Jaromír Komorous
(*13.5.1951 - † 26.11.2017) Básník, textař, hudebník a publicista, jenž psal recenze i pro pořad V rámci bez obrazu. Jezdil vždy autobusem i se svou holí až z Plzně. Autor pěti básnických sbírek z nichž poslední "S andělíčkem v dlani" vydal u nakladatelství Nava v roce 2016.
https://www.nakladatelstvicas.cz/autor/jaromir…
Léto 1989
Z kandelábru teče pot srpnového večera
unavená paní pláče do kanálu
na chodníku fízl
z celé té marnosti dloube se v nose.
Chrupavky nechrupají
už ani chrupky
nad městem balón létá
placený jen pro ten plezír komitétem.
Zavřít se do sklepů
hluchých pod platy na vejce
narvat se do kytar
dokud to jde.
Londonbus civí z plakátu
jako vždy ze zdi
v keckách se kamínek tváří jak šutr
a žízeň si natřásá peří.
Identifikační
Pomalý, až oči bolí
zvláště ty z minulých let
Budoucí radši si nezvykají
aby se nemusely zpít
a k tomu snímám srdcovou dámu
a batikově vymačkán usínám s ní v klíně
a kulhavý noční hlídač
kroutí hlavou a znechuceně skřípe
zubama a sípá dechem
který jsem od něj opsal
abych zbytečně nevyčníval
v tom odkládacím depu
kde rozhoupají podlahu každou chvíli
a do cesty postaví v mžiku tál
a rozkvetlé vlčí máky
do pole jak vykřičené otazníky
Hendrix se ozval právě včas
byť z velké dálky a s hallem
nehodným psychedelické kytary
vhozené do smečky apoštolů
těsně před jejich rozprchnutím
vydaných vůli pouští a měst
s květinou věčně mezi rty
a s láskou na dlaních místo světlic
upustil slinu do plivátka z prachu
vytyčeného kameny příštích let
a do davu vykřičel obrysy sebeúcty
kterou rok předtím psal reverend King
a poslední čipman kejkle do rozednění
a úsvit až boďák vyhasl
a za obcí kam nic nezajede
doteky síly pápěří
kdo nic nepohladil, ať odejde
to není chlouba pekelných jezdců
i když se řítíme z kopce
a ukradli úpatí
to není jízda moravských králů
a vůbec tu nejde o zvyky
pokud v to nezahrnou zkousnuté pysky
a schované pěsti v kapsách
tak už je Jimi neposlouchej
zakvákej nebi skřehot žab
a kdyby jim to bylo snad málo
připomeň jak padá listí
a já si přešlápnu na druhou
a přehraj mi sloku
a udělám možná celý krok
a ty dávno vyděláno
Pomalý, až oči bolí
no tak se nekoukej a zhasni
Budoucí radši si nezvykají
nebo nemají čím
Situace
Koupil jsem si noviny
ostatně jako denně
papír voněl událostmi
události stereotypem
stereotyp papírem
Ale nevím proč
Golfský proud se zpomaluje
lidé vodí za nos Zemi
a sami sebe
život se zrychluje
tone kdo nepluje
Až se Země ožene
nebude kdo by to napsal
Cesty z kšeftu
Spuštěné hledí, vydlabaný bus
krvavé bifteky prstů po kapsách
Nikdo nic neříká
a přece každý slyší
Doslech do páté řady
Až na rampách světel zátarasy
Z beden zdi proti sněti
upatlané z hluku dne
Nabílené patníky nezdravit
asfalt už notoricky žebrající bard
Raději šeptat než spásat řeč
určenou pro příští ráno
Z ašrámu kouř vonných tyčinek
stoupá do vytracena
Hledám si palebný post
kdyby chtěl někdo platit a jít
Okoralá bábovka s vidiovou kůrou
jak pejsek s vyplazeným jazykem čeká
Na vrcholové politické scéně
určitě zase nic
Tanec
Mollovými akordy nalíčili pokoj
v mollových šatech přišla do světel
přivoněla k bezpohlavním květům
a pak ji to přestalo bavit.
Ani se nedivím
pořád se zatím díval
tančili až vzápětí
akordy ze stěn v rozestupech
mizely ve chřtánu lásky
jak bifteky v mlýnku na maso.
To ti nezapomenu
Ponořila ruce do popela
má gospelová ikona
o její prsty trnu strachem
samotou vrže zvířený prach
Pašije
S křížem na zádech
s lačností kura u pekáče
ulicemi mezi světy
pokropen vlastní krví
stoupám
na svoji Golgotu
...
Nazareti rvou do lidí Love Hurts
a ruce si klestí cestu
snivé.
Výpověď účastníka nehody
Pysky žvatlaly o milování
nohy se chvěly už ze zvyku
a na Ruzyni přistál trojský kůň
diverzní výsadek...
Prozření
Nechal jsem žáby za dálnicí
na to jsou ochránci v rukavicích
Ale jak poznají, že žába chce kuňkat
a mně je to jedno?
Do toho Axel bouchá na nebeskou bránu
a večer kluk u řeky jakbysmet
Kdyby tak věděli, jak jsou daleko
a přitom tak blízko.
Vysněžená
Zasněžte krajinu
ať po ní nejde chodit
chci vidět panenskou blánu
která se rozpíná
až nahoru k lesu
kde klepadlo chybí
stejně je pro ruku daleko
jak pro krále do funkce podkoního
