Nacházíte se na stránce: Autoři / Max Ščur

Max Ščur

(*1977) je běloruský budhistický básník, spisovatel a překladatel. 
V letech 1994–1998 byl studentem minské Lingvistické univerzity. Od pronásledování KGB žije od roku 1998 v Praze, kde překládá z běloruštiny do češtiny. Mimo filozofických pojednání, rozhovoru a prózy vydává v češtině i sbírku ARYTMIE (2019)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Maks_%C5%A0%C4%8Dur

Svářeči

Sletěli se bůhvíodkud
na bezbrannou ulici
jako zachránci před morem
všichni v červeném

obsadili železné větve kolejí

vyndali z kapes
kamenné bochníky dlažby

programátoři slitin
sedí za tlustými metalickými štíty
jako za laptopy
ze kterých šlehají alchymické plameny
a snaží se vykouzlit
tramvajovou trasu na zítra

Marx asi ani netušil
že odcizená práce může vypadat
magicky
jako pojízdný cirkus

*

S chorobnou posedlostí fotím
večerní oblaka a mraky nad domy
asi proto že mi připadají jako ozvěny
výbuchů a požárů

Keep It In The Ground

kdysi jsem začal psát nerýmovanou postpoezii
a tím jsem přešel na ekologicky čistou energii slova
udělal jsem dobře
v době kdy trpíme nadprodukcí levné slasti
je volný verš zapotřebí jako vzduch
proto když používáte rým jen kvůli rýmu
radši ho nechte v hlubinách jazyka
jako plyn a ropu v zemi
ať tam leží
možná jednou přijde někdo kdo jej bude potřebovat víc než vy
aby vyjádřil něco možná jednoduchého ale opravdového

Slunovrat

pavouk slunce rozhodil pavučinu oblaků

labutě plují po hladině líně jako pelmeně

výtrysky fontány připomínají pohyblivé stalagmity

sochy jsou uvězněné za síťovými mřížemi na fasádě soudu

čas se znovu zpomalil svět začal zhluboka dýchat

a mezi řádky se uvolnilo místo na pauzu

*

Jen když si povídám přes video
s příbuznými
jasně vidím ve své tváři
spojení otcových rysů
a matčiných očí
všímám si jak jsem zestárl

Když si ale povídám s přáteli
vidím jednoduše sebe sama
a svůj věk si neuvědomuji

Vedro (skici)


západ slunce se pomalu usazuje
na dně koktejlové sklenky
uliční perspektivy

--

celulitida oblaků
je místy jako nahnilé maso

--

spím doma s otevřeným oknem
jako kdybych byl poprvé v novém městě
a cizím domě

--

vstal jsem o čtvrté
začínalo svítat

zrovna dohořela Buddhova svíčka

--

v italské zahradě
překládám Goetheho báseň o Itálii
podle Mickiewiczova polského překladu

--

páv namísto dinosaura
oplakává vymřelé druhy

--

francouzský svátek
francouzští turisté
francouzské delikatesy

--

vítr obratně uspořádává vlasy oblaků
do rovných copánků
řádků
jako sekáč trávu

--

vítr srovnává hromádky oblak
na modrém stole
do řádků
jako kokain

--

radši nechoď na oči
červencovému slunci

--

vítr v nebi
vysypává mandaly
z bílého písku
pak je zase zametá
za obzor

--

cikánští králové
na náměstí

potetované husy
na nábřeží

--

figurína
je protéza celého člověka

--

loket se dlouho opíral o trávu
až se proměnil v sušenou švestku

Teletext

Jsme z té generace která ještě používala teletext
a dnes už zapomněla co to vlastně bylo

ještě na začátku tohoto tisíciletí
barevná písmenka teletextu
červená žlutá zelená tyrkysová modrá
se pomalu objevovala na obrazovce
našeho starého malinkatého televizoru Gründig
a nahrazovala nám internet

přinášela k nám na vesnici ty hlavní zprávy
ráno jsme se zajímali hlavně o počasí
o novinky z politiky a sportu
a v první řadě o televizní program
v teletextu byla dokonce reklama!
s odkazy na webové stránky
a byly tam i erotické inzeráty!
ale na to abychom šli na net jsme tenkrát byli příliš líní
a smartphony tehdy ještě nebyly
proto jsme namísto smartphonu měli dálkový ovládač
se speciálním tlačítkem TXT
a to nám stačilo

dnes mi přijde
že tehdy jsme se měli líp

Imaginary Friends

Vždy jsem si myslel
že jsem v dětství neměl imaginární přátele
ale teď chápu že měl
a nejen v dětství
vlastně donedávna
byly to knihy
pod obálkou každé z nich
jsem si představoval štěstí
za jménem každého autora
jsem viděl staršího kamaráda
přitom mě většinou zklamaly
svou fádností předvídatelností pozérstvím neupřímností upovídaností
a nakonec
jsem přestal vidět v každé knize příslib kamarádství
jejich hromady obálky obsahy hřbety písma tiráže
už mě nevzrušují
teď mám rád jen knihy které zrovna čtu
po těch ostatních mi nic není
už si je nekupuji jako otroky
a neberu jejich koupi jako investici do své budoucí
slibné otrokářské kariéry