Petr Borkovec
(*1970) narodil se v Louňovicích pod Blaníkem. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti (1992–2017), Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin a Literárních novin. V současnosti je dramaturgem café Fra a redaktorem nakladatelství Fra. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou sbírka povídek Lido di Dante (2017), básnická sbírka Herbář k čemusi horšímu(2018), básně pro děti O čem sní (2016) a Věci našeho života (2017). Jeho sbírky a prozaické knihy vyšly v Německu, Rakousku, Anglii, Rumunsku a Itálii. Přeložil výbory z poezie Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna a Jurije Odarčenka. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.
https://www.czechlit.cz/cz/autor/petr-borkovec-cz/
SLEPÉ RAMENO
Na skládce stojí stromy vedle meter,
podloží kamenů se válí s pořekadly.
Nech to. Slepenec jara
tu potahuje okraj loňské záplavy.
Ještě to trčí, a už otisk.
Celé jak záběr z pralesní války.
Dívej se: láhve olše první pruty zajíc
v zasluněných hexametrech pole.
LOUŇOVICE
Sáhnu na tebe rukou,
ve které nemám cit.
Lupiny na stráni puknou,
půjdeme spát.
Hladové krky lupin. Něco jim dát.
Hodit? Nebo až k ústům, celou dlaní?
Strání pan Klenot. Voní seno.
Paní Drahorádová šla už ráno.
POD JEDNOU PĚNOU
Mám tu, Petříčku, všecko rozdělané,
sena neskopený, z Labů nejedou,
okna schnou ve stodole, dveře na půdě,
spím v kuchyni, nějak tu noc přečkám,
je to blbý pocit, ale brzy po čtvrté
už se rozednívá, akorát prolítnu postelí,
včera byla buřina, blesk poškodil anténu,
zítra přijde opravář, v pátek truhlář,
seno je jak močka, Labskejm je to šumák,
Pepík do toho s kýblem černýho rybízu,
chce džem, ten jantar, dovolená jak stehno,
já jsem pod jednou pěnou, a jako vždycky
smůla a zas smůla, smůla na všecko.
DVĚ DORÁDY 1773
Dokud žily, byly krásně zbarvené;
proto jsem je hned ráno namaloval
a zachytil jejich barvy, než zajdou.
Jak by se asi podivovaly,
kdyby viděly, s jakou přesností.
