Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Divoké víno a Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
NOVÁ APOKALYPSA
Vylezeme nad balkony všedností
tyčících se nad propastí ,
rozbouříme moře ,
zpracujeme návštěvy našich příbuzných.
Stačí vzít hřeben a ponořit do svých
mladých kučeravých vlasů
plných popela ,
pár tahů před zrcadlem ,
svědomí – malíř čmáře svůj autoportrét – pak patku přelízneš ,
hřeben odložíš na starou kredenc ,
ještě jednou pohladíš šedivé vlasy
a z vrásek utřeš pot a opět vyjdeš do ulic ,tak jako za mlada.
Shledáš přátele . nová apokalypsa –
- po létech vylezeme na balkony,
kol padesáti letokruhů má strom ,
dnes pevný silný ,který jsi před chvílí včera v jinošském obleku zasadil ,jak zelenavý lístek.
Kde cihly tvoří všednosti ,
ruce se pevně drží zábradlí ,
křičíc do dálky nad propastí :
„Rozbouříme moře ! Zpracujeme návštěvy našich příbuzných !“
Stojíte v těch výšinách – hledíte dolů na postávající city pod vaším balkonem vysoko u nebes
a ony jsou tak malé ,
tak malé a směšné……..
KUK
Už neokukuju sebe,
teď zírám na mámu.
Už neokukuju mámu,
teď zírám na auta.
Už neokukuju auta,
teď zírám na holky.
Už neokukuju holky,
teď zírám na Dalího.
Už neokukuju Dalího,
teď zírám na svět.
Už neokukuju
a vrhnul jsem se na to !
TEL:02-53-231-0312 2.část
Nebojte se větru,
bojte se věčné noci.
Nastala před úsvitem.
Už žádný zpožděný vlak,
už žádný nepřijede
a nepřiveze Qám mé království.
Moc přál bych si na křídlech
červánků
vzlétnout a letět k svému divadlu.
Zatím jen sedím pod pódiem, manekýny předvádí mi vzpomínky
upřeně zírám na jejich nahotu
-odívám je sny.
SQUAT
Utíkej a vezmi mě s sebou,
utíkej § vezmi mě s sebou
do věčné noci tady pod postelemi,
tady pod zemí,
kde duní kopyta stád.
Občas se přeženou
ty volové a krávy nad námi.
A pak je ticho ještě hlubší.
To zpíváme své písně.
Dali mi pár drobných za umytí auta,
koupil jsem tabák,máslo na hlavu,
víno,teplo a nový struny.
Napnem je v souhvězdí Orion.
Chvějí se,vibrují k extázi.
Utíkej a vezmi mě s sebou,
utíkej § vezmi mě s sebou
budeme padat
až do zářivého deště jara.
IP 40
IP kamera
na IP Pavlova
zrovna mě zabrala
když jsem se zabrala
do čtení komiksu uprostřed silnice
já hloupá osoba v dopravním kolapsu
snad jsem se zbláznila, dočista pomátla
a slyším revizor!-sahám si na kapsu
a v ní jen boule má , třesou se kolena
já černá osoba 5 metrů k zastávce
dal bych si po facce
naštěstí zácpa je také i v tramvaji
kdo cpe se v zatáčce,skončí vždy na kraji
kdo tlačí vytlačí
duši svou ze tlaku
přijde však poslední
k o lap s na pavláku…
Kino Oko
Je jelení lůj opravdu z jelena?
Jsou tvé zelené oči opravdu zhulené?
Sem nevěděl, že jmenuješ se Helena.
Tak co, půjdeš se mnou do české řecké restaurace?
Budem se na záchodcích ztrácet
než domů pozveš mě,
pak na první rande,
na první sklenku vína
na první pivo pozvu tě já
a naše první kino
a první výlet, tanec i úlet
a první sendvič z trávy
i sněhuláka k pohledání
postavíme
a řekneš: oči epesní.
A první rok nestrávený spolu
a první dopis i pohled mimo oko tvoje - po nevěře
s tvojí kamarádkou rádoby rádkou.
Bude to s Radkou
a já muž s bradkou
konečně stojím opodál
na tvé první svatbě..
Ó bože jak tohle asi půjde dál?
Jak zabít čas
Jak zabít čas?
Běžící neúprosně pomalu i rychle,jak se mu zamane,
když ho nesledujete.
Darebák!Dělá si co chce.
Jak zabít ho?
Po hlavě?Náhlá nehoda na schodech?
Počkat si na něj až vyšourá se z domovních dveří,
bude v nich stát a rozhlížet se kdože to zvonil?
Všechny dveře ale nejsou přeci na zvonek.
To není ,jako utlouct nudu dalekohledem po dědečkovi.
Není to jen tak ,majznout někoho po hlavě palicí.
To chce čas, to chce klid.
Počkat si.
Dát mu pár minut,
v klidu si to promyslet,naplánovat,
načrtnout osnovu
a pak přesně v půl páté až půjde domů ze schodů do sklepa pro brambory...
dát mu facku, jak hlupákovi,
rozflákat mu ciferník!!!
Vzali se
Vzali se
a já zůstal svobodný,
jak lodní pytel
na palubě neznámé lodi,
ale na vlnách moře,
které všichni dobře známe..
Pátá
Tisíce myšlenek se valí
po ulici
a druhá k třetí běží,
ta první bez váhání
jako lev po ní skočí
a šestá do čtvrtice
se mnou se v kole točí.
Text
Buď jsi tlustej, nebo hubenej,
ztracenej, upřímnej, nebo akorát.
Nejradši však někdo jiný.
Mít úplně jiný tělo,
mýt úplně jiný tělo,
tak jako psát zcela jinou báseň,
tak jako mýtit ve zcela jiném lese pastoušku.
Mít úplně jiný tělo,
ale vždy tělo,
košile, co šili jiní,
básně, co psali jiní,
barvou, co namíchal mi život maluju,
obrazy, co vidím,
kafe si zamíchám sám.
Projektor.
A prso s mlíčkem?
První automatický text
konec robotů
r.u.m.
pornomlíčkové pero,
blázen v teplákách,
starší dceři jsem vysvětloval,
co je to odmocnina ... po telefonu,
soudce ... myslel.
Nepeč upečený koláče,
nesbírej starý kalendáře,
nebo dopadneš jako já.
Má malá lásko,
venčím psa,
zatím co nemyslíš a sníš cokoliv ti přijde pod ručičky.
