Petr Borkovec
(*1970) narodil se v Louňovicích pod Blaníkem. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti (1992–2017), Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin a Literárních novin. V současnosti je dramaturgem café Fra a redaktorem nakladatelství Fra. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou sbírka povídek Lido di Dante (2017), básnická sbírka Herbář k čemusi horšímu(2018), básně pro děti O čem sní (2016) a Věci našeho života (2017). Jeho sbírky a prozaické knihy vyšly v Německu, Rakousku, Anglii, Rumunsku a Itálii. Přeložil výbory z poezie Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna a Jurije Odarčenka. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.
https://www.czechlit.cz/cz/autor/petr-borkovec-cz/
FILMY
Všechny ty filmy s bordelem
a kamerou v každém pokoji,
s tajnou komorou plnou televizí,
v níž padouch píchá palcem u nohy
svou milou; každý otočený jinam.
Už dlouho jsem žádný neviděl.
Až mě opustíš, chci právě tohle
(za otočnou knihovnou na knoflík),
jen místo bordelu slušný malý hotel
na hezkém místě, u cyklistické trasy.
Už teď sedíme ? každý mezi svými ?
černobílými milostnými steny
a záběry skrytých kamer skrytých všude;
jenom to dotáhnu po svém, až mě opustíš.
MEZI MOTÝLICEMI
Mezi modrými motýlicemi
svých dcer, s ničím hotový,
všem podobný, bez dílny.
?Protože miluju barvy, je pro mě
všechno těžké,? říká motýlice
a plácá se v irisech a vyhlíží přítelkyni.
A pak ji, podél stonku,
doprovodí k vlaku a iris
v jejích stopách vyroluje list.
Obvykle jsem po oči v řece,
celý den, zapisuju si.
A v noci nabízím své ženě modrý
úd, měkký, se zeleným nádechem.
Plácá se kolem irisu
a představuje si stonek.
KVĚTINÁŘSTVÍ
Vodu v chlaďáku jsem vyměnila
a všechny hrnkovky zalila.
Myslela jsem, že když bude dneska kšeft,
tak ráno zajedu pro nějaké zboží,
ale byla to hrůza, tak bude asi lepší,
když se to doprodá. No kdyby náhodou
byl velkej kšeft, tak volej.
Paní tady má zamluvenou
begónii do pondělí, chtěla
ji rovnou, ale pak zjistila,
že má málo peněz. Tak
ona si pro ni přijde. Tak zatím.
MANŽA
je jedno zda čučí či nečučí?
ale vidím ten rozdíl když čučí
ježiš vibrátorů všeho máme alelujaaa
zkoušeli jsme všechno možné kolikrát
točili spolu domácí videjko
dvě díry mu nestačí chce po mně tu třetí
jak mu ji nedopřeju jsem jeptiška
připadám si nepřitažlivá hnusná
rodina ho nezajímá já ho nezajímám
zajímá ho díra díra jen kde zasunout
já taky občas kouknu na porno
ale že bych se na něj dívala denně
budu ráda za jakýkoliv názor
díky za info jak to řešit
chtěla bych svého starého manžela
bylo to jiné co mám dělat?
měl tam péčko v historii kouknu na to
nekvalitní obraz samá kostka,
tak jsem mu našla jiné! hezké!!!
přijde domů posadím ho k počítači
říkám: na takové nekvalitní se dívat nebudeš!
když už tak to dělej pořádně,
tady nějaké máš? můžu tě u toho udělat?
SCÉNA Z LOVU NA VODNÍ PTÁKY
Nechci tě, říkáš. Říkáš mi,
že nic necítím. Že tě necítím.
V noci polárkový dorty a urážíš se,
nemluvil, vrazil, věděl, vrazil,
nad krabičkami od polárkových
říkáš, jsi jí pořád podobnější, tý
tam v noci, místo, abys vrazil,
dortů, říkáš, nad bílými rohlíky,
nervózní sově, místo, abys mi
nemluvil slova, a v noci mi ho
tam vrazil, beze slova mi ho tam,
díváš se jako tvá matka, jíš, spíš,
vrazil, vrazil mi ho tam
a nedíval se, nepozoroval,
hluboce, hluboko. Děje se na křehké
papyrové loďce. Volavky popelavé
staví mezitím hnízdo z těch slov,
z textu hitu, v němž obstarávám
fistuli, part fistule, já, frontman
všemi milovaný, miláček bohů,
s hlasem o oktávu výš.
RÁNO
Kos-nedorost, s žádným ocasem
a dlouhým zobákem. Vypadá jak bukač.
Zrc zrc zrc zrc zrc zrc zrc zrc zrc,
dělá před zrcadlem lípy. Koruna
dnes odráží i mě, v zelených čtvercích,
mokrého, vyspalého, bez lásky,
s tlustým ptáčetem v otevřené dlani;
zkrátka tak, jak jsem si vždycky přál.
SOULOŽÍCÍ PÁR V KAVÁRNĚ
On: Jájsemhříšník. Ona: V každém lesku
je hlavní světlo. On: To jo, někdy stačí
úkrok stranou, a může se změnit realita.
Ona: A taky cítím se stromy, některé z nich
mám ráda, jako lidi. On: Vládne mi měkké
osvětlení a šidítko. Ona: Mně asi ne? sorry?
ale chápu ten sentiment. On: Dobrej vztah
by byl řešení: ovšem řešení, který nevyřeší
problém jako takovej. Ona: Nevím, kde bereš
odvahu takhle se vodkopat, fakt, smích hroznej.
VYPUŠTĚNÝ RYBNÍK
Driblující roj muchnic;
v puchýřcích otisk skokanů a vážek,
zelené, jasnoskvrnné snění;
ulitka nosík nahoru
drolí se, sotva přiblížím ruku,
ale ostrý okraj palci vzdoruje:
zní to jak soví vábnička,
když s tím nástrojem vkráčím
do letního lesa, mezi sovy.
ROHÁČI
Pak, už ve tmě, roháč
lepí, rozlepuje hrušňové listy,
dva další mění patra dubu
v kožená křesla plná drobků.
Lehátková křesla, ta neskutečná,
šermují a plandají v zahradě jak řeči ?
ani sedět, ani ležet, všechno špatně,
ale nakonec v tom usneš.
PROSTŘIH
Sova dýchá do noci.
Představuju si kruh jejích úst.
Vcházím do lesa ze samých sov,
s vábničkou na jedle, představuju si.
Přes den prostříhaný javor
je teď přítulný jak pes.
Sedí mi v klíně, olizuje mě,
vrtí ucvaklým ocasem.
