Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Nacházíte se na stránce: Autoři /
Ondřej Linhart
Jak najít dvě srdce?
Jak najít dvě srdce?Když jedna a jedna jsou dvě?
Jsou žlutooranžovorůžovočervený.
Člověk kouká po ulici,místo po lese
a říká si,že by to mělo mít nějaký smysl,
tak hledá a tápe mezi popelnicemi a hladovími průčelí……..
Najdi dvě shodná srdce,
matka, ni otec to není – dávno rozvedení.
Kdyby mi bylo 16,
asi bych se zabil – nejspíš,
teď starší zkouším žít.
Jsem v pubertě a nějakej blbec to nazval virilizmus.
Jsem tu,aby někdo z nás žil.
Řekni mi , co mám v očích.
Všichni se chceme dotýkat.
Volám Tě divočino!
Věřím,že se můžeš zbláznit.
Nejsou tady žádný rodiny.
Proč mně miluješ? Nevím.
Některé věci musíme dávat do přihrádek,
abychom mohli žít,tam kde chceme.
Nesmíme chybět, tam, kde nás vyžadují….
Hledám starosti.
Sen robota (povídka)
Nemohu stále usnout a utěšit se, nejsem teď schopen opravit si kapající kohoutek v kuchyni, kde ho trpím! Kdo se na tomhle světě nezblázní, tak tomu sláva! Jedině životem se zmocňujeme pravdy, jedině v opojení ji dokážeme prohlédnout. Opojeni sněhem, deštěm, větrem, bouří, dokážeme přijmout, co je nám vlastní. Strach z nemocí a sobeckost, jež jsme si vymysleli, jako útěchu při opuštění…kapající kohoutek mě zkrátka rozčiluje!!!! Tak jako předešlých pár nocí, jež nemohl jsem vstát, budil se při měsíci a hledal matku. Nebyla jako vždy na svém obvyklém místě, ale v zástěře čekala s vařečkou na souseda, který se nechce a nechce vrátit ke svátečnímu stolu. A u sta hromů! My si už můžeme jít lehnout a poslouchat své kohoutky! Sousedovi zemřela matka, mý neurvalí holce babička, nějakej kretén to napálil do lidí na zastávce, rozpadlo se co jen mohlo i kaplička svatého Ignáce na Betlémském náměstí. Politici píšou málo básně, v podstatě všichni ti pitomci, kteří můžou o něčem rozhodovat píšou málo básně! A když to náhodou napíšou, frknou to do trezoru pro svý vnoučata. Tohle není vlastně taky báseň, to si jen tady v kuchyni , naštván na kapající kohoutek lepím nový model letadla.Ty už se asi nezměníš - řekla mi,
pak vysunula kly a já jí pochopil.
Probuzen kašlem
Ty prima holky spí už dávno doma.Probudíš se na kraji města
a skrz něj se musíš prokousat
na druhej konec,
přes cesty, co nevedou,
vůbec nikam.
Před očima ti plují lidé,
co se drží a zároveň,
jakoby se nedrželi madel
a tak společně vytváříte lidstvo.
Když neodpočíváš,
tak se buď snažíš,
nebo na to kašleš.
O smrti korespondenčního lístku (povídka)
V 17:56 jede autobus, 12 minut, tak to stihnu ještě jedno pivo na stojáka v hospodě "Zelená sedma". U pultu stojí chlápek a řeší jestli maj ženský orientační smysl. Hospodská na něj chvíli udiveně kouká a pak vystřelí:“Jo to muj bejvalej, tak ten vočistil babku,obešel strom a říká: Ty jo,tady už někdo byl!“ A chlápek opřeném o pult pořád ještě:“No já myslim,že ženský nejsou moc dobrý v tom orientačním chápání..“Vidím na hospodské,že už tohle slyšela třiapůltisíckrát – odchází. Přichází kolega….“Vona je nějaká feminizovaná že jo?“Zeptá se výčepáka….Jedno pivko řikam….No jo , proto já radši nechodim na houby….“Dnes k ránu jsem měl fakt krásnej sen a pak ráno jdu po ulici a všichni se na mě koukaj,jako by věděli, co se mi zdálo..děvčata se usmívají směrem, kde stojím a já se jen otáčím na koho se to teda vlastně otáčejí. Zakotvím v práci a hned po útoku spolupracovníků „..no jo,ten ani neví, že je čtvrtek..“vypálím,že už dávno všechno vím a noviny jsem četl i kávu doma stihl , že vlastně a to si uvědomím,že vlastně nic nevím,že asi vlastně ještě spím,neboť problémy a příčiny těch problémů,které chtějí řešit , protékají kolem mě , jak řeka v které se koupu,tak jako plaváček,jež ani netuší svou matku,ni otce.
