Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka.
https://soundcloud.com/ondrus-double
Surditas
11 chlapů v hospodě a jedna žena, jdu k výčepu. Ticho jak na divadelní premiéře pročísne jen pohyb ruky, tlesknutí, uchechtnutí. Každý má pivo rozpité, přesto moc nepijí. Gesta létají vzduchem, nemají vyschlo. Ani žádné ťukání na zdraví na svobodu na život. Potichu jako pěny baví se náramně a už jim nesou jídlo. Žena jde k baru pro heslo na Wi-Fi. Osm osmiček píše barmanka. Ukazováčky mluví, dlaně se smějí, prsty vykreslují života pocity. Mluvení beze slov. Ještě deset piv a budu jim rozumět, ještě deset piv a budu také hluchoněmý.
Slepen
Les slepých
splav sjíždí,
dotek je výkřik
pohledem míří.
Silnice hýždí
jazykem kroutí,
večer tě klátí
na všechny čtyři.
Tit a nic
Ty tánské lidstvo se pomalu snáší
do hlubin
Freudova svědomí.
Lehký zmatek pobíhajících
manažerů začíná znervózňovat.
Příroda zdá se nemá na to nervy.
Umělý vánoční stromek od básníka,
co ho suší ve sklepě, nikdo nechce.
Prý tomu chybí poezie.
Namísto úkolů, co vše je třeba ustlat, umýt,
uklidit, vyprat, nakoupit, vyžehlit, zahrabat, zakopat,
píšeme básně seznamů, grafů, tabulek a tváříme se jakože nic,
že nic se neděje při snaze myslet,
myslet do hloubky
až ke kosmické závrati,
zatímco snášíme se v simulaci bezvědomí.
R e t n é é éé!!!
Sochám
Měsíc je posedlí
bolejí dásně,
meju zas nádobí,
mám snad psát básně?
Měsíc je poslední,
ránem se kochám,
slavnosti polední,
večeři sochám.
Večírek vánoční
doma dnes bude,
zvoní stisk přátelí,
oči zas rudé.
Pohádal, miloval,
kde kdo se opil,
večírek sněhový
bláto tu ztropil.
Zveršován, zbičován
je příběh břitký
o tom, že člověk chce
být vůní kytky.
Půlnoc se přehoupla,
nikdo už nepoví
slyšení básně cit,
tak meju nádobí.
Vytí ženy
Velkolepý - monstrózně objemný,
celoplošně gravírovaný souběh myšlenek,
stavící se na zadní
vzpírající se pomyšlení
dokončit svou ultimátní životnost
A to maso a ten kuskus mám dát tati taky do lednice?
Psát se dá ovšem a neustále.
Tati víš odkud znám ty kámoše?
Psát by se dalo
i rušen snad ? kolize! myšlenek!
Jdi do svého pokoje a nech mě na minutku!
Kolize psát se dá,
pokud nepotřebujete zjistit cože to hraje v rádiu.
Psát můžete v klidu, jste-li grafoman.
Psát ovšem i otom, že se snažíte něco napsat,
ach tak zaspat, do hlavy nacpat, jít se vycpat!
Kdo co? Cože?
Prosím jdi si udělat úkoly do pokoje!
Děkuji, jek kuji, jů kyj
Né pij! Nepij nesrkej!
Nech klid mi v kuchyni alespoň!
Psát spát, jít se zavrtat, zahrabat?.
Hrabal
Né klid, věty jsou jako lid,
Shromažďují se do?..do sakra
všude! Jsou všude!
Nejen v lodích knih,
ale i v novinách,
kdejakém plátku, na stolech, na zdech
i konečných vlaků.
Prosíme nevyhazujte věci z oken.
Slova nás zaplavují jak písmenková polívka
z hrnečku vař!
Únavou zas nedokončíš ani větu.
Je půl dvanácté, nejvyšší čas jít prostě jinam.
Kam tě unesou - tvé nohy
Dcerka už usnula a zbyla jen dvě slova, jako my dva.
