Nacházíte se na stránce: Autoři / Ondřej Linhart

PŘEDVÝMLUVA

Zapomněl,ó jak jsem jen zapomněl,jak jsem mohl zapomenout?Zapomenout na vaše oči plné světla i tmy!Ale to víte,člověk se nechá snadno strhnout proudem ovocných pohárů,rychlých vozů, vysoko- horských přirážek,teplých sedaček,luxusních hotelů,švédských stolů a šlehačkových oslav.Hladu je občas zapotřebí.Pocítit smyslnost žravosti . S jídlem roste chuť a s životem léta.Vyvádím jak malá holka a vyvádím ještě víc,když si vzpomínám.A přitom vždy stačí jen trochu naznačit,jen trošičku se vychýlit, malinko se pootevřít. Sedím v místnosti,no zas tak prázdná není-je to hospoda. Většina lidí se sem chodí tzv.srovnat,vyrovnat se s životem.Probrat to a někdy se s ním i poprat. A tak vám tam tak sedím a na levou nohu mi fouká chladný vzduch,ve vyhřáté hospodě nezvyklý. Fičí od pootevřených dveří a vítr z ulic se dostává až do mého kolena ,z kolena do nohy a až do celého těla.Zachvěji se a studený průvan mi prosviští až do hlavy.Jako bych už měl vyvětráno,když v tu chvíli se dveře lokálu otevírají a stojí v nich Silver,který mi hledí do očí,jakoby hleděl až do mě ,pro mě za mě.Silver stojí ve dveřích,posílá na mě ten čerstvý vzduch a mě dochází,že to je ten vzduch,kterého jsem se poprvé nadechl a od té doby se cpal jenom jím a když se tak dívám do Silverových očí a cítím vítr,který si pohrává s jeho vláčnými vlasy,dostávám hlad,vstávám a vrhám se ke dveřím za Silverem. On ale náhle zmizel,stojím sám v chladivém větru před hospodou a i když odešel,cítím jak se mě opět dotkl,jak mě opět poplácal po rameni -tak jak starý brachu. Stál jsem tam ještě chvíli.......,slunce odkryl mrak ,já se vrátil ke stolu a začal psát.... a zaplatím snad až budou kohouti kokrhat,ale to až Vám vypovím o Silverovi další příběhy

z jeho očí.

Pracovní

Johny Nálepka seděl v pracovně své základny a řídil svět.Chvilku doleva,pak zas doprava,někdy přibrzdil,jindy to naopak na rovince pořádně rozjel,ale jednou nezvládl zatáčku,dostal smyk a.......bylo to někdy kolem devětatřicátého,nebo pětačtyřicátého,či včera při tragické havárii dopravního letadla Boeing 727,kdy na palubě zahynulo 320 cestujících?!Možná ,že dnes při nejbolestnějším rozchodu Adama Milujícího a Evy Zamilované .Ale dnes seděl po dlouhé době Johny Nálepka v křesle své pracovny sám,popíjel Bourbon,pokuřoval doutník , poškrabával se,kde ho zrovna svrbělo a přemítal.Jeho žena si mezitím prozpěvovala v koupelně a připravovala se na večírek Obojživelníků .Děti spokojeně spaly v dětském pokojíku a dům byl čistý a poklizený.Služka paní Nálepkové dnes dostala volno a měsíčky.

Povídka o expresu

Silvere!Co tu pro Boha děláte?! Já ? Otázal se mladík ,spíš štěně.Když strojvedoucí nic neříkal Silver spustil:..Já...já....prosím cestuji jen touhle třídou a moc dobře vím,že tenhle vagón je jen pro cestující se zavazadly,já sice žádná nemám,ale během cesty mi mají nějaká dodat......”No člověče,jak si to představujete

cestovat bez zavazadel,jen tak nalehko,bezstarostně!Koukejte si honem rychle sehnat nějaký krámy,než vám sám udělám ty problémy!”Strojvedoucí rozhořčeně odešel,protože věděl,že Silvera z vlaku vyhodit by bylo zbytečné,protože krajina kolem také dál ubíhá.Jedna malá babička mu poradila rafinovaný spoj,aby se dostal přesně tam,kam potřebuje.Život pomalu odvážel Silvera a Silver odvážel pomalu ten vlak kamsi za sluneční obzor z dětských knížek .

SILVER´S ROCK

Zapuštěn do židle , živí do mrtvého,ostře zíral svým tupým pohledem do zpola plné sklenice piva .Z kuchyně se ozýval nový hit o Zombiích . Nádherný ženský vokál . Nikdo však textu nerozuměl,zněl z dálky a nikdo tu řeč neznal .Silver ten hit však ani za mák nevnímal .On vlastně svou ignoranci projevoval ke všem hitům. Takže místo rudého býka , Erouše , či Létajícího koně pil své oblíbené pivo s rumem . Pivo mu připomínalo,že má žízeň a rum,že je drsnej chlap od moře . S pitím to ale nikdy nepřeháněl . Pil vždy tak , aby vždy byl schopen přeplavat to kolik toho vypil . I když přeci jednou se mu stalo , že nedohlédl za obzor , když si po čtrnácti dnech vzpomněl , že má schùzku s děvčetem , do které se údajně podle horoskopu měl zamilovat a tak to odpoledne všeho nechal a opravdu po těch 14-ti krušných , nebo snad popovických dnech vyběhl z hospody jak opitý .

