(*1975) Básník a prozaik (vlastním jménem Viktor Pípal) se narodil 8. dubna 1975 v Praze. Absolvoval Střední technicko-strojní školu, poté pracoval jako mechanik, sanitář, knihovník, vrátný. V letech 1998-2004 byl zaměstnaný jako asistent produkce v České televizi, v současné době korektor. Kromě poezie se věnuje i výtvarné tvorbě, zejména fotografii a koláži.
(*1959) Především malíř, který je ale i autorem mnoha esejí, básnické sbírky Shell, sérií textů Kyselá neděle a nekonečné divadelní hry Dva lidé žijící ve Světelném městě.
(*1972) Básník každým coulem, ale též prozaik a psycholog. Svůj čas tráví připravováním literárních večerů v Domě čtení nebo v kavárnách. Jeho velkou vášní je cestování a procházky – jeho šestá sbírka se příznačně jmenuje Malé exily.
(*1975) Narozen ve Slaném, za tuhé Normalizace, květnové dítě, Blíženec. K poezii ho to táhlo už na základní škole, kde recitoval na různých soutěžích (vč.Puškinova památníku, který s Puškinem neměl absolutně nic společného:-) ) Po vyučení a prvních pracovních pokusech zakládá beatovou kapelu Applause, se kterou sporadicky vystupuje dodnes, hlavně ve Slaném a okolí. Přes svého, bohužel již nežijícího dědečka se dostal ke sbírkám kroměřížské básnířky a nevlastní babičky Svatky Mášové. Učarovaly mu a některé z nich zhudebnil a začal hrát sám, nebo v duetu s houslistou Michalem Skalickým na různých literárních večerech. Těch pomalu přibývalo a tak začal zkoušet psát básně vlastní. Toto snažení vyvrcholilo sbírkami: Diagnóza: Blíženec (2014, samizdat), X - tý křížek (2015,samizdat), Paradoxy vraha motýlů /Zloděj miniatur (2018, Česká moře) a nyní pracuje na další s názvem Žiju...
(*1963) - absolvovala Pedagogickou fakultu. UK, dále pak také Konzervatoř Jaroslava Ježka - obor tvorba textu a scénáře /ateliér Jiřího Suchého/ . Vystudovala DAMU u profesora Ivana Vyskočila obor: Herectví , pedagogika a autorská tvorba. V letech 1994-98 v angažmá Divadla na zábradlí jako herečka.
(*1965) Prozaik, experimentátor, básník, dramatik, nakladatelský redaktor. Držitel ceny Zlaté pero Ondřeje Pavelky (2013) udělované divadelníky kolem malé divadelní scény Studia Rubín.
(*1961) - písničkář, kytarista, textař a snad trochu i básník. Založil projekty Veršotepárna a Shaalendář kde propagoval četbu a psaní poezie. Je organizátorem literárně-hudebních večerů Shaanel 5. Připravuje vydání básnické sbírky.
(*27.6.1965 - † 12.4.2021) Dcera, sestra, matka, manželka, teta a švagrová. Pro radost si píše zhruba od 12 let, vydala (zatím) tři knihy, má jednoho bratra, dvě děti, (postupně) dva manžely a tři kočky. Pořádá a spolupořádá různé akce, například festival Literární Vysočina www.literarnivysocina.com a skoro 15let Večer přiměřených depresí, což je taková šance pro autory zavedené i nezavedené.Podrobnosti na www.primerenedeprese.cz. Pikantérie na www.zorasimunkova.cz.
(*1976) Básník, prozaik a výtvarník. Vystudoval sochařství na VŠUP /ateliér Kurta Gebauera/, diplomoval v roce 2004. V roce 2007 publikoval sbírku básní Zmínky a případky v nakladatelství Literární salon, v roce 2010 sbírku básní Co drží Nizozemí v nakladatelství Fra. Jednotlivé básně mu vyšly ve francouzštině, angličtině a italštině, je zastoupený v italské antologii mladé české poezie Rapporti di errore (Mimesis 2010), v anglické antologii From a terrace in Prague (Litteraria Pragensia 2011) a také v antologiích Nejlepší české básně 2011, 2012, 2013 (Host). Roku 2015 mu vyšla sbírka povídek Něco cirkusového (Dybbuk) a sbírka básní Nejasný rozměr (Perplex). Jeho jednotlivé povídky byly uveřejněny v časopisech Host, Haluze, Pandora, Uni. Pracuje jako výtvarník návrhář, knihovník, kurátor.
(*1973) Narodil se v Nové Pace, na Filosofické fakultě UK vystudoval obor filozofie - český jazyk a literatura, nyní zde dokončuje doktorské studium komparatistiky. Civilní službu strávil ve sdružení Fokus Myklub Liberec, které se stará o duševně nemocné. Byl kurátorem liberecké Malé výstavní síně a Galerie U Rytíře, do sociálních služeb se vrátil v Kulturně komunitním centru Art na Letné. Literárně debutoval v roce 1990 básnickou sbírkou Koncerto grosso (Mladá fronta), za sbírku Ztracené peklo (Český spisovatel) získal o čtyři roky později Cenu Jiřího Ortena. Z knih na hraně mezi poezií o prózy mu vyšly Pohyblivé prahy chrámů (Mladá fronta, 1991), že ne zas až (Host, 2003), Stisk (Torst, 2007) či Za dlouho (Argo, 2016). Napsal monografii sochaře Ladislava Zívra (Kant, 2013), edičně se podílel na zveřejnění textů a výtvarných děl Zdeňka Koška, Františka Nováka nebo právě Hany Fouskové. Jako hudební a literární performer připravil s Michalem Ratajem představení Škrábanice (v letošním roce vydali u Polí5 druhé album Zaškrábnutí) a s Pavlem Novotným Ursonate podle básně Kurta Schwitterse.