Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Nacházíte se na stránce: Autoři /
Ondřej Linhart
USMRKANÁ
Vyhrk mi smrka já na něj tůdle!
Hned vytáhl jsem kapesník ,
tu máš ty nudle!Nudle!!!
Tu máš ty bílej pudle ,
co z lidí děláš usmrkance ,
tu máš ty kanče , štrůdle.
Tu máš ty tího , ať jsi lehčí....
… tu máš ty!!...a hepčí!
U Kata
Zemřete v podvečer tokijském metru,U kata změnili vchod,
Čekám na knihy o matematice
Algebra neexistuje
V blízkosti technické knihovny.
Čekánu lidi,který chtějí něco říct
Většinou svoje výlevy duše,
Která nikam nepatří,
Rád jako ostatní s chutí mluvím
Psát na stroji je jako hrát na klavír
První láska
s dětským zalíbením,je ta ke které se už nikdy nevrátíme,
nejširší paleta malíře,
jež jak povodeň se valí našimi myšlenkami.
Vztyčené prapory svobody ,
jsou chvíle ,
kdy noříš nohy do vody,
pak dospělost a podvody....
Opravdová a největší,
kdy srdíčko je tak malé,
že by mohlo prasknout ,
je pohádka dospělých
v dětství ,jež vnímáš,
jako opravdoví život
zrady,lásky a pokušení.
Dětská láska v tobě navždy spí,
spí protože jsi člověk
a teď mě posloucháš,
spí,protože je to láska,
jež ucítíš budeš-li milovat
i svůj ztroskotaný koráb
na neznámém moři,
pln vln a jedovatých příšer,
pln plynů z aut
a shánění se po úřadech
a samoty bez cíle.
První láska,
snad připadá nám dětská,
to ale dospělost o to lepší nebude,
tak vrývej se dál všem pod kůži...
...ty krásný dětský přelude....
Žít zodpovědně nezodpovědně
Jsme dnes tu bez lásky,jak řádky bez odstavce,
jsme dnes tu sami v sobě
a snažíme se propojit.
Někdo má hlodavce a jiný dravce,
v sobě i době už se nezmění.
P.R.O.Č.
Proč opouštímety ,co milujeme?
Proč černou kávu
vodou zalijeme?
Tak řekni bože,
proč se párujeme,
když se v těch párech
zase jenom štveme?
Proč rodíme se
a pak zas umíráme?
Proč bereme si ,
to co dáme?
Proč potom
vždycky přemýšlíme?
Když ti to bože
vždycky sníme...
TAK NEJRADŠI BYCH TI JEŠTĚ ZAVOLAL
TAK NEJRADŠI BYCH TI JEŠTĚ ZAVOLAL...a telefon mi visí přímo z ucha.
Mrzí mě,to ,že jsem ti vždycky lhal
-já vím,žes vždycky byla mrcha.
Tak proto prchám,
Proto jdu vždy dál
a zapaluji si poslední cigaretu.
Na spodním retu,
V tom rychlém letu,
Kdybych to s tebou neprohrál,
Nedělo by se třeba nic .
VIDÍM SVOJÍ HOLKU
Vidím svojí holku,nasládlost rtů,
hebký průlom těla.
To všechno se mi nezdá.
Kráska pompézního neonu,
připomíná vůni ráje,
zářivá hvězda.
Tak pořád vidím svojí holku
-miluje se s nějakým cizím chlápkem..
DospěLost
Být dospělýmje krásné.
Umíte si spočítat snad všechno.
Milimetry dětství,
centimetry vašich údů,
metry lásky,
kilometry od domova
a souřadnice ,
kde se právě teď nacházíte.
Tak mi teď řekněte
proč si mám měřit puls?
KLIDNÝ ŽIVOT
Láskou oslepen,životem omámen,
přestal jsem pít
a stal se taxikářem,
co vozí tě každou noc,
jak zakletou princeznu
do říše karburátorů.
Láskou oslaven,
životem políben,
přestal jsem v noci chrápat
a stal se manželem,
co splní ti každé přání,
má bílá paní.
Láskou pobaven,
životem poblázněn,
přestal jsem zčistajasna
hledět do poloprázdna.
A stal se otcem,
co nadává v hospodě
a nemá problémy.
Večerní procházka
Ptáci létají velice nízko,tam u pobřeží,
kde se prachy vznášejí v ohni.
Stojí tam i rodný dům,
kde ti rodiče dramatizují život
a zatím domem první polibky
a první skleničky a svíčky,
třeba i do motorky.
A tak se každý večer
Procházím na pobřeží.
K mým krokům se rozlévá
oceán mého srdce.
Někdy klidné, někdy rozbouřené.