kolik toho vypil . I když přeci jednou se mu stalo , že nedohlédl za obzor , když si po čtrnácti dnech vzpomněl , že má schùzku s děvčetem , do které se údajně podle horoskopu měl zamilovat a tak to odpoledne všeho nechal a opravdu po těch 14-ti krušných , nebo snad popovických dnech vyběhl z hospody jak opitý .
Venku bylo ale takové vedro , až cítil , že jestli ještě vteřinu bude stát na rozpálené ulici , praští to s ním
a zahyne žízní . Když začal podzim , vrátil se konečně z hospody domů . Doma stačil ještě pustit gramofon a při tónech starého hitu o Zombiích , vyčerpáním usnul . Spal dlouho . Až ho probudila zima . Celý se třásl . Byl plný síly , ale mráz mu lezl za opilované nehty . Náhle se rychle vzchopil a šel do práce . Tu zimu doma už nemohl snášet.Vzal místo topiče a celou zimu topil pro celý kraj . Topil s takovou verbou , až jednoho dne zima roztála a stáhla se do kanálů . Usmál se na slunce , které zářilo v rozkvétajících korunách stromů , odhodil lopatu a vyšel s permanentkou do právě otevřeného kina- Po Rekonstrukci . Když se již do něj více filmů nevešlo , zašel si na vzduch zakouřit . A venku Vám akorát začíná léto - dýchlo naň dusné vedro rodící - kapky potu .
Zvrhlý Silver
Silverovi se jednoho odpoledne , kdy slunce po dlouhé zimě opět rozehřálo vše zelené a usměvavé, zdálo , že všechny věty ,co vidí ve vzduchu , jsou jak z nějakého diktátu ze školy .Díval se po pracovní době ven oknem na mladé dívky , jež seděly na lavičce proti sobě a bavili se střídavým čtením jakéhosi sešitu . Po chvíli toužebného hledění spatřil , jak k nim přistoupil otec jedné a obě dívky zaopatřil pamlsky.Kdyby je tak obšťastnil – pomyslel si Silver - toho času zvrhlý . Ostatním osobám a obsazením sídliště nevěnoval takovou pozornost . Počal stoupat z okna své pracovny po římse , blíže k dívkám ,aby mu nic neuniklo .Posléze překonané římse , vrhl se na pouliční lampu . Pevně se držel drátů , nohami se rozhoupal a dostal se tím do vedení přes elektrické a telefonní . Zbývalo jen dostat se do kávového šálku , který byl děvčatům nejblíže .Vzpomněl si na poslední díl Tarzana , přestal váhat , prudce zavyl a v mžiku se koupal v šálku dobré vídeňské společně s ing. Cukrem a kolegyní Smetanovou . Ovšemže náraz byl tak silný , až se šálek zachvěl jak osika , rozhoupal a dosáhl kvitace notné pádu z lavičky - zvrhl se - slaďoučký dlouhý dr.Cukr , mléka & krev bez záchrany zduřelých pokliček kolegyně Smetanové , celé tajemství voňavého sekretu -zvrhl se Silver . Ten za to mohl , nebo příroda , která kolem pučela kypřícím životem tohoto prvního jarního dne ?
(a mezitím děti fotili psa,až ho ufotily k smrti.)
Chilli
Tak to je báseň,
co se po ní zpotíš.
Do pórů vnikne Ti
a nemáš žádnou potíž.
Joshua
Prázdný místo v plným světě
Plnýho smogu.
Chlápek na baru usmrtí
Dvacátou cigaretu
A škodovkou se řítí Karlínem.
Prázdný místo v plným světě
Plnýho lidí.
Přilepeni na dvaceti hráčích
Oddáme se ultrasportu.
Prázdný místo v plným světě
Plněný rajským plynem.
Vzpružen touhou,
Odsouzen lidovými soudci,
Přiváben přísnou myšlenkou,
Zachycen na stech fotografiích,
Přilepen žvýkačkou bez cukru,
Napálen překupníky drog,
Zaskočen v tramvaji
Krádeží osobních orgánů,
Probuzen k ránu chladem velkoměsta
V přeplněným městě v prázdným světě.
27.3.01´
Julie
Julie je moje dcera,
viděl jsem ji teprv včera.
Je bledá a nemluví,
to mě u ní omluví.
Její tělo ukryté pod listím,
už ví všechno,co já vím.
Houba se rozrůstá,
jak měsíc.
Hory se pyšní,
Jak nosy horolezců.
Pták naráží na sklo,
jak nevidomí útok.
Vypreparovaná hvězdonická Venuše
leží na operačním sále
a nikdo jí netleská.
Králík cupitá po poli
a najednou se zastaví
a poslouchá hudbu
z poblíž zaparkovaného auta,
kde dva milenci
spokojeni vrní jeden v druhém.
Nebo je to všechno jinak ?
Má drahá Julie??
V autě sedím sám,
kolem telegrafní dráty,
ptáci,šum lesů a polí,
zívající rodiny na procházkách v šrámech světa,
nejsvobodnější oblaka nad námi
a ty Julie,která ještě stále ve mně spíš a sníš
o mámě a tátovi,
jež vdechují ti život,
abys nakonec slyšela jejich
poslední nadechnutí.
Králíci jsou na tom podobně,
akorát tolik nežvaněj……..
(v Bratřínově pro mou imaginární dceru………2001´)
NEBAVÍ MĚ PSÁT eSeMeSky !!
Chodíme po zemi,
podobni těm,
jež šlapou po historii.
Nechci být budoucím časem,
či minulostí,
ale jsem sestaven z toho,
co mě právě tvoří,
tak jako tebe.
Ráno mě postaví na nohy
prý jenom káva,
ikdyž už dávno stojím.
V práci vydělám peníze,
co prý za to taky stojí
a pak je utrácím za to,co nepotřebuji.
Najím se napiju
a už jen láska mi chybí ke štěstí.
Zavolám tam,
kde mají otevřeno
a objednám si lístky do první řady.
Odsouzen a omámen
se proplétám mezilidskými vztahy
zachránit čas.
Najím se a napiju
a už jen láska mi chybí ke štěstí.
Párátko
Tak si představ,
že máš problém
a stačí jedno malé lehké,
tak akorát,
aby ses s tím nemusel prát.
Smutek
Smutek je unavená bolest,
co se k tobě tiskne jako milenka.
Přitisklá,
dýchá na tvůj krk.
Na to,čím dýcháš.
Většinou vše opadává,
Když přichází hnědožlutý
SMUTEK
a PODZIM se valí po ulici.
Většinou hlava padá,
když ho cítíš,
jak tlačí a chce ven.
Pust ho....
Svíčka
Jediná teplá duše
v mém pokoji.
Jediná přítelkyně
na hrobě mrtvého.
Láska oslepuje,
zpívají můry,
když padají k jejím nohám,
ale proč ne!?
Má jediná duše,
se stále jasným plamenem.
4.5.2001´
