Poezie na Petříně 2013 – recenze David Pillow
Četli: Ondus Linhart, Dumka 69, Ludvík Gordon, Jarmila Hannah Čermáková, Laura Jantar, Šumák, Marta Francová, Radek Lehkoživ, Tomáš G. Pospíšil, Luboš Jeřábek-kytara, Dánský básník Jørgen Jacobsen Sonne. Hana Kymrová, Ota Kars, David Pillow, Emílie Puldová, Aisha, David Kühnmund, synek Renaty Bulvové a další.
Již počtrnácté uvítal básníky v Máchově údolí letos zatažený Petřín. Sluníčko bylo zalezlé po celou dobu, ovšem atmosféra byla tradičně příjemná. Začalo se kolem jedné hodiny odpoledne u Národního divadla. Program odpálili, nedostižný básník a performér Ondřej Linhart spolu s Tomášem G. Pospíšilem. K poslechu a tanci zahrálo duo Vasilův Rubáš. Pokračovalo se průvodem na Petřín. Tou dobou jsem kupoval ve večerce u Vietnamců víno a byl překvapen, že měli i kelímky. Chilské chardoney je osvědčená kvalita. Všude se to hemžilo lidmi. Petřín byl letos až nečekaně bez větší koncentrace předvolebních a agitačních aktivit. Potěšili zvuky hang drumu Jirky Šámala, kterého můžete potkat na různých notoricky známých místech Prahy stejně tak potěšila překvapivě nízká koncentrace policistů. Jistě, by se mezi nimi našlo pár roztoužených strážnic neboť i ta největší vojanda na svátek lásky roztaje. Objevit se zase po letech v údolí Karla Hynka Máchy bylo jako se laskat se svou navrátivší múzou. Básně pečlivě vyvěšené na prádelních šňůrách vesele vlály a mezi nimi otvírák na víno. Kolegové básníci a hudebníci, psi, děti, zamilované páry, ruská svatba s pansky vykračující si nevěstnou. Proudem tekoucí víno a všudypřítomné emoce. Strhující byla, už video pozvánka, Dělnice a další básně z dílny T. R. Fielda v podání pánů O. Linharta a T. G. Pospíšila naprosto odzbrojili. Nutno zmínit, že za ty dlouhé roky co setkání básníků u fontánky u žabiček probíhá, zatím nepršelo. Jakoby Petřínské údolí bylo posvátné a ruku nad ním držela neznámá bytost, že by samotný Karel Hynek? Ostatně, kdo jste se básnického klání někdy zúčastnili, víte, o čem mluvím. Pojďme se však podívat na zoubek vystupujícím.
Také letos to byl slušný zástup poeziožroutů a v jeho čele kouzelná paní s harmonikou Emílie, které před lety vzala voda všechno a přesto tehdy vystupovala a letos po deseti letech znova. Je téměř nemožné zapamatovat celou tu plejádu vystupujících, jež se snažili úporně mluvit do amplionu, zatímco my s Ondřejem Linhartem a pár zasvěcenými křičeli, jakoby nás na nože brali. Přesto bylo vystupujícím povětšinou rozumět, nastražil-li člověk uši a zapojil smysly. Škoda však, že někteří básnici se do toho neopřeli více. K tomu lepšímu patřilo vystoupení dánského básníka Jørgena Sonne ,který byl jakousi ozdobou letošního Petřína. Jedním z vrcholů pro mě bylo vystoupení táborské básnířky Jindřišky Laury Hromádkové. Účastnili se i osvědčená básnická esa Radek Lehkoživ či Ota Kars, jehož recitaci předčasně ukončila alergie. Přítomný Básník Ticho a nepřítomný Viki Shock nečetli. Ke slovu se dostali, tradičně také děti. Nutno dodat, že ratolesti měli mnohdy víc odvahy než někteří básnici, jejichž vystoupení kolísalo až na samé hranici trapnosti. Holt ne každý je zvyklý vystupovat před publikem. Naštěstí tu byl náš starý dobrý Ondrus s harmonikou, který po celou dobu vtipně glosoval a vytahoval další básníky jako králíky z klobouku. Pousmál jsem se nad vystoupením mladého básníka, který započal báseň, kterou ovšem pro její intimní obsah nedokončil. Hladivé naopak byli verše, při kterých Ondrusovi sekundovala Hanka Hlávka Láva a to přímo z deky z jejich společných úst zazněly sonety Emanuela Frynty, či mě toho odpoledne objeveného a vynikajícího Raymonda Carvera. Zkrátka a dobře letošní Petřín byl Peckovéj. Číst po všem tom hemžení a snažení se téměř na samotný závěr bylo jako pokusit se uklidnit rozjařený dav v restauračním zařízení a zapomenout na svoji potřebu odskočit si. Nakonec všechno dobře dopadlo. Jen tu mám několik připomínek, které bych adresoval organizátorům, od toho nakonec recenze jsou. Pro příští ročníky bych doporučil básnické pásmo zkrátit, ze tří hodin dvě, anebo je vyplnit hudbou. Možná by neškodilo vyhlásit anketu s případnými podněty k dalšímu zpracování. Taky bych uvítal více asi metrického dua Luboše a Ondruse. Blues kytara Luboše Jeřábka o svátku práce totiž působí jako nezbytná víkendová oplatka s kávovou pěnou v babiččině hrnečku. Rozlučme se, slovy Ondřeje Linharta „Básník je smrtí poezie!“ Amen tragikomika na závěr. Mějte se rádi, piště, hréjte, nahrávejte, vydávejte, abychom se za rok zase na tom posvátném místě potkali. Ales Gutti.
Autor: David Pillow