Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Tak pojď
Tak pojď ty Ferdo!
miliony yardů napadrť,
rozdrť se s vervou,
s kterou se ženou
milenci lásky spoutaní.
Na tobogánu štěstí,
jež v rychlosti větru
ni nestačí si uvědomit
a jen laskavost
koluje jim v žilách,
dvě srdce lásky
v povlacích
a 2 a 2 jsou čtyři,
kdo vysoko,
ten míří
a 2 a 2 jsou 5,
4 toť bída,
kterážto není na světě,
nýbrž v člověku,
však lásky pěň
vždy zůstane
a její rez jak kroužek
ve sklenici navždy.
Třídění odpadu
Nejtišší ticho je venku dnes,
Po štědrém dni-den noc hodina po půlnoci.
nejtišší ticho je v klidu lamp,
pod modříny v tichu ulic.
Jdu se psem ven
a jak to ticho vstřebávám po nářku 18-ti denní dcerky,
šustotu papírů z vybalených dárků, praskání prskavek
a hluku příbuzenstva,
zjišťuji v ten popůlnoční čas,
že jsem ty lahve v igelitce měl vynést až ráno,
To ticho se mi nechce přeci budit...
Stojím už ale u zelené bubliny
popelka na sklo, na psa šepce sssss - pocccemmm..
Ach noci nejtišší,
kdo tebe utiší, až tohle uslyší...
KŘÁCH !!!!láhev po rumu , KŘÁCH !!!!láhev po bacardi
KŘÁCH !!!!-zbytek po okurkách, KŘÁCH !!!!-přesnídávky
a láhev po šampusu i vína vypitá a zase přesnídávky,
a ještě rumu i šťávy láhev vypitá KŘÁCH!!!!!!!!!
Je po všem,
kdo odpustí mi ?
To pití? Ne!
To ticho ...snad jenom čas.
Horký jelen
Horký jelen,
návštěva.
Jeden časem mluví,
druhá přichází.
Jelen zelen střelen.
Záchvěva.
Metronom
Mám metronom
a sám si ve mě tiká,
mám metrů víc,
jak strom
co přesně v nebe vniká.
Hranice
Ráno se probudil v osidlech volnosti. Totální . Zmizelo město-hranice vnímání . Teď vnímal prostor a nekonečno . Nestál ani u moře s nekonečným obzorem , ale všude,kam se podíval,byl ten nekonečný pocit volnosti.Louky,lesy, pláně a nekončící údolí . Žádné konce ulic ,žádné protihlukové stěny,žádné konce pokojů,za kterými se začínala další rodinná tragédie.Jedině až na jihu byla hranice s Jihovýchodní Oceánií.Silver se ale dál díval s úsměvem na tu srdečnou krajinu .V kapse ho hřál pas.
Mlčení bez psa
Příznačné odpoledne pro zimu .Velmi pomalá chůze , jako když venčíte psa,ale on šel bez něj. Dlaně se hřejí v kapsách kabátu .Procházka . Mlčel a tím říkal vše.Vychutnával si o čem by mohl člověk na takovéhle soukromé vycházce přemýšlet.O ztracených láskách,o přátelích,o problémech doma,o své každodenní práci ,o svém pokoji - jestli ty kytky , co už má od léta za oknem,by neměl dát někam dovnitř,když již čtrnáct dní venku sněží . Nepřemýšlel ani o hudbě, která se mu právě hnala hlavou, jak splašené stádo Rolling Stones. Nepřemýšlel ani o rumu ,který ho teď hřál,ani o těch očích,které ho upoutaly na stanici vlaku do Nebe ,ani o cestě,na kterou se měl za pár dní vydat.Mohl bych pokračovat dál ,ale to už byl mezitím v baru a objednával si pití s mladou Mexičankou Bar opřený o barmana , silná hudba ,twist , svůdné pohledy , citron a sůl,hry dýmu v kuželech světel , neóny a neustálé přesouvání barových stoliček . Rozpité sklenice a doutnající cigarety.Ohraný jukebox. Cestou domů ho potěšilo jen, že alespoň vyzkouší svůj nový budík. Ráno zaspal . Zavolal do práce,že mu v bytě praskl vodovod a čeká na instalatéra . Instalatér nainstaloval novou hru a Silver se vrátil do včerejšího baru , kde pracoval. Obsluhoval lidi,naléval drinky až do večera.Při práci přemýšlel hlavně o vrstvách. O tom,že vlastně nejlíp se pobaví se svými vrstevníky a že seznámit se úspěšně s jinou vrstvou je vlastně náhoda,nebo ukázka jak nejlépe milovat své okolí.Pak ještě chvíli přemítal o tom,že nejlepší je v baru sedět co nejblíže záchodků,protože tím shledá všechny, kteří do baru přišli. Den končil a každý čekal happyend.
Vztahy
Bylo čerstvě po sabatu a zbylé dívky si oddechly , že nebyly obětovány.Byl čas večeře a všichni se naobědvali.
