Petřín 2014 po 15-tea a 16 básníků - postřeh

Co jsem to včera jen říkal, když usedl jsem na kopec? Na tu stráň, což mi zní již zvolna posmutněle, ale co jsem to jen říkal? Život nás stále překvapuje, jako černoch mluvící rusky, který právě se svou konverzací prošel kolem mě. Snad mě to překvapí, až vzpomenu si. Jsme na Petříně u fontány „U žabiček“ 1.května něco před 15 hodinou. Nebe se proměňuje a začíná zvolna krápat

Neruda„Básníci hlubocí i mělcí,
pravdy paže něčí,
zachránci dobra i zla,
stůjte se svými verši,
stůjte, i když vrávoráte,
stůjte přeci,
nepředstírejte smrt lehajíce si podél domovní zdi.
Básníci hlubocí klaním se Vám,
básníci mělcí děkuji , že nechcete se utopit.“

Načat již rytmem bubnujících kapek uvádím v rámci možností po projevu z mého současného notesu Jana Maxmiliána Čiverného, který se všechny básně, jež se mnou sdílí již od vojenských let - naučil nazpaměť, klobouček.

Po patnácti letech konečně dojímající polibek pod třešínkou zvané “petřínský dort”. Dále následuje David Stringbreaker čtoucí své verše z mobilu. Již jsme známí na Fejsbuku a to jsme spolu nešli ani na pivo, jak tvrdí naše módní návrhářka HLÁVKA: Kámoše si neodkliknu na fcb, dokud jsem si s nimi nedala alespoň jedno pivko.

Otvírák Luboše Jeřábka již visí, stejně jako na krku jeho kytara. Tak “Na zdraví!!!!” Přichází stálice Emílie Puldová, které stále říkám Marie. Se svou foukací harmonikou a úsměvem plným poezie, který bezostišně dopadá na srdce všech a o jejímž osmdesátiletém kabaretu života se můžeme dočíst v Malostranských novinách. Ta zkrátka mění poezii v život.

Díky mnohým fotoaparátům mohu zpětně deklamovat, že dalším ušlechtilým básníkem byl Daniel Srb. Reznoucí břitva poezie, nebo snad šediny moudrosti? Přichází Pavel Kukal, který mi vysvětluje, že se nejmenuje Pavel Šimůnek, ale jeho básně zde visí už několik let stejně jako jeho ženy Zory Šimůnkové.

Na kytaru se bystře přidává Alf Schmieder, který ten večer ještě někde hraje a vůbec nevím odkud je. Jó je z Německa, ale najednou přišel, stejně jako všichni na tenhle svět a je tu pod stromem a brnká tu svou.

S kruhem zatančí Aurora usměvavá a pihatá sestra “Mládí - zastávka na znamení ”. Jízda. Dále Jarmilka Hannah Čermáková - velice inteligentní otevřená poezie. Ale již nebudu posuzovat.

Řítí se to sem jako asteroidy z Mléčné dráhy - Milena Óda Láska. Konečně láska. Dcera Čívy - Sabinka. Virtuos Franta Tomášek s přibrukujícím Rostislavem Mičkem (příště mu dát lístky do kina).

Jana Jirásková - Pijavice doby. Adriana Gulíšková - která se jako první přihlásila, slovenka, jako moje babi.

Za pomoci "Starýho Géčka", který prolévá červeným vínem Blauburger, křtíme naší 18tou sbírku “Hovno je hotový” společně s Čívou, kterou nám bravůrně ilustrovala Hanka Hlávka Láva, jež je možno spatřiti každou chvilku jinde. Dále křtí Jarmilka H. Č. “Dlaň pro Marinu”, kterou polévá vzácným pramenem vody má dcera Johanka.

Jinak se o tom nedá více napsat Navzdory počtu básníků, které nikdo nečte mimo jich samotných, protože jich přehršle bývá - a za to díky. David Pillow - to mam dycky Wokno. Sucháč alias Petr Suchan - kybernetické básně v lidové podobě - též na fcb.

Pro všechny fanynky básník Ticho. Každý rok je to jiné, ale kdysi Ticho básnil na Petříně víno, asi za 15 kč. Dnes má dceru, která mu porodila Ženu. Život je samé přeqapení.

Po lehkém deštíku nastupuje Věra Dumková - žena vítající náruč skromnosti…. Petr Pelé alias Petr Ledinský vykopává s hrabalovskou duchovní cestou, svůj výkop do vesmíru přes notebook. Již omdlévám, ale ne únavou, nýbrž zvrácenou touhou po smrti. Již se těším na jeho knihu Žirafa v březovém háji.

Držme se s Lucianou Klobušovskou za ruce lásky, že nám kopce dávají sílu překonávat vzdálenosti k vesmíru. Štěknice A-taur už mi připadá jako “Jakési příčině…..” Arthura Rimbauda - až moc klidná. Ale co je to moc? Měli jste to vidět …………

Věnováno “Starýmu Géčkovi”

Do rakve položte mě hlavou vzhůru,
protože život jsem měl normální,
zahrajte poslední habaďůru
a ať je pěkně orální.

Na rakev rumu konev dejte
a šup s ní rychle do díry,
i s pánem Bohem se tu mějte,
kápněte slzu manýry.

Zahrabte hlínou temnej konec,
ať nikdo neví, že jsem žil.
Na hrob mi dejte řitní věnec,
abych se z ní už nevrátil.

Pak ještě četli děti, víno, hlad i déšť. Byl to Intenzivní vjem prožití vědomí, že jsme.

Už mi jen svítí jediná hvězda zvaná NUM LOCK - na mé klávesnici POMÍJIVOSTI.

Svá díla mmj.také vystavovali

Anne Blue, Bublinka, Nataša Vrecková, Irena Máčelová ………………………………………

A tak to vypadá, že asi z tohoto plodného dne vyjde jakýsi ALMANACH PETŘÍN 2014 a pokud nadšení nepoleví, tak snad i “PODZIMNÍ PETŘÍN”...

Mluvte poezii - Díky-Střík-Kouzelník

Óčko