Nacházíte se na stránce: Autoři / Jarmila Hannah Čermáková

Jarmila Hannah Čermáková

(*1945) Básnířka, žurnalistka, dramatička a loutkoherečka se narodila v Praze. Maturovala na Výtvarné škole V. Hollara a ve studiu pokračovala na DAMU (obor loutkářství). Debutovala v roce 1982 odbornou publikací Herci pro pět prstů. První angažmá přijala v Liberci. Později působila v Naivním divadle a hostovala i v tehdejší Ypsilonce. Angažmá skončilo v roce 1968 a v dalších letech působila v černém divadle Laterny Magiky. Kromě literární tvorby a psaní knih pro děti se Jarmila Hannah Čermáková věnuje i výtvarné činnosti a zabývá se též romskou problematikou.

http://xxvi.layne.cz/index.php?option=com_content…

DCERA

A kvílet budu nad tou chvílí
kdy mi tě z hloubi vylovili:
napůl rybu
a napůl dítě
uvízlé v sítích dívčích přání
Přinášet na dně očí lásku
bez
pozemského milování

NÁROŽÍ

Už neumíme
podat vodu
Už neslyšíme plakat dítě
Už jenom nářek psů
nás bolí
víc
než psí lejna
Stále stejná nadílka hnoje
kolem školy

JAZYK

Znova
vykřiknout nad ostřím slova
až zpění krev
Znova
tnout břitvou k jádru vět
a neslyšet
tu řídkou plytkou kalnou
mateřštinu Kde ničemové
mluví o ničem
a zákonitě berou
nadarmo
jak jméno Boží tak i Desatero

IREÁLNO

Drasticky
vkročit do dramatu
a drásat drápem
draperii
Herec to umí
Ten to umí!
A draperie sotva ztlumí
hamletovský řev
jeho nitra?
Pak půjdeš domů všedním městem
Nuda tě zválcuje
jak těsto
Co bude zítra? V hrůze
tušíš že bude schůze

NOVÝ ZÁKON

S pokorou
ovečky zbité
Jak vytrestané dítě
vracím se znovu do stáda
Dost ráda
že jsem dosud živá
Má vratká
svíce dohořívá
a vrátka
zejí za pastýřem
Já nežehrám
Jsem pouhé zvíře
Od obzoru až do věčnosti
žeh žertvy
doutná
v morku kostí
aby dohořel k slávě boží
Jsem
ovčí rouno v ostrém hloží
cest

O)copyright:jhvČer

ŠKOLA ŽIVOTA

Hřejivé stopy
v prachu září
Pár plachých tváří
v prvních třídách
Pach
důvěrný jak čerstvá střída
krajíce s máslem
střídá se
s křikem o přestávce
Přezůvky
s rozšlapanou křídou
důvěřují
že zítra přijdou
zpět
Ach rozbor vět! Ach rozpor let!
Současnost
však už neodlomí
čerstvý
krajíček z pekárny
a kakao
mi nezavoní
Jen budík
chladně oznámí
jak dávno už tu není máma
Jsme na to strašně sami
mami!

O)copyright:JHvČer

MATEŘŠTINA


ti choti
nelichotím

jsem tichá
chot´
Ty
jsi bujný hřebec v páru
o milosti nemáš páru

jsem lichá
lod´
Pevná
Čistá
Neposkvrněná
matka

Bohu dík
v náručí
Krista

O)copyright:JHvČer

Rokytnice

Podhůří – kraj kde se taky žije

Lidé peroucí se s osudem
cirkusáci bez šapita
s šikovností vzdušných akrobatů
vděčni i za malý potlesk.
Rukodělní dobrodruhové
co s vlasteneckou pečlivostí
obhospodařují svůj chátrající
domeček zasypaný velkou hromadou sněhu.
Lopaty a hrabla křišťálový jas rampouchů
a malebná námraza na okenních tabulkách.
Svět bez vyšlapaných stop
velká závěj za krkem
a z komína stoupá tenký smrad.

Skazočka o první menstruaci

Na kuří noze
muří dům
namořen modře
z křoví ční

Zbloudilým
dětským střevíčkům
hořce
zní hořce půlnoční

Ponuře
bliká do noci
lojová svíce blekotavá
a po jedovém ovoci

váhavě tápe
ručka pravá
Drsná je duše
kouzelnic
a pavouk snovač
snová sítě

Nedej se dítě
Vzbuď se dítě!
Lusk dětství
puká
opouští tě – – –

Chytí tě snovač
churavý
a obejme
a unaví
a vyděsí a zasvětí tě

Pustí ti žilou do těla
vše
o čem matka mlčela
a co ti táta váhal říci:
že budeš jednou kouzelnicí
že musíš každý měsíc znova
s raněnou lunou ovulovat

že právě přichází tvá chvíle
magie
Černé…
Nebo bílé!?

Mongoloid

Maličká
ničí
z prsu pije
macešské mléko
cizí kojné
Drsná
nomádská melodie
a sem tam kletba
prýští hojně
do bílých oušek
z temných úst
A s každým douškem
bude růst
děvčátko
šestiprsté…
Z údů
jí stoupá temná síla
voo-doo
čerpaná z pastýřského kmene
z vrásek
rytých jak do kamene
z pokřiku mužů
ze stád yaků
ze stínu
křídel tažných ptáků
Snad bílá kněžka
podsvětí
ji odsoudila
k prokletí
že nesmí
jako jiné děti
na prsou vlastní matky růst
že místo mateřštiny
půst
z úst
v pouštním jazyce
ji čeká
Písečná poušť
a vyschlá řeka
a rohož
v jurtě
Pod stanem
kde bude
líhat s šamanem
« Předchozí 1 2 3 Další »