Miroslav Koupil
(*1956) třebíčský experimentální básník, výtvarník a performer. Vytváří kaligramy, je autorem morseogramů, píše experimentální, nonsensovou a vratnou poezii, rozvíjí tradice české literární grotesky. Navazuje na tvorbu rakouského básníka Ernsta Jandla. Svá díla na výstavách obohacuje performancemi pohybové nonsensové poezie založené na modulaci hlasu a precizním skloubení mimiky a pohybu těla. Výbor z díla: Tanec Techtlemechtle, Groteskavárna, Ovšemže o všem, TěpzamaT, Mašmiššiny.
https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/miroslav…
Inspirací
Strouhám mrkev.
S ostrou hrám Mrk krev.
Pssst! Pstrouhám ouška
ze pstroužka na masox.
A mám songs!
Vparkí
Nesedej na lahvičku!
Čerstvě natržená,
je na ní naprskáno.
Namoudro a postráno!
Natrhí
Prosil bych
jednu kukuřici
a jednoho kukohouta.
Kolik to kukudělá?
Kuk a jednu kukačku!
Díky, výkuku!
Šatní
Vysklízím šatní.
Co je namol, má smol.
Heslem Patník komu patník!
Zbyli zbití moli.
A šat z nich.
Povidlí
Kdo bydlí v Povidlí?
Povidlím ti to!
V Povidlí bydlí bůh a buchty.
Že mají duši denně se duší.
Nikomu to nepovidli!
Snísní
Nelež! Dáme si z vola čo?
Z vola lečo! A karbanhnátky!
A kabátnos! A pepřovou kýlu!
Né lež! Ale faleš nounou
svíčkovíčkovou.
Umoří
Z vína jemně rakovinná
budíš mě a jíš mě.
Co mně zbývá?
V tvém moři tumořím
se umořit!
Licho tkí
Posluš, moc ti to sluš!
Nejsi v tom huš pěnina,
ani huspenina,
jsi pevnina.
A šlus!
Vonucí
Doma hraje domaprimu.
Primadonu!
A venku?
Venku hraje vo cenu.
Vonuce!
Zwécí
Kabiny nepožírat, pánové!
Z toho jsou minima naminima!
Mušlí se k mušlím!
Co vyměšůštědě.
Co šumí deštěm.
