Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Divoké víno a Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Nebudem
Co počneme si se sebou,
když spolu nebudem?
To nevíme,
tak jako dnes,
že spolu nebudem.
Zkoumáme egolam: budem i nebudem.
Už brzy se však ztratíme
a skoro nebudem,
tak někdy, jak to chodí,
pak nikdy nebudem,
trochu to zabolí,
po chvílích zesládne,
stejně jak šlehačka
na kávě v cukrárně.
To spolu zas budem,
i když už nebudem.
Podzim 2012
Čeká paní na tramvaj ... a ...
a nezní to jako báseň
i když je listopad a slunce
proplétá si hravě listím.
Zní to jako vtip,
jenže konec srandy,
tady je konečná!
Paní nevděčná - proklíná:
Oni to celé změnili!
Debili!
Kde byli, když já jsem
běhávala polemi
a na rtech svých doremi.
Změna je život!
Hýbejte se molekuly,
prohýbejte námi
vy jež si nevidíte
ani na špičku národa.
Co naplat, alespoň že
nezakázali mi vaječňák.
Do buchet rum až o vánocích!
Autobus přijel,
po paní veta
a nakonec
jen konec světa.
Jsme plni
Nebe je plné hvězd
a my jsme plni smrti.
Mluvíme, abychom se nedorozuměli.
Nebe je plné hvězd
a my jsme plni SMS.
Nebe je plné hvězd
a my voláme po odpovědi
pánu Bohu do schránky,
Pánu Bohu,
který je plný hvězd.
A teď máš babu ty!
Nebe je ze mě
země jsi ty,
jsem vesmír na konci planety.
Noc je bledá,
bledý jsi ty,
Bůh je saniťák,
chce jen pomoci.
Vzhůru nohama,
přitažlivost - nepřitažlivost,
přítomnost - nepřítomnost.
Bůh je ajeťák,
točí se s náma
v nekonečný síti
a teď máš babu ty!
Podzim
Podzim obnažený ? deštěm obložený,
pak přemožený ? jejich obležením,
skoro se žením, když přichází
polo-obnažená ? žlutou vyzdobená,
jak rajče paprikou,
ta ? žena,
svítí semafor.
Mlčím, jak pěna,
když listí padá ze stromů,
korunou z hlavy zaplatím,
hlavu tu vítr vyvětrá.
SloŽena
Mezi zeleninou,
složité stroje na složitější motor,
složení lidé
a židle složené.
Složitost sněžná,
jak soustředění při tenise,
složenky, smaženky,
složité vrásčenky,
čelenky z vrásek,
složité domněnky.
S lodí se vlny ženou,
složité žít se ženou.
Výložky - vložky vlažné,
na trampolíně - líně
skákají složky v spisech,
skleničky na ubrusech
jsou zpola vypité,
složený sáček té,
službu svou vodě dává
- vzdáleným krajům - hrnku.
Vzdát se všech vzdáleností,
uškrtnout poslední sirku.
Vytáhnout telefon a zavolat,
složit jí poklonu
a složit se jak papírový drak.
Kabát
Znuděnej chlap,
co na to pět let nešáhl.
Smrt to je prd
a život věšák,
visíš na něm,
jak poslední v šatně.
Bakterie
Stojíme s otcem
nad žumpou hoven
a posadit se nedáme,
o bakteriích přemítáme.
Vedle postává chata v lese,
jsme uprostřed
na cvičišti cvrčků.
Koukáme občas na sebe,
na zrcatlící hladině
a občas kolem žumpy okem mrknem
a je to cvrkot.
Pak baterkou do žumpy (hovna, moč, tlející papír),
stojíme s otcem nad žumpou hoven,
už setmělo se.
Jak dvě velké bakterie
nad hladinou čumíme,
pokuřujem
a je nám v podstatě do zpěvu.
Čerpadlo přede ještě hodinu.
Ruleta
Má hlava děláááááááááááááááááááááááááááááááááááá,
mé rucéééééééééééééééééééééééééééééééé,
žetony v kapsách mi chrastí,
že Tony?
Kulička dokola obíhá
a ruleta se točí.
Vsadil jsem na jediné číslo
a za to trnu hrůzou,
za to si odpykávám vítězství
anebo prohru,
pokrm svůj pojmu
a pak se ztratím ke hvězdám
s tlustou šablonou na předloktí.
V nevěstinci
To byl bordel!
Seděli jsme nad ránem na válendě
a povídali si o dětech.
Stálo to za to, ikdyž nestálo.
Ta kurva mi vykouřila
všechny cigára.
