Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Túje
Neli túje
nelituje.
Ne-li, tu je
a lituje.
Pexeso času
Pexeso času
Bojujeme proti nemocem, lidem. .
Výčitky ženou muže dál
Masáž hráze
Informace
Světlonoš vybírá vstupenky
Nepíšu nepiju - napíšu
Čekám na dceru, hraje za zdí na klavír
Sedím u piva a cvičím jógu,
vypadá to snad, že náruživě hltám křivky maminek, ale cvičím jógu a zbytek pozoruji.
Hormony sebedestrukce
Nadržené lásky
Žaluzie krasoprstů
Březen - za kamna slyším vlak. ..píská. ..jako do Osvětimi?
Jak bude po smrti zatím nikdo nesdělil. ...
Láska mě chrání, abych se znovu zamiloval. . .
Osmnáct účtenek v poloprázdné kapse. . .
Proti slunci celá Země nestačí, ani 109 zemi....ani s protislunečními brýlemi
Dcerce už došlo Tušení
Další list
Pivo pění,
zuby stárnou,
křen se kření
snahou marnou.
List je bílí,
pálí dáseň,
člověk šílí,
píše báseň.
O hospodě,
v které sedí,
o jídle,
co kolem jedí.
O pití,
co v oku třpytí,
o lampách,
co kolem svítí.
O ženách,
co úsměv rodí,
o smrti,
co kolem chodí.
O lásce
a milování,
barman už svou hlavu sklání,
nad účtem tohoto světa,
S každým listem
stárnou léta.
Rozbrek
Rozbrečel jsem se u večeře
nad dcerkou, že se ji nechce žít
Rozbrečel jsem se nad sebou,
jak marně hledám poezii,
Rozbrečel jsem se nad námi,
jak neumíme dopovědět
to co jsme chtěli.
Rozhodně
Chtěl bych mít rozhodně rozvrh,
abych viděl, že není podvrh
mít trochu nějaký plán,
dožít se zpívaných rán.
Protože kdybych to zavrhl,
stín zmatku na mě by se vrhl,
pro tisíc možností zůstal bych roztrhlý,
to radši rozhodnu státi se rozvrhlý.
Letos první
Sněží dětství, první den,
jsem znovu jako tenkrát
nemocen.
Ševelí švitoří topení,
co otec kdysi zapálil.
Připoután k oknu s pohledem
na zapadající keře, auta, stromy,
střechy hnízd,
padá ten právě poklad zrozený,
mosazná klička okenní
mě chladí jen,
mě chladí.
Traumata
Traumata na bedrech,
obrazy na zdech,
černé na bílém
a tvé rty na mých.
Ta hudba je kouzelná, protože dokáže upoutat pozornost,
prožít tu chvilku povznášejících pocitů.
Dětství včera-dnes dospělost.
Na dětství vzpomínám
a vzpomínat budu
dokud budu umět psát
v hlavě,
kde mám fůru vzruchů
a strachů a představ.
Vše sudné
Náhle mi přijde všechno sudné,
lichá skromnost,
oči psa v opuštěném bytě,
uštěkaná televize bez diváků,
dech bez pozemskosti,
kosti, smutné ubrusy na prázdném stole
a jedno jediné rajče posolené slzamy.
Křičící autobus přecpanými sedadly.
Sedím na stromě a jím oříšky.
Někdy se dívám na lidi a vidím jen lebky.
Smějí se a jejich kostry tancují.
-E-
Napsal mi e-mail jeden e-básník,
abych mu prý e-k tomu něco řek.
No je to dost e-hm syrový,
chceš z toho e-knihu nebo snad paperback?
Vše má své mouchy, svoje díry
e-básník jako spam už zmutoval
dejte si majzla na e-upíry!
Jinak tu e-člověk zbyde jak e-mental.
Proměna
Co jsem si myslel,
že je teď,
se proměnilo
v bylo.