Venku bylo ale takové vedro , až cítil , že jestli ještě vteřinu bude stát na rozpálené ulici , praští to s ním

a zahyne žízní . Když začal podzim , vrátil se konečně z hospody domů . Doma stačil ještě pustit gramofon a při tónech starého hitu o Zombiích , vyčerpáním usnul . Spal dlouho . Až ho probudila zima . Celý se třásl . Byl plný síly , ale mráz mu lezl za opilované nehty . Náhle se rychle vzchopil a šel do práce . Tu zimu doma už nemohl snášet.Vzal místo topiče a celou zimu topil pro celý kraj . Topil s takovou verbou , až jednoho dne zima roztála a stáhla se do kanálů . Usmál se na slunce , které zářilo v rozkvétajících korunách stromů , odhodil lopatu a vyšel s permanentkou do právě otevřeného kina- Po Rekonstrukci . Když se již do něj více filmů nevešlo , zašel si na vzduch zakouřit . A venku Vám akorát začíná léto - dýchlo naň dusné vedro rodící - kapky potu .

Zvrhlý Silver

Silverovi se jednoho odpoledne , kdy slunce po dlouhé zimě opět rozehřálo vše zelené a usměvavé, zdálo , že všechny věty ,co vidí ve vzduchu , jsou jak z nějakého diktátu ze školy .Díval se po pracovní době ven oknem na mladé dívky , jež seděly na lavičce proti sobě a bavili se střídavým čtením jakéhosi sešitu . Po chvíli toužebného hledění spatřil , jak k nim přistoupil otec jedné a obě dívky zaopatřil pamlsky.Kdyby je tak obšťastnil – pomyslel si Silver - toho času zvrhlý . Ostatním osobám a obsazením sídliště nevěnoval takovou pozornost . Počal stoupat z okna své pracovny po římse , blíže k dívkám ,aby mu nic neuniklo .Posléze překonané římse , vrhl se na pouliční lampu . Pevně se držel drátů , nohami se rozhoupal a dostal se tím do vedení přes elektrické a telefonní . Zbývalo jen dostat se do kávového šálku , který byl děvčatům nejblíže .Vzpomněl si na poslední díl Tarzana , přestal váhat , prudce zavyl a v mžiku se koupal v šálku dobré vídeňské společně s ing. Cukrem a kolegyní Smetanovou . Ovšemže náraz byl tak silný , až se šálek zachvěl jak osika , rozhoupal a dosáhl kvitace notné pádu z lavičky - zvrhl se - slaďoučký dlouhý dr.Cukr , mléka & krev bez záchrany zduřelých pokliček kolegyně Smetanové , celé tajemství voňavého sekretu -zvrhl se Silver . Ten za to mohl , nebo příroda , která kolem pučela kypřícím životem tohoto prvního jarního dne ?

(a mezitím děti fotili psa,až ho ufotily k smrti.)

Chilli

Tak to je báseň,

co se po ní zpotíš.

Do pórů vnikne Ti

a nemáš žádnou potíž.

Joshua

Prázdný místo v plným světě

Plnýho smogu.

Chlápek na baru usmrtí

Dvacátou cigaretu

A škodovkou se řítí Karlínem.

Prázdný místo v plným světě

Plnýho lidí.

Přilepeni na dvaceti hráčích

Oddáme se ultrasportu.

Prázdný místo v plným světě

Plněný rajským plynem.

Vzpružen touhou,

Odsouzen lidovými soudci,

Přiváben přísnou myšlenkou,

Zachycen na stech fotografiích,

Přilepen žvýkačkou bez cukru,

Napálen překupníky drog,

Zaskočen v tramvaji

Krádeží osobních orgánů,

Probuzen k ránu chladem velkoměsta

V přeplněným městě v prázdným světě.



27.3.01´

Julie

Julie je moje dcera,

viděl jsem ji teprv včera.

Je bledá a nemluví,

to mě u ní omluví.

Její tělo ukryté pod listím,

už ví všechno,co já vím.

Houba se rozrůstá,

jak měsíc.

Hory se pyšní,

Jak nosy horolezců.

Pták naráží na sklo,

jak nevidomí útok.

Vypreparovaná hvězdonická Venuše

leží na operačním sále

a nikdo jí netleská.

Králík cupitá po poli

a najednou se zastaví

a poslouchá hudbu

z poblíž zaparkovaného auta,

kde dva milenci

spokojeni vrní jeden v druhém.

Nebo je to všechno jinak ?

Má drahá Julie??

V autě sedím sám,

kolem telegrafní dráty,

ptáci,šum lesů a polí,

zívající rodiny na procházkách v šrámech světa,

nejsvobodnější oblaka nad námi

a ty Julie,která ještě stále ve mně spíš a sníš

o mámě a tátovi,

jež vdechují ti život,

abys nakonec slyšela jejich

poslední nadechnutí.

Králíci jsou na tom podobně,

akorát tolik nežvaněj……..



(v Bratřínově pro mou imaginární dceru………2001´)

NEBAVÍ MĚ PSÁT eSeMeSky !!

Chodíme po zemi,

podobni těm,

jež šlapou po historii.

Nechci být budoucím časem,

či minulostí,

ale jsem sestaven z toho,

co mě právě tvoří,

tak jako tebe.

Ráno mě postaví na nohy

prý jenom káva,

ikdyž už dávno stojím.

V práci vydělám peníze,

co prý za to taky stojí

a pak je utrácím za to,co nepotřebuji.

Najím se napiju

a už jen láska mi chybí ke štěstí.

Zavolám tam,

kde mají otevřeno

a objednám si lístky do první řady.

Odsouzen a omámen

se proplétám mezilidskými vztahy

zachránit čas.

Najím se a napiju

a už jen láska mi chybí ke štěstí.

Párátko

Tak si představ,

že máš problém

a stačí jedno malé lehké,

tak akorát,

aby ses s tím nemusel prát.
« Předchozí 1 13 21 22 23 24 25 26 27 36 47 Další »