Nacházíte se na stránce: Autoři / Jakub Folvarčný

Na konci ulice

Na konci ulice telefonní budka
prosklená k prasknutí
kdosi se tu s kýmsi v noci utkal

prasklina je ušlechtilých tvarů
jako šíje labutí
v zátylku rudá skvrnka zmaru

Staří přátelé

staří přátelé
se nevídají často
protože to co je pojí
není všední záležitostí
a také se to s každým dnem
a každým na burze posunem
nemění
sedí spolu
jednou za čas
u vínem prostřeného stolu
a mlčí o společných myšlenkách
opíjejíce se přítomností
dvou vzácných hostí
vzájemných

Usnula jsem, ale nespím

Usnula jsem, ale nespím
kolem mne je známý Vesmír
kam ten známý Vesmír sahá?!
ptám se celá polonahá...

Leden bez ledu

Leden bez ledu
slevy na obklady
no klady, klady, klady
...co jen si dovedu
představiti rychle
Metrostav drží slovo
jezdíme na olovo
kulatá krychle

Nic

jako prázdné místo
jako mlčení za tečkou
jako absence všech jistot,
souřadnic, šipek, kót
jen nic, nemyslím vzduch či prostor, v němž nic není
to pravé nic je bez boha, bez vztahu a bez stvoření
to pravé nevýslovné a nezobrazitelné
netmavé i nesvětelné
nezáporné ani kladné
prostě žádné
tak to je někde ve mně
ale nevím jak

Akrobaculky

v ozvěnách stehen
zanikají hlasy-
nadšené výkřiky okolostojících
nikdo neslyší
hlavní je stejně vidět
jak sádelnatá salta zastírají významné
okrsky oblohy
z níž bůh nevěřícně zírá
v ústrety odrůdě pohanských bohyní
zmítající svými tělesy v neuvěřitelně
nezanedbatelných veletočích a veleskocích
nejmíň mortále

no ty vole, čeho všeho není člověk schopen?!