Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Nacházíte se na stránce: Autoři /
Ondřej Linhart
Trojúhelníková báseň
Jsme tři.Já, ty a pepsi cola v lednici.
Jsme tři.
rozpadající se banán na kuchyňské lince,
ty a já ještě nejsem doma.
Jsme tři.
Neplatná platební karta ty a já.
Konec světa za dveřmi,
na jeho začátku bývali jsme my,
my dva.
GAME OVER
Jsi naprogramován jako člověk,toto není hra
tvé tovární hodnoty se brzy obnoví,
tak na to nezapomínej
datum expirace nemusíš
hledat v databází
Datum expirace nemusíš
Tvá systémová nastavení
Jsou v souladu s humanitárním konvojem 3556 o lidských právech
pro návrat stiskni enter
pro další nabídku
je nám líto
Zhroucení podsystému
histerie binárních obvodů
Zadej kód
Vyber vlastnost: žárlivost, sklon k sebedestrukci, závist, přizpůsobivost
Nesprávný pin
Tvá nálada se řídí počasím
Pro nápovědu stiskni své srdce
Na palici
Slovo odkaz není od kazu,je to jen linka do dalšího obrazu.
Obraz nevidíš, visí za skříní
no a ta linka ta je v kuchyni.
Led taje tajemstvím v lednici
zkrátka je to na dlouhou palici.
Pára
Rodí se pod ranním autogenem slunce,z travnatých ploch i z kapot aut, zahrad a starých plotů,
opuštěných pingpongových stolů.
Jako kosatky vymírající, tak slimáci ve svém zpomaleném filmu
vystrčí tělo jedinečného tvaru nad hladinu posekaných trav.
Lochnesčí blues.
A tu se vytyčí s očima navrh hlavy,
rozhlíží se po stínu.
Pára se odráží od povrchů.
Blues k nebesům,
smrti své-slunci vstříc
ooooo nad hrncem krátký živote,
vlní se do stínu učesaných kamenů
poléhavající páry
Procházím zahradou jak v blázinci
Drabble na slova: dioptrie, xylofon, plavat, divnojiný, bééé.
V tomhle tom drabl,vypovím své trabl.
Kdysi za dávných času,
kdy ještě frčely razítka v pasu.
Vezl jsem z NDR zesik a mikrofon,
čoko, marky i dětskej xylofon.
A jen co jsem minul Rozvadov,
lepí se na mě nějaký hovado.
Bouřka a blesk z čistýho nebe
už na mě mává poručík VB
A že prej jestli umím plavat?
A já, že nevím jak to mám jako chápat?
Co je to za divnojiný otázky?
A proč ten policeman má podvazky?
Všechno to celý fakt divný je
a to mám jen 4 dioptrie.
Jistě že chce abych vylezl ven,
tam prší - to mě probouzí, už se rozplývá
a mizí tenhle komančskej sen.
Túje
Neli tújenelituje.
Ne-li, tu je
a lituje.
Pexeso času
Pexeso časuBojujeme proti nemocem, lidem. .
Výčitky ženou muže dál
Masáž hráze
Informace
Světlonoš vybírá vstupenky
Nepíšu nepiju - napíšu
Čekám na dceru, hraje za zdí na klavír
Sedím u piva a cvičím jógu,
vypadá to snad, že náruživě hltám křivky maminek, ale cvičím jógu a zbytek pozoruji.
Hormony sebedestrukce
Nadržené lásky
Žaluzie krasoprstů
Březen - za kamna slyším vlak. ..píská. ..jako do Osvětimi?
Jak bude po smrti zatím nikdo nesdělil. ...
Láska mě chrání, abych se znovu zamiloval. . .
Osmnáct účtenek v poloprázdné kapse. . .
Proti slunci celá Země nestačí, ani 109 zemi....ani s protislunečními brýlemi
Dcerce už došlo Tušení
Další list
Pivo pění,zuby stárnou,
křen se kření
snahou marnou.
List je bílí,
pálí dáseň,
člověk šílí,
píše báseň.
O hospodě,
v které sedí,
o jídle,
co kolem jedí.
O pití,
co v oku třpytí,
o lampách,
co kolem svítí.
O ženách,
co úsměv rodí,
o smrti,
co kolem chodí.
O lásce
a milování,
barman už svou hlavu sklání,
nad účtem tohoto světa,
S každým listem
stárnou léta.
Rozbrek
Rozbrečel jsem se u večeřenad dcerkou, že se ji nechce žít
Rozbrečel jsem se nad sebou,
jak marně hledám poezii,
Rozbrečel jsem se nad námi,
jak neumíme dopovědět
to co jsme chtěli.
Rozhodně
Chtěl bych mít rozhodně rozvrh,abych viděl, že není podvrh
mít trochu nějaký plán,
dožít se zpívaných rán.
Protože kdybych to zavrhl,
stín zmatku na mě by se vrhl,
pro tisíc možností zůstal bych roztrhlý,
to radši rozhodnu státi se rozvrhlý.