Michal Matzenauer
(*1947). Básník a výtvarník, do roku 1989 publikoval v samizdatových časopisech, sbomících a vydal dvě básnické sbírky Alkohol v krvi a Pokročilá doba. Účastnil se také několika jednodenních nebo jednohodinových výstav. Od roku 1989 vydal několik knih poesie (Ostrovy v hlavě, Soukromý labyrint atd.), měl řadu samostatných i skupinových výstav. Publikoval a vystavoval i v zahraničí a ilustroval několik prozaických a básnických knížek (Postavy na zpracování, Pití čaje ve volné krajině aj.)
https://www.pametnaroda.cz/cs/matzenauer-michal…
Tanec
Není pohybově nadán
takže chodí tančit až k ránu
po čtyřech lahvích
To už se tam točí a motá
Lidé se smějí
a on se směje taky
Vypadá jako blbec
ale většinou to nikomu nevadí
Kdyby si aspoň mohl sebe vážit
jenže padá a propadá se
tam kde už nic není
odkud není návratu
Paměť se uzavírá
Ta paměť je hyena svědomí
Jirka Plaček (Básník, spisovatel a biolog)
Když já přijdu do hospody
tak po druhým pivu
už nemůžu poslouchat ty kecy
a jak jsem hlasitý
tak po třetím mě už vyhazují
Já ty lidi tak otravuju
Ráno když si nedám pivo
tak nejsem schopný vstát
a když si ho dám
tak zase nemůžu psát
protože já píšu jen naprosto střízlivý
takže já jsem vyřízený
Mám tady kufr pod postelí
a tam mám rozepsaný věci
dokonce román tam mám rozepsaný
jenže to nemohu dopsat
Dar
Bůh se nade mnou slitoval
a dal mi schopnost udělat něco
naprosto nedůležitého
Chytil jsem příležitost pevně za pačesy
Hřebíky
Smrtící hřebíky trčí z trámu
a kape z nich krev na bezdomovce
opřeného o zeď
který drží v ruce nedopitou láhev kořalky
Zapomněl jsem vám říci
že dostal zbrusu nové ponožky
ale nevěděl co s nimi
a tak je rozpáral na tenké proužky
a vyrobil molotovův koktejl
aby se podělil
o všechen vztek a zlobu světa
Praštěná pohádka
Veselý domeček
proradnýho strejčka
uprostřed návsi
vlevo mlejn
jindy vpravo
záleží jak si stoupneš
a najednou proti tobě ježišek
velkej jak bejk
a když si prdneš
všechno zmizí
Jen jedenáct průklepákú
Jen jedenáct průklepáků
dvanáctý se nedá číst
Jen jedenáct průklepáků
dál je nečitelný list
Vole všechno je to rozmazané
Rozmazané i namazané
Vole jsme v televizi vole
a všechno je to rozmazané
Rozmazané i namazané
Pták který stříhá nohama
Útržky myšlenek na budoucnost
nemůžou vrátit skutečnost
která je přítomná
Ne utečeš Neuletíš Neuplaveš Nezmizíš
Vidíš tu přítomnost všemi čtyřmi
Běhá z toho mráz po zádech
Už se zase mají bát aby to fungovalo
a politici jsou zázrační hezouni
Takové pohlazení pendrekem v nohách
nebo škrcení mandlí ručníkem
a pálení trsátka cigaretou je jako polibek
absolventa Paznechtologické fakulty Univerzity Karlovy
když běží Emil Finiš s plynovou maskou z první světové
kolem Milady Horákové
jenže nemá čas
Běží na čas
Národ mává a taky svět mává
a Emil plácá Danu po řiti
aby sebou hodila
Je pár rokli po válce
a kde kdo vítězí
Jenže národ mává
mává pořád
Čtyřicet roků mává
a taky tleská
dokud mu nedají klíče
Pak začne zvonit
Pak si začne zvonit
A kdo to odnese ?
Já to teda odnesu
Ne nosit ne
Na nošení jsou jiní
Nošení sov do Athén
je nošení vody do moře
a donosit ten děravý kabát už ani snad nejde
Bledulky stojí v poli
a mají v očích jen zlozvyky
Jen jedenáct průklepáků
dvanáctý se nedá číst
Jen jedenáct průklepáků
dál je nečitelný list
Vole všechno je to rozmazané
rozmazané i namazané
Vole jsme v televizi vole
a všechno je to rozmazané
rozmazané i namazané
Underground
Úsměvní staříci
ve vlněných podvlékačkách
vyrábějí idylu mládí
Nahoru dolu
dolu nahoru
Cestička k domovu vyježděná ruskými pásáky
Za všechny akordy
Hosana
Nejde jim na rozum ta melodie
Všechny ty noty
Všechna ta slova
Hosana
Všechna ta tajemná slova
a všechna ta tajemství
Tolik půllitrů svět nezažije
Hosana
Přece to nebudete míchat
Panák slovo
Slovo panák
Je zrozené k něčemu vyššímu
Ty cesty nejsou vyasfaltované
To se nedá naučit
Labyrinťáci vědí své
a země stále ještě nevychladla?
a kdo bude rodit mladé
a někdo se musí alternativně vyzvracet
Ty cesty nejsou vysypané kačírkem
To se nedá naučit
ani vyzpívat a vyřvat
Paranoia blues
Hosana
Akordy hudba slova
Slova melodie
a třeba krása
Krpce
Krpce jsou valašské boty
a nosili je muži i ženy
Za mého mládí je nosili už jen
tanečníci a zpěváci valašského krůžku
Můj kamarád v nich tančil odzemek
V tom souboru byl ogar jen on
a jinak tam byly jen samé cérky
Trochu jsme se mu smáli
a trochu záviděli
protože to opravdu uměl
Po okupaci rusáky v osmašedesátém
emigroval do Kanady
Po dvaceti letech se vrátil
a zemřel na AIDS
Nechoď mi sem na snídani
Nechoď mi sem na snídani
Zůstaň raděj doma přeci
Nevíš vůbec jak se chovat
a já stále lovím raky
abych hlady neumřela
Napsala jsem tvému otci
aby přijel na Vánoce
ale nevím co pak bude
když se stejně nechce vrátit
aj á sama nevím ani
jestli ho chci ještě vidět
když je pořád samá ženská
Namažu ti chleba s máslem
Už ti ho tu raděj balím
A však sněz ho někde jinde
No a stejně jednou napiš
Co se děje
Co se děje
Kdy to přišlo
Je to stále ještě tady
Ale když to odvoláme
Nenajde se nikdo asi
Kdo by ještě pomohl nám
aby se nám dobře žilo
a měli jsme všeho dosti
Stejně máme celkem vzato
vzpomínky na lepší časy
Chodili jsme do kostelů
Nosili jsme dlouhé vlasy
Vzpomínat je celkem dobré
Není to však k uživení
Po poledni zas to přišlo
Šlo to támhle tamtím směrem
Nezdá se že by to chtělo
říkat všechno co tím myslí
protože ví - svět je krásný
a bohatý na nesmysly
