Nacházíte se na stránce: Autoři / Ondřej Linhart

Vytí ženy

Velkolepý?monstrózně objemný,
celoplošně gravírovaný souběh myšlenek
Stavící se na zadní
vzpírající se pomyšlení
dokončit svou ultimátní životnost

A to maso a ten kuskus mám dát tati taky do lednice?

Psát se dá ovšem a neustále.

Tati víš odkud znám ty kámoše?

Psát by se dalo
i rušen snad ? kolize! myšlenek!

Jdi do svého pokoje a nech mě na minutku!

Kolize psát se dá,
pokud nepotřebujete zjistit cože to hraje v rádiu.
Psát můžete v klidu, jste-li grafoman.
Psát ovšem i otom, že se snažíte něco napsat,
ach tak zaspat, do hlavy nacpat, jít se vycpat!
Kdo co? Cože?
Prosím jdi si udělat úkoly do pokoje!
Děkuji, jek kuji, jů kyj
Né pij! Nepij nesrkej!
Nech klid mi v kuchyni alespoň!

Psát spát, jít se zavrtat, zahrabat?.
Hrabal
Né klid, věty jsou jako lid,
Shromažďují se do?..do sakra
všude! Jsou všude!
Nejen v lodích knih,
ale i v novinách,
kdejakém plátku, na stolech, na zdech
i konečných vlaků.
Prosíme nevyhazujte věci z oken.
Slova nás zaplavují jak písmenková polívka
z hrnečku vař!
Únavou zas nedokončíš ani větu.
Je půl dvanácté, nejvyšší čas jít prostě jinam.
Kam tě unesou - tvé nohy

Dcerka už usnula a zbyla jen dvě slova, jako my dva.
Jedno si říkáme, druhé spí s ním
Dobrou noc.

Plná moc

Tak bezmocní a přitom mocní
v noci se vzbouzíme úlekem ze sna.
Moc s močí zápasí, tápeme životem hledajíc splachovadlo,
drže se kulis motáme se přes předsíň, návštěvní místnost,
kolik jich bylo před tebou? Těch člověků.
Všichni a všichni prošli. Přežili.
Někteří kulhali a jiní tančili, kde se tvůj tanec náhle zastavil?
Dohrála hudba, či jsi snad ohluch?
Či nějakej čerchmant vysává ti z žil?
Vraceje zpátky se do poměného snu půlnoční drožkou tulí se deka k tvojí ruce a polštář už tě líbá bez zbytečných slov.

Ve sklípku ?

Skladník dny skladuje pro naší vybíravost,
hroznů je výběr hravostí
a vše mít ? pomíjivost.
Skladník dny skladuje
pondělí, středu, pátek,
sýr v ústech ? plátek.
Kdo s kým tu obcuje?
My věcmi obklopeni
nedáme jim svátek.

Sklad plný skladníků
a voda vzácností se chápe,
bar ? román básníků
se existence chápe.
Skliď pole nálad svých
a jistoty své pojmy
uskladni klid,
v duši jist preparát,
oči si láskou dojmy
a nejen pojmy, kterými nám bývají, tak duší.
Bože ach proč není svět
krapánek jednodušší?
A tak se loučím chápu louče, musím jít,
museje do věků se také uskladnit.


Školní sběr

Ráno začíná
stejně jak začíná
ráno,
i když už tím to končí,
podáním balíku 9,3 kilo klukovi na vrchu kontejneru
na vrchu Noemovi archy,
papír nemilosrdně potetován vesmírem znaků,
abecedně řazeným systémem čísel
zvoleným vymyšleným myšlením
účastníků života na planetě Zemi,
strana 93, večírek rodičovských ambic,
2 kila zmrzliny pro vítěznou třídu.
Nezastavíš se
Večery před sbíráním se prolézají sklepy,
hledají provázky, recyklují rozhádané domácnosti,
matky sbírají síly, otcové svazují,
zatímco junioři sbírají body
ve virtuálním mobiliáři s pozadím atomových hodin
odkrajující okoralý čas.

A pak to vážení spravedlnosti.
Usínáš,
nekonečně
sen zapomeneš a ještě rychle vyvenčit psa.
Tak odkud jste? Ptá se Vás s dcerkou anděl s culíky.
5 cé, 6,3 a 11 kilo no vida tak hezký den a děkujeme.
Prázdné ruce spěchají do práce,
když chlápka před tebou skácí
padoucnice
na pěší zónu,
ve škole zvoní,
zastavíš se.
Konečně?

Plyn

Ach Bože!
Miliony tužeb!
Jsem krásný?
Jsi krásný?
Sny jsou o ní,
sny voní,
sny voní po šamponu v plynových komorách..
Mrazem mrtvi.
Mrazem mrtev snad,
jsme mrtvi snad?
Ano a žijeme!
Ty ne?

Pohyb Pochyb

Jsi prázdný a nahý,
nemáš nic,
jen země prach pod nohama.
Prstem píšeš s přicházejícím opojením.
Houkající požární vozy projíždějí kolem.
Co se přiblížilo, už se vzdaluje.
Pohyb Pochyb.
Zpozorníš a přestaneš psát?
babí léto létá kolem zaparkovaných letadel,
sněží ptáci?

Mám tě plný zuby!
Rodič si srovná děcko do podpaždí jako aktovku.
Jednoaktovku svého života.
Malý král řve na sirénu!!!!
Další zmrzlináři v dál houkají o pozornosti.
Vrata jsou zamčená.
Musí se přelézt plot,
pes označkuje cizí botu,
město-pád na beton,
kolo
cyklostezka
stesk
Jsi prázdný a nahý,
nemáš nic,
jen čas.

České moře

Verše jsou krásné,
solím je mořem sušenek,
krásné i krátké,
to je život,
začíná bílou od plenek.
Krásné jsou verše,
vlny na pobřeží,
rýmy se pění na skalách.
Bez slz však žádné moře není,
tak zbyde nám tu jenom hrách.

Usnutí

Jediná minuta před spaním,
jediná vteřina být se sebou sám.
Jediná láska, co zbyla mi,
jediná to všechno ví jen smrt.

Haiku

Holub hloubá - ví,
vrká ti v duši ? v přítmí,
na to sere pes.

Holub hlaholí
vrků vrků laskavě,
na to sere pes.

Facebůh

Ukrad ti čas,
rozmazal tvář,
tuální vir,
studna všech pravd.

Nocí s ním bdíš,
má svatozář,
má i tvůj klíč,
všechno a nic.

Tak ztrácím tě
lásko všech lásk,
houpe sítě
pavouk už mlask.

Ukrad mi tě
tvůj novej druh,
my nebudem,
zbyde Facebůh.
« Předchozí 1 2 3 4 13 24 36 47 Další »