Jedno si říkáme, druhé spí s ním
Dobrou noc.
Plná moc
Tak bezmocní a přitom mocní
v noci se vzbouzíme úlekem ze sna.
Moc s močí zápasí, tápeme životem hledajíc splachovadlo,
drže se kulis, motáme se přes předsíň, návštěvní místnost,
kolik jich bylo před tebou? Těch člověků.
Všichni a všichni prošli. Přežili.
Někteří kulhali a jiní tančili, kde se tvůj tanec náhle zastavil?
Dohrála hudba, či jsi snad ohluch?
Či nějakej čerchmant vysává ti z žil?
Vraceje zpátky se do poměného snu půlnoční drožkou
tulí se deka k tvojí ruce
a polštář už tě líbá bez zbytečných slov.
Ve sklípku ?
Skladník dny skladuje pro naší vybíravost,
hroznů je výběr hravostí
a vše mít ? pomíjivost.
Skladník dny skladuje
pondělí, středu, pátek,
sýr v ústech ? plátek.
Kdo s kým tu obcuje?
My věcmi obklopeni
nedáme jim svátek.
Sklad plný skladníků
a voda vzácností se chápe,
bar ? román básníků
se existence chápe.
Skliď pole nálad svých
a jistoty své pojmy
uskladni klid,
v duši jist preparát,
oči si láskou dojmy
a nejen pojmy, kterými nám bývají, tak duší.
Bože ach proč není svět
krapánek jednodušší?
A tak se loučím chápu louče, musím jít,
museje do věků se také uskladnit.
Školní sběr
Ráno začíná
stejně jak začíná
ráno,
i když už tím to končí,
podáním balíku 9,3 kilo klukovi na vrchu kontejneru
na vrchu Noemovi archy,
papír nemilosrdně potetován vesmírem znaků,
abecedně řazeným systémem čísel
zvoleným vymyšleným myšlením
účastníků života na planetě Zemi,
strana 93, večírek rodičovských ambic,
2 kila zmrzliny pro vítěznou třídu.
Nezastavíš se
Večery před sbíráním se prolézají sklepy,
hledají provázky, recyklují rozhádané domácnosti,
matky sbírají síly, otcové svazují,
zatímco junioři sbírají body
ve virtuálním mobiliáři s pozadím atomových hodin
odkrajující okoralý čas.
A pak to vážení spravedlnosti.
Usínáš,
nekonečně
sen zapomeneš a ještě rychle vyvenčit psa.
Tak odkud jste? Ptá se Vás s dcerkou anděl s culíky.
5 cé, 6,3 a 11 kilo no vida tak hezký den a děkujeme.
Prázdné ruce spěchají do práce,
když chlápka před tebou skácí
padoucnice
na pěší zónu,
ve škole zvoní,
zastavíš se.
Konečně?
Plyn
Ach Bože!
Miliony tužeb!
Jsem krásný?
Jsi krásný?
Sny jsou o ní,
sny voní,
sny voní po šamponu v plynových komorách..
Mrazem mrtvi.
Mrazem mrtev snad,
jsme mrtvi snad?
Ano a žijeme!
Ty ne?
Pohyb Pochyb
Jsi prázdný a nahý,
nemáš nic,
jen země prach pod nohama.
Prstem píšeš s přicházejícím opojením.
Houkající požární vozy projíždějí kolem.
Co se přiblížilo, už se vzdaluje.
Pohyb Pochyb.
Zpozorníš a přestaneš psát?
babí léto létá kolem zaparkovaných letadel,
sněží ptáci?
Mám tě plný zuby!
Rodič si srovná děcko do podpaždí jako aktovku.
Jednoaktovku svého života.
Malý král řve na sirénu!!!!
Další zmrzlináři v dál houkají o pozornosti.
Vrata jsou zamčená.
Musí se přelézt plot,
pes označkuje cizí botu,
město-pád na beton,
kolo
cyklostezka
stesk.
Jsi prázdný a nahý,
nemáš nic,
jen čas.
