Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Nacházíte se na stránce: Autoři /
Ondřej Linhart
LETNÍ ÚNAVA
Onoho léta,kdy mě vyhodili z fabriky na kondomy,jsem se přihlásil jako brigádník na výpomoc na poště.Bylo dusné vedro a slova,která jsem vedl s potkávajícími dívkami,se mi lepila na patro.Slepýši měli pré.Sousedka od naproti situaci zhoršovala,když qečeři svému manželovi podávala dušenou zeleninu . Jistě ji miloval ,jako svou ženu.Nicméně práce volala,jako lačnost po dobré krmi.Vyrazil jsem do ulic hledajíc adresu jistého Sigmunda Freuda.Cestou jsem rozházel pár drobných místníma žebrákům, několik složenek do schránek mým stálým zákazníkům.
Dorazil jsem na místo.Poslední největší balík měl opravdu na sobě nápis :
Sigmund Freud
Jahodová 13
Nejtěžší balík a ten chlápek musí bydlet zrovna až nahoře na kopci.
Zčista jasna se mi ujasnilo,že to musí být ten světoznámý psychoanalytik . Nedalo mi to. Vyhledal jsem nejbližší houští a opatrně jsem balík otevřel. K mému přeqapení zde byla další krabice s nápisem: „ŘEPA“.Běžel jsem proto hbitě do telefonní budky a obvolal svou ženu,matku,milenku,otce,dědu,
babičku,přítele z vojny,kamarádku z dětství, pejska Filípka,kočičku Aničku,myšáka plyšáka a myšinku kočinku - až mi došli jednotky.
Když všichni přišli ,společnými silami jsme vytáhli balík erotických časopisů.Všechna čísla zde nabýval Hustler - časopis svobody projevu - Sigmunde, Sigmunde - ty liško mrňavá.
Stiskl jsem zvonkové tlačítko.Po chvilce vyšla stará babička. „Jó Sigmund,ten už tady dávno nebydlí . Ale dejte mi to , já už to ňák zužitkuju...“.... .. a tak jsem se vydal doručit novou zásilku .
Nahá
bezejmennábez
jména
uzemněná
bez
měny
bez
jména
zemitá
zejména
jemná
mletá
zrnitá
bez
jména
nanečisto
ve studu
obalená
neměnná
zejména
jemná
mletá
zrnitá
bez
O TOM,JAK SE BUH STAL ČLOVĚKEM
Jednoho dne se Bůh opil.Opravdu,seděl sám v nebeském báru,vykládal anegnoty o Adamovi a Evě, a lámal do sebe ten božský mok hlava nehlava , jeden za druhým.Když již neviděl na krok,vyhlásil třetí světovou válku.Dole se to po chvilce servalo.
Na Zemi zbyl už jen Bůh,který to vše přežil a tak se stal člověkem.
.....a jestli žije dodnes ví Bůh....
OBLÉKL JSEM SE DO HNĚDÉHO PODZIMU
...a vyrazil do ulic.Do ulic lesních cest.Zastavil jsem se na náměstí borovic a dal si oříškovou v cukrárně „U pařezu“.V polní třídě byl zrovna zmatek – vojenská technika slavila svátek – mravenci se snad dnes zbláznili.Všichni po polní cestě běhali a volali „hurá…hurá“… .Ještě,že jsem je neslyšel.Stavil jsem se „U Kobylky“.
Byla zelená.Ta už se holka hold už nezmění.Jahodovou jsem došel až k lipové aleji,tam byla známá závodní dráha proložená pískem plná cvrčků.“U tří Cvrčků“ jsem zhltl pár šneků,abych potrestal můj hlad ,ale v obci „Slimákov“ mi svědomí nedalo a na Rynku „U Kovaříků jsem hodil meč do ostružin. Opláchl jsem se v rybníku“Rákosník“ s místními žábami avšak do té doby,než přišla paní Ropucha – smála se od ucha do ucha.
Nastal večer,tak jsem to zapíchl v hotelu „V Jehličí“. Starej dobrej hotel – všude samé štěnice.Před spánkem jsem si dal ještě skleničku na místním baru s místní žížalou.
Ráno jsem se probudil v cizím pokoji vysáván blonďatým klíštětem.Vím jen,že večer zpívala na baru.Objednal jsem si jaksi taxi Polní kobylku se smyslem pro humor,abych se konečně z výletu vrátil domů.
Po několika hodinách jsem dorazil k mladé Buqici,ještě pár minut pěšky a už jsem se vracel ze svého lesního výletu domů ke své Berušce….
………Váš Ferda…
1.květen
Zítra je svátek a dneska prácea to fakt myslím bez legrace.
