Jarmila Hannah Čermáková
(* 5.6.1945 - † 6.3.2024) Básnířka, žurnalistka, dramatička a loutkoherečka se narodila v Praze. Maturovala na Výtvarné škole V. Hollara a ve studiu pokračovala na DAMU (obor loutkářství). Debutovala v roce 1982 odbornou publikací Herci pro pět prstů. První angažmá přijala v Liberci. Později působila v Naivním divadle a hostovala i v tehdejší Ypsilonce. Angažmá skončilo v roce 1968 a v dalších letech působila v černém divadle Laterny Magiky. Kromě literární tvorby a psaní knih pro děti se Jarmila Hannah Čermáková věnuje i výtvarné činnosti a zabývá se též romskou problematikou.
http://xxvi.layne.cz/index.php?option=com_content…
DRSNÉ TRESTI
Drsný trs trávy
v drsných pěstích
A horké tresti
hořké tresty
Kříž
rozpřažený na pelesti
vstříc zuřivému
vzteku ran
A marný křik
zduřelý vzlyk
- Po neřesti
jen zkrvavělý povian
A pavián
zvířeckých pudů
puštěný
náhle z řetězů
na chůdách vláčející zrůdu
s popravčím špalkem
Z pařezu
můžeš sčítat kruhy
a odečítat řadu let
kdy nebude už žádné příště
Jen kat
blázen
a popraviště
a na stolici Hladolet
SINAI
Parný den
ztrácí sandál
v písku pouště
Jakoby pardál spal dál...
Neopouštěj mě, Pane!
Hrdlo mi puká
žízní
Trýzní mě hlad
A pardál tiché hrůzy
číhá
až moji chůzi
zlomí beznaděj
v duši
neschopné milovat
DCERA
A kvílet budu nad tou chvílí
kdy mi tě z hloubi vylovili:
napůl rybu
a napůl dítě
uvízlé v sítích dívčích přání
Přinášet na dně očí lásku
bez
pozemského milování
NÁROŽÍ
Už neumíme
podat vodu
Už neslyšíme plakat dítě
Už jenom nářek psů
nás bolí
víc
než psí lejna
Stále stejná nadílka hnoje
kolem školy
JAZYK
Znova
vykřiknout nad ostřím slova
až zpění krev
Znova
tnout břitvou k jádru vět
a neslyšet
tu řídkou plytkou kalnou
mateřštinu Kde ničemové
mluví o ničem
a zákonitě berou
nadarmo
jak jméno Boží tak i Desatero
IREÁLNO
Drasticky
vkročit do dramatu
a drásat drápem
draperii
Herec to umí
Ten to umí!
A draperie sotva ztlumí
hamletovský řev
jeho nitra?
Pak půjdeš domů všedním městem
Nuda tě zválcuje
jak těsto
Co bude zítra? V hrůze
tušíš že bude schůze
NOVÝ ZÁKON
S pokorou
ovečky zbité
Jak vytrestané dítě
vracím se znovu do stáda
Dost ráda
že jsem dosud živá
Má vratká
svíce dohořívá
a vrátka
zejí za pastýřem
Já nežehrám
Jsem pouhé zvíře
Od obzoru až do věčnosti
žeh žertvy
doutná
v morku kostí
aby dohořel k slávě boží
Jsem
ovčí rouno v ostrém hloží
cest
O)copyright:jhvČer
ŠKOLA ŽIVOTA
Hřejivé stopy
v prachu září
Pár plachých tváří
v prvních třídách
Pach
důvěrný jak čerstvá střída
krajíce s máslem
střídá se
s křikem o přestávce
Přezůvky
s rozšlapanou křídou
důvěřují
že zítra přijdou
zpět
Ach rozbor vět! Ach rozpor let!
Současnost
však už neodlomí
čerstvý
krajíček z pekárny
a kakao
mi nezavoní
Jen budík
chladně oznámí
jak dávno už tu není máma
Jsme na to strašně sami
mami!
O)copyright:JHvČer
MATEŘŠTINA
Já
ti choti
nelichotím
Já
jsem tichá
chot´
Ty
jsi bujný hřebec v páru
o milosti nemáš páru
Já
jsem lichá
lod´
Pevná
Čistá
Neposkvrněná
matka
má
Bohu dík
v náručí
Krista
O)copyright:JHvČer
Rokytnice
Podhůří – kraj kde se taky žije
Lidé peroucí se s osudem
cirkusáci bez šapita
s šikovností vzdušných akrobatů
vděčni i za malý potlesk.
Rukodělní dobrodruhové
co s vlasteneckou pečlivostí
obhospodařují svůj chátrající
domeček zasypaný velkou hromadou sněhu.
Lopaty a hrabla křišťálový jas rampouchů
a malebná námraza na okenních tabulkách.
Svět bez vyšlapaných stop
velká závěj za krkem
a z komína stoupá tenký smrad.