Vím jediné, že jdu na oběd k jedné slečně, jež dozajista učiním paní. Dlouho neviděni , plni očekávání posíláme přes brány SMS své výkřiky. Myslím na Nahý oběd od Baroughse..posílám zprávu : NAHÝ oběd - zmrazená chvíle, kdy každý vidí, co je na konci každé vidličky….abych dodal obědu i vážnější podtext. Přicházím k bytu číslo 23 v Náprstkově ulici. Dylan Thomas – Svlékání tmy. Krásný předkrm.. Oběd není formou balíčku, ba naopak labužnický mejdan na balkoně 387 metrů nad mořem. Už dlouho jsem tak nevnímal každé sousto, snad je to proto s jakou péčí bylo připravováno. Uf…“pojď se na chvilku natáhnout lásko..“ Ne ne,odvětím..musím zpátky do práce….“Zadívá se na mě…“Tak jen ale na minutku……Zvíře v nás…oba ztrácíme orientační smysl,padám z postele,narážím si kyčel,křičíme rozkoší,ale už opravdu musím….Vracím se do práce a všemu rozumím.Pomohu kolegovi s zcela záhadným problémem a zvolna odpočívám…v mysli s jedinou myšlenkou,že si musím koupit Nahý oběd W.S.Baroughse, jež jsem četl na vojně a pak nechal mladšímu desátníkovi.Nikde jej neměli a tak mě zaujala pofiderní knížka Abbé Appliqué – Umění mrdati. Když jsem platil a pokladní přejela mihotavým rudým laserem přes knihu ,objevilo se na display nad pokladnou „UMĚNÍ MRDATI – 99,-Kč“. Podíval jsem se na plný obchod učebnic,cizojazyčné literatury, historie, beletrie, matematiky, poezie v očích lidí,kteří si přišli pro to své. A tak mě na konci tohoto fejetonu napadá jen, že se stanu další jedním z těch bláznů drobných nuancí a začnu psát knihu O smrti korespondenčního lístku.
Vítr
Vítr, který nefoukáa písek, který nespí.
Spánek tvou bolest pofouká,
Putuješ oblohou bez souhvězdí.
Už ani nevím,jak jsem s tebou dlouho,
dlouho opilý,bezejmenný ,sám i nahý,
jak dlouho jsem bez příčiny
ve světle cadilaců nespatřen
ujištěn jistotou zeleniny.
Fotografujeme prázdná bílá místa,
pole jsou čistá
každá mi i čistá,
podle toho ,kde vnímáš špínu.
Nesnese - sobota-Milešice 22-23.9.2012
Včeras mi lásko řekla,že jsem robot
a mě se dnes zdálo o Robocopovi.
Je to tak dobře?
Pak jsem šel odemknout již odemklé
-auto
-tos mi chtěla říct?
Jeleni s nocí dotroubili,
je ráno, jen šumí Šumava.
Jeleni polehávají, jak lahve dopité
a my si dáme té...ačačaj.
Jdu na latrýnu.
Včera jsme lásko zas šli pozdě brzo spát
a ráno výstřel na jelena
probudil rodičovskou hádku.
BOOOM další střela
až ztrácím vědomí cestou do Indie,
nevím o sobě, tělo mé
nesnese už rychlí výstup.
Dýchej vdechuj, siť se životem.
Vdechem začíná, výdechem končí.
Zapálím oheň,
šrám na konci paže,
pomeju nádobí,
přivítám sousedy,
pohraju s dětmi,
defregmentace vědomí
- prodali krávu.
Věnec
Do rakve položte mě hlavou vzhůru,protože život jsem měl normální,
zahrajte poslední habaďůru
a ať je pěkně orální.
Na rakev rumu konev dejte
a šup s ní rychle do díry,
i s pánem Bohem se tu mějte,
kápněte slzu manýry.
Zahrabte hlínou temnej konec,
ať nikdo neví, že jsem žil.
Na hrob mi dejte řitní věnec,
abych se z ní už nevrátil.
Volám
Volám, že já sámnejásám.
Volám volací linkou
do vnitrozemí,
odtud se nechám přepojit
a volám mezi město,
volám architekty světa
a volám přes všechny dráty země,
sicilská pobřeží a pekingský průplav,
volám přes půlku světa,
volám přes To všechno,
volám,
mám signál.
Volám a zvoním u všech dveří,
volám a zasouvám svůj klíč k otevření,
volám bez oznamovacího tónu,
volám snad tonu.
Volám, volám, jak Vlám,
na flám se nedovolám.
Volám přes všechny křižovatky světa,
volám přes všechny temné kouty bažin,
volám přes záplavy srdcí,
které přijímám i odmítám,
volám přes všechny občanské války,
volám a nemám číslo,
volám do nebe zapomnění světa.
Halóóóóóóóó!!!!!!!!!!
Autocad
Digitální existence,smrt emailové schránky
přeplněné vlastním odpadem.
Konec kyberprostoru,
smazaný odpadkový koš,
přenos bez signálu,
přenos bez nosu.
Permanentní defenestrace,
zhroucení podsystému.
Čárkový kód
jenž nikdy nerozluštím.
Procesor na EKG,
vteřina pravdy,
krásné pozadí,
sejdeme se na ploše
a tu náhle ze mě vylít
Control, Alt a Delete!
Bublinka
Musím se nadechnoutmezi tvým mluvením,
vystoupat občas k hladině,
jak ryba mluvící mlčením.
Já muž,
pár slov na jeden ret.
Ty žena
s vesmírem plným vět.