Nebo se pletu?
Pozdravuj tetu...
ta plete větu ke větě ...větu
ve svetru ...pro bratra...
Ne vážně dnes práce, zítra svátek,
práce je svátek ,svátek je práce,
práce je láska ,láska je svátek ,
práce je Mácha
svátek všech matek,
práce je máchat, nad hlavou sklízet
pole své ....
...sklízet
..neměl bych zmizet?
Láska je bratr sestry co rodí
bratr den po dni do práce chodí,
slaví tam svátky se svými předky,
to jsme se ale vzdálili vzadu,
vidíte dobře ..? slyšíte vzadu?
šílíte vzadu..
tak já zas jedu
dneska je práce a zítra svátek
jde nám to spolu
svátek a práce
práce a láska no to je zmatek,
kde je ta láska a kde je práce
že by byl svátek?
Krystaly
Zemřít v papíru - rapíru slov,rozhodl jsem se dnes,
kdy láska opouští lásku
a nová hledá nic nového pod sluncem,
to stálé kulaté,
aby to vše bylo dokola.
Vznešený porcelán,
když spí a venku u dveří prší
blahobytem odkrytá,
zuby i pěstmi,
po vznešenosti.
Když jako krystaly
na okapech marnosti jsme my.
Vyždímanej pomeranč (povídka)
Snad citron bez odpuštění, vystříklí hnis někomu cizímu na kabát.Bezprizorní čekatel v kavárně Tragedie o hodinu dřív s lístky do dvanácté řady,s kravatou ještě v kapse hned vedle lístků a kapesníku objednán separátním psem hlídajícím vchod do jeskyně.Cestou do divadla potkal pár mrtvých , jako když se on prochází hřbitovem , tak se mrtví někdy na podzim procházejí mezi živými .Pokleknou k nim a čistí , co z nich zbylo.Moravská třešeň je v polovině , starý rébus, s kterým si láme hlavu v divadelní kavárně plné manželek a přítelkyň kamarádů , kteří by snad dnes večer měli přijít na představení.Unavený herec sedící v šatně ve kraji světla a tmy.Nenápadný uzoučký proužek dýmu opouští jeho nozdry podobné odhodlání koni.
Nadržená bolest sebou občas škubne kdesi v páteři.Jakoby čekal v čekárně přeplněné stehny,břichy a zpocenými zády.Jakoby stále hledal výmluvu, proč kdysi dávno neřekl, že půjdou všichni do kina a teď hledal ospravedlnění v kavárně divadla Komedie.
Občas si připadal sám , jakoby všichni byli na dovolené.Neutěšený vnitřním světem snaží se podobat vylouhovanému sáčku čaje v popelníku.Půlhodina je již dávno pryč.Vlevo pár lidí z literárního spolku a vpravo banda popelářů.
Dnes je prý derniera, v kavárně to vře – kouření, srkání a šebetavé prchání prstů po stolcích.První gong, u šatny pořád někdo stojí.Před vstupem na záchod se mrkne na cedulku s pohlavím.Ujištěn vyhlíží hladově skrze vyžrány divadla do celého světa.Druhé zvonění, jak budík po ránu s ním škubne.Zaplatí u baru a pozoruje, jak všichni po schodišti odcházejí na představení.Nervozita milenců kolem oběda.Postavené hlavy – angrešty s neznámou kyselostí na rtech.Je nás tu hrstka,co mají odzvoněno.A třetí klinkání znervózní i barmana.
Rozžhaví se doběla, jak ruská raketa země-země!Neudiven pomáčkne lístky v kapse a frivolně odchází z představy klikatým bludištěm mezi kulisami města...
Beátce
Můj protest song je párek v rohlíkua zákaz pondělí na úředních deskách.
Minulost ztrácí se ve freskách
a mé oko – plný břich
je trochu na oko baroko.
Kde tedy poletuje hřích?
USMRKANÁ
Vyhrk mi smrka já na něj tůdle!
Hned vytáhl jsem kapesník ,
tu máš ty nudle!Nudle!!!
Tu máš ty bílej pudle ,
co z lidí děláš usmrkance ,
tu máš ty kanče , štrůdle.
Tu máš ty tího , ať jsi lehčí....
… tu máš ty!!...a hepčí!
U Kata
Zemřete v podvečer tokijském metru,U kata změnili vchod,
Čekám na knihy o matematice
Algebra neexistuje
V blízkosti technické knihovny.
Čekánu lidi,který chtějí něco říct
Většinou svoje výlevy duše,
Která nikam nepatří,
Rád jako ostatní s chutí mluvím
Psát na stroji je jako hrát na klavír