Milan Erben
(*1959) Básník a zpěvák kapely Slum. V roce 2004 mi vyšla sbírka „Koncem adventu“ v nakladatelství Alfa-Omega, roku 2006 CD Slumu, v roce 2008 sbírka „Perimoukasso“ ve stejném nakladatelství. Vystupuji sám nebo s kapelou v klubech, kavárnách, hospodách a na festivalech. Občas mi něco vyjde v časopisech, mám také samizdatové sbírky pro děti „Mladý kos“ a duchovní poesie „Zde zatím“.
http://www.kapelaslum.cz/
Jako by na mne padla tíha básní
Jako by na mne padla tíha básní.
Procházím mřížovím
po bílých schodech jejich odrazů,
do duší obzorů
a nebem tu, až k choulení se
pod jejich váhou dopadu
k rozbitým pomníkům,
chropotům a šelestům.
Máš-li problémy
Máš-li problémy, kup maznici a mezi spoje vstříkni olej.
Stroj zapni nejprve naprázdno a postupně zvyšuj zátěž.
Až vše praskne a rozletí se, zkus to po opravě znovu.
Pokud opravit nejde, stroj ekologicky vyhoď a tvrď,
že si pořídíš jiný. Když jej dlouho nemáš, zvědavé dotazy
uklidňuj tím, že čekáš na lepší model. Nakonec se zapomene.
Její láska snesla ponížení
Její láska snesla ponížení.
Nemoc a samota ji krušily a přitom nepřestala milovat.
Srdce se jí mohlo rozskočit něžným citem,
který neměla komu z fyzicky přítomných dát.
Byla ošklivá a hrdá, velmi nepříjemná kombinace.
Dívali se na ní se soucitem, ale štítili se jí.
Neměli jí rádi, protože cítili, že je převyšuje
a navíc jim připomínala jejich nedokonalosti.
Když umřela, všichni si oddychli,
i když jim trochu scházelo, že neměli koho zneužívat.
Ale takových je více.
Jednoznačně prokázal, že je nudný patron
Jednoznačně prokázal, že je nudný patron.
Moc chtěl být zábavný,
jenomže sotva něco řekl, tak se ostatní nudili.
Ještě horší to bylo s gesty,
radši se nešklebil a držel nepokojné ruce.
Pořád mu dávali najevo, že čekají výbornou zábavu.
Nejraději by se propadl.
A tak nechal je.
Dokola mluvili o sobě,
o svých milencích, práci, zájmech
a prokládali to žerty,
které nebyly pouze trapné, ale i hnusné.
Nemohl se odtrhnout,
fascinovaně do sebe lil piva
a druhý den měl pachuť v ústech, v hlavě
a po celém těle.
Ocílka hrudí
ocílka hrudí
trochu studí
naproti tobě
ležet v hrobě
hrdě a rovně
Nevěř, že se to lehko spraví
Nevěř, že se to lehko spraví.
Chtějí tě zničit.
Ale nebojuješ proti lidem,
porážka nic neznamená.
Musíš držet zdvižené ruce,
With a little help from our friends.
Umíš pěkné verše
Umíš pěkné verše
s vtipnými zápletkami
a pitvořit se u toho?
Pak jsi náš.
Stáváš se členem party
nějaké skupiny,
například „11,5“
nebo „centrální difúze“.
Možná, že nás poslechl
Možná, že nás poslechl.
Ale dál vytváří své ticho,
které ho předchází mohutným průvodem.
Neskrývá se, pouze odívá nepřítomným pohledem
ryba – vrána, ryba – vrána.
Je to pomocník.
Pomáhá odkrývat bolavá místa
a rozbíjí povrchní představy.
Je jako buddhismus, odkryje, ale nevyléčí.
Chtěl jsem si to s ním rozdat,
ale nemá na rozdání.
Zato mu odvádím daně –
únavu, stáří, ošklivost, nemoci, smutek,
ale nejraději má zoufalství a zmatek.
Tím roste.
Kdy přichází?
To je tak, nechává čekat, přijde neohlášen, nechce odejít,
najednou je pryč, aby vzápětí
ryba – vrána, ryba – vrána
byl zde.
S krásným tělem
S krásným tělem
v lotosové pozici,
čaj nečaj,
korálky keců,
vedro a dusno
nových nápadů,
stejně úchylných,
jako osobní prožívání
nových princezen.
To stokrát raději
anonymitu
tlustých Američanů
fast foodu.
Jednoduchost
Jednoduchost
a pravidelnost
mi dávají
sílu,
nesou mne
od složitostí
a výstřelků
do náruče
hlubin.
Tak
i pohled
tvých očí
má sestro,
tak
i samota
posiluje
společenství.
