Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Vyždímanej pomeranč (povídka)
Snad citron bez odpuštění, vystříklí hnis někomu cizímu na kabát.Bezprizorní čekatel v kavárně Tragedie o hodinu dřív s lístky do dvanácté řady,s kravatou ještě v kapse hned vedle lístků a kapesníku objednán separátním psem hlídajícím vchod do jeskyně.Cestou do divadla potkal pár mrtvých , jako když se on prochází hřbitovem , tak se mrtví někdy na podzim procházejí mezi živými .Pokleknou k nim a čistí , co z nich zbylo.
Moravská třešeň je v polovině , starý rébus, s kterým si láme hlavu v divadelní kavárně plné manželek a přítelkyň kamarádů , kteří by snad dnes večer měli přijít na představení.Unavený herec sedící v šatně ve kraji světla a tmy.Nenápadný uzoučký proužek dýmu opouští jeho nozdry podobné odhodlání koni.
Nadržená bolest sebou občas škubne kdesi v páteři.Jakoby čekal v čekárně přeplněné stehny,břichy a zpocenými zády.Jakoby stále hledal výmluvu, proč kdysi dávno neřekl, že půjdou všichni do kina a teď hledal ospravedlnění v kavárně divadla Komedie.
Občas si připadal sám , jakoby všichni byli na dovolené.Neutěšený vnitřním světem snaží se podobat vylouhovanému sáčku čaje v popelníku.Půlhodina je již dávno pryč.Vlevo pár lidí z literárního spolku a vpravo banda popelářů.
Dnes je prý derniera, v kavárně to vře – kouření, srkání a šebetavé prchání prstů po stolcích.První gong, u šatny pořád někdo stojí.Před vstupem na záchod se mrkne na cedulku s pohlavím.Ujištěn vyhlíží hladově skrze vyžrány divadla do celého světa.Druhé zvonění, jak budík po ránu s ním škubne.Zaplatí u baru a pozoruje, jak všichni po schodišti odcházejí na představení.Nervozita milenců kolem oběda.Postavené hlavy – angrešty s neznámou kyselostí na rtech.Je nás tu hrstka,co mají odzvoněno.A třetí klinkání znervózní i barmana.
Rozžhaví se doběla, jak ruská raketa země-země!Neudiven pomáčkne lístky v kapse a frivolně odchází z představy klikatým bludištěm mezi kulisami města...
Beátce
Můj protest song je párek v rohlíku
a zákaz pondělí na úředních deskách.
Minulost ztrácí se ve freskách
a mé oko – plný břich
je trochu na oko baroko.
Kde tedy poletuje hřích?
USMRKANÁ
Vyhrk mi smrk
a já na něj tůdle!
Hned vytáhl jsem kapesník ,
tu máš ty nudle!Nudle!!!
Tu máš ty bílej pudle ,
co z lidí děláš usmrkance ,
tu máš ty kanče , štrůdle.
Tu máš ty tího , ať jsi lehčí....
… tu máš ty!!...a hepčí!
U Kata
Zemřete v podvečer tokijském metru,
U kata změnili vchod,
Čekám na knihy o matematice
Algebra neexistuje
V blízkosti technické knihovny.
Čekánu lidi,který chtějí něco říct
Většinou svoje výlevy duše,
Která nikam nepatří,
Rád jako ostatní s chutí mluvím
Psát na stroji je jako hrát na klavír
První láska
s dětským zalíbením,
je ta ke které se už nikdy nevrátíme,
nejširší paleta malíře,
jež jak povodeň se valí našimi myšlenkami.
Vztyčené prapory svobody ,
jsou chvíle ,
kdy noříš nohy do vody,
pak dospělost a podvody....
Opravdová a největší,
kdy srdíčko je tak malé,
že by mohlo prasknout ,
je pohádka dospělých
v dětství ,jež vnímáš,
jako opravdoví život
zrady,lásky a pokušení.
Dětská láska v tobě navždy spí,
spí protože jsi člověk
a teď mě posloucháš,
spí,protože je to láska,
jež ucítíš budeš-li milovat
i svůj ztroskotaný koráb
na neznámém moři,
pln vln a jedovatých příšer,
pln plynů z aut
a shánění se po úřadech
a samoty bez cíle.
První láska,
snad připadá nám dětská,
to ale dospělost o to lepší nebude,
tak vrývej se dál všem pod kůži...
...ty krásný dětský přelude....
Žít zodpovědně nezodpovědně
Jsme dnes tu bez lásky,
jak řádky bez odstavce,
jsme dnes tu sami v sobě
a snažíme se propojit.
Někdo má hlodavce a jiný dravce,
v sobě i době už se nezmění.
P.R.O.Č.
Proč opouštíme
ty ,co milujeme?
Proč černou kávu
vodou zalijeme?
Tak řekni bože,
proč se párujeme,
když se v těch párech
zase jenom štveme?
Proč rodíme se
a pak zas umíráme?
Proč bereme si ,
to co dáme?
Proč potom
vždycky přemýšlíme?
Když ti to bože
vždycky sníme...
TAK NEJRADŠI BYCH TI JEŠTĚ ZAVOLAL
TAK NEJRADŠI BYCH TI JEŠTĚ ZAVOLAL
...a telefon mi visí přímo z ucha.
Mrzí mě,to ,že jsem ti vždycky lhal
-já vím,žes vždycky byla mrcha.
Tak proto prchám,
Proto jdu vždy dál
a zapaluji si poslední cigaretu.
Na spodním retu,
V tom rychlém letu,
Kdybych to s tebou neprohrál,
Nedělo by se třeba nic .
VIDÍM SVOJÍ HOLKU
Vidím svojí holku,
nasládlost rtů,
hebký průlom těla.
To všechno se mi nezdá.
Kráska pompézního neonu,
připomíná vůni ráje,
zářivá hvězda.
Tak pořád vidím svojí holku
-miluje se s nějakým cizím chlápkem..
DospěLost
Být dospělým
je krásné.
Umíte si spočítat snad všechno.
Milimetry dětství,
centimetry vašich údů,
metry lásky,
kilometry od domova
a souřadnice ,
kde se právě teď nacházíte.
Tak mi teď řekněte
proč si mám měřit puls?