Jenom jedna , zase ta jedna černá ovce nepřišla na snídani . Byla to slepice ze všech nejukvokanější . Úžasná
a zároveň hloupá . Krásná a zároveň rovněž . Ve Voroněži žila jedna rovnověžská rodina , která brala do služeb kohokoli , bez ohledu na náboženství.V tu dobu zde pracoval Ivan - silný a mrštný černoch k pohledání . Servírky s ním chodívaly obcovat za bar , číšníci to přehlíželi a studenti se tomu smáli a učili se. Pochopitelně , že ta jedna slepice se na výletním zájezdě zamilovala do pana Černého . Tak to spolu táhli asi dvacet let , pak se Igor zamiloval do jedné Evropanky a pohádky byl konec konců konec .
Cesta domů
Adam F. šel pomalu domů . Támhle na rohu “U můstku” si dal grog , pivo a utopence . Ještě , než nastoupil do své osobní tramvaje , objevil zčerstva otevřenou restauraci : “Výčep”. Dal si dvě.Cesta tramvají ubíhala plynule.Koupil si totiž ještě láhev medoviny - Šárka . Začalo pršet a kapky svou mokrostí usmrtily vše, na co jen pomyslily . Ocitl se “U zastávky” kde zrovinka razili nový sud . Ujeli mu dva autobusy . Dopil a zlehka se odpotácel na 443 .Chest v autobuse si krátil ochutnávkou vzorku osmilété whiskey “Tomahawk” - dárek prý pro otce, který včera slavil své narozeniny, kdesi “U Alžběty Veselé”. V autobuse,kterým pravidelně jezdí, bylo dnes opravdu tucet krásných žen & mužů. Adam F. totiž stále nevěděl - na jakou hru se dát.V baru “U bledé” mu již začali dávat najevo , že není příliš vítaný. Ve dveřích lokálu si představil (a dlouze vyl),svou nejmilovanější ženu a hnal konečně domů.Doma svou představu v podobě služky seřval za nepřevlečené povlečení a usnul mlčky v předsíni . Ani pes by po něm neštěkl , snad jenom, kdyby jódloval. Po těch letech Adam F. zmoudřel,Pořídil si psa Haf Haf a nyní chodí domů pěšky.
Historka z obýváku
“No ,nevypadá to špatně , ale jilská ocel - je jilská ocel.”Všichni měli upřené zraky do světlíku , kam právě odhodili prázdné použité injekční stříkačky . Zbytek nadupaného osazenstva, se již dobře bavil v obýváku .Nikdy nevím,jestli není lepší napsat obývací pokoj,ale jelikož píšu historku z obýváku poprvé , myslím, že místní obývák je příjemný, přinejmenším velký a plný lidí . Mimoděk i mimo jiné injekční stříKačka je taky dlouhá . Stříkačky prázdné i použité,některé HIV pozitivní dopadaly na dno světlíku.Ostří jehel se lámala,ale byla to procedura ,které si nevšimla ani matka vedle v pokoji.Honza si tu svou chtěl schovat na památku ,ale už měl šmoulu.On byl vždy chtivý trofejí. Nyní si svou opravdovou trofej odnášel ve svém nefalšovaném krevním oběhu . Cítil ji psychicky ,s každým novým zvukem,který mu dělal tak dobře .Potil se a neustále vstával od stolu . Nejstarší Karel pronesl tu větu s ocelí a nikdo nic nenamítal, tak okénko do světlíku zavřel.Poté si všichni začali dělat co se jim zlíbí.Eda šel dom . Marie s ním. Jindřiška zbalila kufry,lehla si na postel a odfrčela na Antarktidu . Helena se přioděla,jelikož nechtěla na Antarktidě nastydnout.Dvě dívky vedle to hned začaly rozebírat ohledně plodnosti . Samozřejmě - jedna byla neplodná a druhá měla za osm měsíců rodit. ........”Roxané!”- zakřičel kdosi z koupelny. Párty se rozjížděla.O půlnoci se přinesly nakrájené melouny plněné tequilou . Děvčata začala být odvážnější a hudba odevšad začala splývat s kraválem . Absint koloval jak na horské dráze . Naďa holila knír Pepovi a Jáchym holil Petru.V zadním rohu tančili nazí a v předním hráli “flašku” trošku drsnějším způsobem,takže z toho udělali tzv.”La flasche - De flasche! ”. Stříkačky ležely dál na svém místě a časem přibyly další . Ráno Silver vstal a šel do práce.
SLEČNA I.N.S.P.I.R.A.C.E
Slečna Inspirace točila pivo v jedné venkovské hospodě naproti molu u Sázavy.Lidé jezdili kolem
a zpívali písně o vlacích,kuřetích , staveních a rosou si čistili zuby.Slečna Inspirace bavila všechny
a všechno.Slečna Inspirace měla dlouhé vlasy,rudé plné rty a hluboké modré oči.Inspirace jí byla vlastní jako jazzový krok.Byla to pohádka léta a totální láska života.
Jednoho dne však přišel kolík “Urvisrdce” a od těch dob s ním spořádaně žije a štěstím stále září,tak jako hvězdy v září ,které jsou na věky věků inspirací.
