Jiří Olšovský
(*1952) Filosof a básník. 1970–1976 studoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze. 1979–1984 vystudoval dějiny filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. 1985–1992 encyklopedista a editor n Encyklopedickém institutu ČSAV. 1992–1997 akademický pracovník (specialista) a editor na Masarykově ústavu AV ČR. 1997–2011 badatel ve Filosofickém ústavu AV ČR. Jako filosof se zabývá existenciálním a fenomenologickým myšlením. Filosofická díla: Niternost a existence – Úvod do Kierkegaardova myšlení (2005); Heidegger a Kierkegaard – Na cestě k myšlení (2013); Stezkou proměny – Vhled do jógy a zenu (2017); Slovník filosofických pojmů současnosti (2018). Poslední básnické sbírky: Třpyt peřejí (2023); Zázněj mandloní (2019); Blíž nevýslovnému (2014). Poetické texty k fotografiím: Skryté rytmy země (2016).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Ol…
Odvaha zpěvu
Za veselého štěbetání
budují svůj domov
blankytný jak obloha
nespoutané vlaštovky
Tvé tělo se v jarním potoce
líbeznosti a slunce bez hranic osvěžuje
poletuješ po kamenech
paví očko intuice
sem tam se mihne
Jas a šumot hvozdů
proniká hluboko do srdce
tudy se vydáme k modravým horám
spočineme u pramene znících skal
Ti tam nahoře nemají čas na podstatné
nejdou ani na kraj lesa
stupňují moc nad přírodou
Jedna dívka přece vstává z židle
setřásá ze sebe plastový prach
vytáček že ji něco sežere
že ji větvička bodne do zadku
a slunce že je příliš prudké
nebo že je chlad jako by už popel spad
a že je lepší být ve vymezeném zmatku
Pisatel proměny se však odvážně vykoupe
v hořením Labi a živé vody se napije
proplouvá zakázanými místy
je jako horský světlík v skrytých polohách
Let odvážných
Každý je jiný proti pohoří
naproti vrškům se zrcadlí
Jsi v jádru objevitel
a svět se hroutí jak zábradlí
Jdeš si svou cestou
vnímáš krásu jara a podzimu
roztrháváš černé hávy inkvizitorů
zahoříš v mžiku jasem časoprostoru
Nemůžeš jinak jdeš přes zákazy
a báje popíračů Jak modrý motýl letíš
přes průzračnost hor a souostroví
vnímáš klima a den po průtrži
V světlině jsme opět spolu
medově spárovaní
i když zcela jiní
vzájemně oddáni žití
(Ukázky básní ze sbírky Třpyt peřejí)
Mistr
Tak mírně plují mraky
bez pout nutí spočinout
S borůvkami a moudrým tichem
být zajedno a lesem plout
Vodíkový motor dobývá svět
hukot rotoru jemně přede v dáli
peřeje ticha se valí
a nitro něžně sevře řeka
Připravený jde středem pěšin
do třpytu nebes se halí
Na hoře mezi údolími pobývá přírodní
světlo Má počátek v mlžných oblacích
Žulová hora sluncem zní
čarovný je pobyt v tajemství
Apoštolka
Markétčino nitro zas opravdově zní
je to čerstvý příliv vody z podzemí
když sucho a bouře se zvedá
růst teploty v noci spát nedá
Její krása rytmuje svůj projev
tančí podle tajemství přírody
nedá se zmást mocnými moguly
mile zní na jevišti světa její zjev
zatímco teplota roste a štíty ledovců
tají Před tváří neviditelna
se za pstruhy v řekách plaví
a ukazuje jak pozemsky žít v harmonii
se všemi živoky na smaragdových pláních
a sem tam táhnoucími ptáky
kteří se víc do záludných sítí nechytají
nenasytně mazanými žraloky a lháři
Přírodní horalka je s to nahlédnout i
do plastových tůní zanešených niter
stupňovatelů moci na zoufalé planetě Zemi
Čistě jak božské nebe plane její svetr
